ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 4/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné MAYER reality investice s. r. o ., se sídlem v Praze 1 - Nové Město, Politických vězňů 911/8, identifikační číslo osoby 25091921, proti povinnému R. M. , zastoupenému JUDr. Františkem Rytinou, advokátem se sídlem v Kolíně, Mostní 73, pro 314 954,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 Nc 3063/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2011, č. j. 20 Co 106/2011-87, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze 3. 3. 2010, č. j. 4 Nc 3063/2007-60, kterým Okresní soud v Kutné Hoře zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 10. 8. 2007, č. j. 4 Nc 3063/2007-5. Zdůraznil, že postup soudního exekutora při vymáhání různých pohledávek v exekucích, které jsou vedeny pod samostatnými spisovými značkami, není důvodem pro zastavení exekuce. Za nedůvodnou považoval i námitku týkající se aktivní legitimace oprávněné a uvedl, že oprávněná pouze změnila obchodní jméno (správně firmu). Dále uvedl, že vyzval povinného, aby doložil, jakou částku na pohledávku oprávněné zaplatil, popř. doložil, jaký má jiný majetek, jestliže nesouhlasí s prodejem jeho nemovitostí. Povinný žádné poklady soudu nepředložil.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), uvedl, že jím „podané odvolání proti prvoinstančnímu Usnesení bylo uplatněno jak proti Usnesení vydanému soudním exekutorem p. Mgr. Vlčkem pod spisovou značkou 101 EX 314/2007-20, tak i proti Usnesení téhož exekutora, které bylo vydáno pod spisovou značkou 101 EX 314/2007-19“. Dovozuje, že dovolání se vztahuje na „celý exekuční postih“, vedený soudním exekutorem Mgr. Vlčkem pod spisovou značkou 101 EX 314/2007. Proto podle jeho názoru odvolací soud pochybil, jestliže se nezabýval jeho návrhem na zastavení řízení, a stejně tak mu neumožnil osobní účast na jednání odvolacího soudu, odmítl jednání odročit, ačkoliv se povinný řádně omluvil. Pokud na výzvu odvolacího soudu nerozvedl své odvolací námitky, bylo to proto, že tak chtěl učinit při odvolacím jednání. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel netvrdí, že napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, a k tomuto závěru nelze dospět ani posouzením námitek v dovolání obsažených.
Dovolatel předně namítá, že jím podané odvolání bylo uplatněno i proti usnesením soudního exekutora 101 EX 314/2007-20 a 101 EX 314/2007-19. K tomu dovolací soud uvádí, že soudní exekutor Mgr. Daniel Vlček usnesením ze dne 8. 9. 2009, č. j. 101 EX 314/07-19 (doručeným povinnému 10. 9. 2009), určil výslednou cenu nemovitostí v kat. území Poďousy; usnesením ze dne 8. 9. 2009, č. j. 101 EX 314/07-20 (doručeným povinnému rovněž dne 10. 9. 2009), soudní exekutor určil výslednou cenu spoluvlastnického podílu na nemovitostech v kat. území Jindice. Tato usnesení lze napadnout odvoláním, avšak dovolání proti usnesení, jímž soud rozhodl o odvolání proti usnesení o ceně není přípustné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2475/2005, ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4997/2007).
Vytýká-li dovolatel, že mu odvolací soud neumožnil osobní účast na jednání a odmítl je odročit, ačkoliv se povinný řádně omluvil, uplatňuje tím „zmatečnostní“ důvod podřaditelný pod §229 odst. 3 o. s. ř., který není způsobilým dovolacím důvodem a přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezaloží. Dovolací soud sice smí ke zmatečnostem podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. přihlédnout (a to i kdyby nebyly v dovolání uplatněny), avšak jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 496/2005).
Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu