ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4116.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 4116/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 411 97 518, Územní pracoviště Plzeň, se sídlem v Plzni, Sady 5. května 59, proti povinnému M. B. , zastoupenému JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem se sídlem v Plzni, Boettingerova 26, pro 7.982,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 72 E 356/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. dubna 2011, č. j. 11 Co 163/2011 - 33, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 7. 2. 2011, č. j. 72 E 356/2010 - 26, jímž Okresní soud Plzeň-město zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 19. 10. 2010, č. j. 72 E 356/2010 - 4, podle platebního výměru oprávněné ze dne 27. 4. 2010, č. 2141001356, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 7.982,- Kč, a kterým rozhodl o nákladech řízení o zastavení výkonu rozhodnutí; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud k námitkám povinného, že proti exekučnímu titulu se v nalézacím řízení brání správní žalobou, která je v současné době projednávána Městským soudem v Praze, a že exekuce na důchod občana v tísni a bez dostatečného příjmu k zajištění základních existenčních potřeb je nemorální a v rozporu s Ústavou ČR, uvedl, že v řízení před soudem prvního stupně nebylo zjištěno, že povinný vymáhanou pohledávku zaplatil, že existenci jiného zákonného důvodu pro zastavení výkonu rozhodnutí (§268 odst. 1 o. s. ř.) netvrdil a že žádný takový důvod nevyplývá ani z obsahu spisu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání (doplněné prostřednictvím ustanoveného zástupce podáním ze dne 27. 10. 2011), jehož přípustnost dovozuje z „§238, odst. 1 písm. c) o. s. ř.“ Namítá, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 12. 2010, č. j. 5 A 262/2010 - 11, žalobu ohledně částky 7.982,- Kč odmítl a věc postoupil k rozhodnutí Rozhodčímu orgánu VZP ČR. Protože není dosud znám výsledek řízení u rozhodčího orgánu, má za to, že platební výměr není vykonatelný. Celé řízení je tak podle dovolatele „postiženo zásadní právní vadou, že ve věci neměl být navržen výkon rozhodnutí a přinejmenším mělo být vyhověno jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil, „jakož i všechna rozhodnutí vydání tohoto usnesení předcházející“.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první z.č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil a ani na základě námitek obsažených v dovolání k tomuto závěru nelze dospět.
Okolnost, že povinný podal proti vykonávanému platebnímu výměru správní žalobu, jejíž podání nemá odkladný účinek (k tomu srov. §73 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., správní řád soudní), jeho nevykonatelnost nezpůsobuje (zákonný důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. by byl dán pouze tehdy, bylo-li by podkladové rozhodnutí po nařízení výkonu rozhodnutí zrušeno nebo se stalo neúčinným, což povinný ani netvrdil). Jestliže současně nebylo zjištěno, že by povinný vymáhanou pohledávku zaplatil, ani že by byl dán jiný důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí, je usnesení odvolacího soudu v souladu s §268 odst. 1 o. s. ř. i s ustálenou soudní praxí.
Námitku, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 12. 2010, č. j. 5 A 262/2010 - 11, žalobu ohledně částky 7.982,- Kč (vymáhané pohledávky) odmítl a věc postoupil k rozhodnutí Rozhodčímu orgánu VZP ČR, a že dosud není znám výsledek tohoto řízení, dovolatel uplatnil až v dovolacím řízení a z hlediska §241a odst. 4 o. s. ř. se tak jedná o nepřípustnou novotu.
Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009, a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Pouze pro úplnost dovolací soud podotýká, že nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání podle §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., jeho přípustnost nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinný na jejich náhradu nemá právo, a oprávněné v tomto řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu