ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.4341.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4341/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného Mgr. O. M. , zastoupeného JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem v Nymburku, Boleslavská 137, proti povinné Mgr. D. H. , zastoupené JUDr. Michalem Čelechovským, advokátem se sídlem v Oseku u Rokycan č. 47, pro částku 18.510,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 15 Nc 2793/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 5. 5. 2010, č. j. 12 Co 567/2009-119, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1300,- Kč k rukám advokáta JUDr. Bohuslava Sedlatého.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil výrok I. usnesení z 11. 8. 2009, č. j. 15 Nc 2793/2008-43, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a zrušil výrok II. téhož usnesení o náhradě nákladů řízení.
Proti I. výroku rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadenému usnesení přisuzuje s odůvodněním, že je v něm řešena otázka „přiměřenosti exekuce ……a následná nepřípustnost výkonu rozhodnutí z důvodu porušení ustanovení §47 odst. 1 exekučního řádu“. Podle jejího názoru zde byly důvody pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 o.s.ř. a soudy obou stupňů tak nesprávně posoudily její návrh na zastavení exekuce, když dovodily, že není dán důvod nepřípustnosti výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. V souzené věci je vymáhanou pohledávkou částka 18.510,- Kč (která by podle povinné i s náklady exekuce nepřevýšila částku 25.000,- Kč, je tedy exekuce prováděná prodejem spoluvlastnického podílu k nemovitostem vedena způsobme zřejmě nevhodným. Touto argumentací povinná dovozuje, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a ost. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání jako nepřípustného, případně zjevně bezdůvodného.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod 132/2004).
Dovolatelka napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích - např. v usnesení ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 2103/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročníku 2004, pod č. 38 - vysvětlil (i s odkazem na starší judikaturu - usnesení Krajského soudu v Praze, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR pod číslem 41/1968, a stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí“, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 21/1981), že případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitostí, navrhne-li oprávněný provést výkon jejich prodejem, je podle ustanovení §264 odst. 1 o. s. ř. pouze jedním, v zákoně výslovně uvedeným, z více kritérií vhodnosti (srov. pojem „zejména“) navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle uvedeného ustanovení (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu způsobem nevhodným a současně - po slyšení oprávněného – jeho nařízení způsobem vhodným způsobem); soud totiž musí zvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím (z literatury viz např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., §201-376. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 2199 s.). Pro exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb. se uvedená zásada neprojeví, jak je tomu u výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, již při nařízení exekuce soudem, ale teprve při vydávání exekučního příkazu soudním exekutorem.
Pro případy, kdy se určitý způsob výkonu rozhodnutí stane – pro nepoměr mezi výší zůstatku vymáhané pohledávky a cenou exekucí postihovaných nemovitostí – nevhodným teprve po nařízení exekuce, se uplatní zásada jiná než uvedená ve výše citovaném rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 2103/2002. Již ve zmíněném stanovisku Cpjn 159/79 (na straně 212/550) Nejvyšší soud dovodil, že v takovýchto případech lze postupovat podle §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř., tedy – samozřejmě odůvodňují-li to konkrétní okolnosti individuálního případu – exekuci zastavit.
Takovéto okolnosti však v souzené věci dány nejsou. Jak plyne z obsahu spisu a vyjádření oprávněného, dosud se exekutorovi z pohledávky oprávněného nepodařilo vymoci nic. Nepostižitelnost dalšího majetku dokládá i samotný návrh povinné na odklad exekuce z důvodu její nemajetnosti a dalších probíhajících exekucí. Usnesením z 12. 5. 2009, č. j. 15 Nc 2793/2008-31 (pravomocným 3. 8. 2009) okresní soud její návrh na odklad exekuce zamítl s odůvodněním, že toto její nepříznivé postavení má trvalý charakter. V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být oprávněný uspokojen, značně přesahuje výši vymáhané pohledávky s příslušenstvím.
Odvolací soud proto postupoval v souladu se zakotvenou soudní praxí, jestliže usnesení soudu prvního o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce potvrdil. Oponentura proti němu tedy přinést právní závěry, jež by bylo možné pokládat za zásadní, resp. zásadně právně významné, způsobilá není.
Protože – jak výše uvedeno – nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je po právní stránce zásadního významu (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání v části směřující proti potvrzujícímu výroku napadeného usnesení jako nepřípustné podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – aniž se zabýval druhou dovoláním předestřenou otázkou, jelikož na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá – podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. b), §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. 2. 2012), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. července 2012
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu