Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2012, sp. zn. 22 Cdo 3122/2009 [ rozsudek / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3122.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3122.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3122/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce Z. P. , bytem v P., zastoupeného JUDr. Petrem Vališem, advokátem se sídlem v Praze 7, pplk. Sochora 4, proti žalované SPV spol. s r. o. Pelhřimov se sídlem v Pelhřimově, Plevnice 42, identifikační číslo osoby 46679740, zastoupené JUDr. Jaroslavem Trnkou, advokátem se sídlem v Pelhřimově, Příkopy 25, o odstranění staveb, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 34/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. března 2009, č. j. 15 Co 82/2009-252, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. března 2009, č. j. 15 Co 82/2009-252, a rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16. října 2008, č. j. 5 C 34/2008-198, ve znění opravného usnesení ze dne 18. listopadu 2008, č. j. 5 C 34/2008-203, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Pelhřimově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Pelhřimově (dále „soud prvního stupně“) „ve věci žalobce Z. P., bytem v P., proti žalovaným: 1) SPV s. r. o. Pelhřimov se sídlem Plevnice 42, IČ: 46679740 a 2) Společnému podniku pro živočišnou výrobu Pelhřimov s. r. o. se sídlem Plevnice 42, IČ 00112135“, rozsudkem ze dne 16. října 2008, č. j. 5 C 34/2008-198, ve znění opravného usnesení ze dne 18. listopadu 2008, č. j. 5 C 34/2008-203, zamítl žalobu, „aby soud uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně odstranit na jejich náklady dvě neoprávněně postavené studny a veškeré další vodohospodářské stavby na pozemcích žalobce v k. ú. Ch.“ a dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně zjistil, že na shora specifikovaných pozemcích (původně č. 233/1 a 233/2) ve vlastnictví žalobce se nacházejí dvě studny s příslušným potrubím a zařízením (dále „vodohospodářské zařízení“), k jejichž zřízení a provozování nedal ani on ani jeho právní předchůdce souhlas. Bývalý Okresní národní výbor v Pelhřimově vydal dne 29. září 1978 subjektu pod názvem „Sdružený zemědělský podnik P.“, který byl uváděn i jako „Sdružený zemědělský podnik pro živočišnou výrobu Pelhřimov“, povolení ke stavbě předmětného vodohospodářského zařízení a dne 22. října 1982 vydal rozhodnutí o jeho uvedení do užívání. Okresní úřad v P. poté rozhodnutím ze dne 12. srpna 1991 vydal subjektu s názvem „Společný zemědělský podnik P.“ povolení k nakládání s vodami. Žalovaná 1) byla 24. června 1992 zapsána do obchodního rejstříku pod obchodním názvem „SPV spol. s r. o. Pelhřimov, identifikační číslo osoby 46679740“. Žalovaná 2), tj. „Společný podnik pro živočišnou výrobu Pelhřimov, s. r. o., identifikační číslo osoby 00112135“, byla do obchodního rejstříku zapsána 5. listopadu 1990; byla zřízena podle vyhlášky č. 47/1968 Sb., o společných družstevních podnicích a o provozování přidružené výroby jednotnými zemědělskými družstvy, na ustavující valné hromadě dne 3. dubna 1970. Dne 30. července 1976 byla uzavřena smlouva o zřízení Společného zemědělského podniku pro živočišnou výrobu P. a o sloučení tohoto podniku se Sdružením zemědělských podniků se sídlem ve V. Z listinných důkazů, z nichž vše shora uvedené vyplývá, soud prvního stupně dovodil, že pokud byla vydána zmíněná správní rozhodnutí o povolení stavby a jejím uvedení do užívání, byla vydána subjektu, který po změně právní formy je v dané věci druhou žalovanou. Mezi ní jako pronajímatelkou a žalovanou 1) jako nájemkyní byla 1. ledna 2006 uzavřena smlouva o nájmu podniku – proto žalovaná 1) předmětné vodohospodářské dílo neužívá z titulu vlastnického práva, ale z titulu nájmu, a proto ji soud prvního stupně neshledal ve věci pasivně legitimovanou. Jak plyne ze spisu Státního notářství v Pelhřimově sp. zn. RI 1291/1990, získal žalobce pozemky, jež žádá vyklidit, v roce 1990 darem od otce. V době, kdy na nich probíhala výstavba vodohospodářského zařízení, byly v užívání Jednotného zemědělského družstva v K. (dále „tamní JZD“), které bylo členem Společného zemědělského podniku pro živočišnou výrobu Pelhřimov. Podle zápisu příslušného odboru bývalého Okresního národního výboru v Pelhřimově dalo uvedené JZD 20. září 1976, resp. 22. září 1976 souhlas s tím, aby na uvedených pozemcích bylo vodohospodářské zařízení vybudováno. Soud prvního stupně na základě uvedeného skutkového zjištění po právní stránce shledal, že žaloba není důvodná ve vztahu ani k jedné ze žalovaných. Konstatoval, že ve smyslu §135c odst. 1 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) je pasivní legitimace dána u vlastníka stavby; protože žalovaná 1) vlastníkem stavby není, nelze o její pasivní věcné legitimaci uvažovat. Vlastnicí vodohospodářského zařízení je žalovaná 2). Protože byly v době jeho výstavby pozemky, na nichž je zařízení vybudováno, sdruženy ke společnému obhospodařování tamním JZD, bylo toto JZD oprávněno ve smyslu §37 odst. 1, 2 zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví (dále „zákon o zemědělském družstevnictví“), oprávněno na pozemcích zřizovat stavby potřebné pro činnost družstva. Ve smyslu §38 odst. 1 zákona o zemědělském družstevnictví bylo i oprávněno přenechat takové pozemky k užívání Společnému zemědělskému podniku a udělit souhlas s předmětnou stavbou. Směrodatnou pak soud neshledal otázku, zda pozemky byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu a zda byly zahrnuty do tzv. ochranného pásma. Uzavřel, že otázku oprávněnosti stavby nutno řešit podle právní úpravy platné v době, kdy probíhalo stavební řízení, a dalo-li JZD s výstavbou souhlas, šlo o stavbu oprávněnou. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka v Táboře jako soud odvolací (ve věci žalobce a žalované „i jako právnímu nástupci Společného podniku pro živočišnou výrobu Pelhřimov, spol. s r. o., se sídlem Pelhřimov, Plevnice 42, IČ: 00112135“) k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. března 2009, č. j. 15 Co 82/2009-252, potvrdil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud shledal skutkové zjištění soudu prvního stupně úplným a pro rozhodnutí dostačujícím; ztotožnil se i s jeho právními závěry. Svoji právní analýzu založil na elementárním skutkovém závěru, že předmětné vodohospodářské zařízení bylo jako stavba zřízeno na základě řádného stavebního povolení sice na pozemcích ve vlastnictví právního předchůdce žalobce a bez vyjádření jeho stanoviska, leč na pozemcích sdružených podle zákona o zemědělském družstevnictví k družstevnímu užívání. Tento institut umožňoval tamnímu JZD s takovými pozemky naložit tak, jak z tohoto zákona vyplývalo, včetně postupu podle jeho §37, jenž nebyl nikterak odvislý od vůle vlastníka pozemků. Právem družstevního uživatele bylo kromě dalšího i zřizování staveb na takových pozemcích potřebných pro činnost družstva. Ztotožnil se s právním závěrem soudu prvního stupně, že součástí oprávnění bylo i právo udělit souhlas se stavbou na takovém pozemku jinému zemědělskému subjektu. Tak tomu bylo v daném případě, kdy tamní JZD stavbu neprovádělo, bylo však členem Společného zemědělského podniku P., který ji realizoval. Právní úprava plynoucí z §37 odst. 3 zákona o zemědělském družstevnictví nestanovila žádnou obligatorní formu udělení souhlasu s takovou stavbou a z tohoto hlediska nebylo možno akceptovat žalobcovu argumentaci odkazující na §84 hospodářského zákoníku. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, že názor soudů obou stupňů, pokud dospěl k závěru, že součástí oprávnění JZD podle §37 odst. 3 zákona o zemědělském družstevnictví, bylo i právo udělit souhlas se stavbou na pozemku sdruženému ke společnému družstevnímu hospodaření i jinému zemědělskému podniku, je nesprávný, neboť je v rozporu s právní úpravou platnou v předmětné době. Tamní JZD nebylo podle dovolatelova názoru oprávněno udělit souhlas Společnému zemědělskému podniku v P. k provedení jeho staveb na pozemcích sdružených ke společnému družstevnímu hospodaření ve smyslu §37 odst. 1 zákona o zemědělském družstevnictví, a to ani v případě, bylo-li by zmíněné družstvo členem uvedeného společného podniku. Jiný subjekt než uvedené družstvo mohl být stavebníkem na pozemcích sdružených ke společnému družstevnímu hospodaření jen po přenechání pozemků do užívání dalšímu subjektu podle §38 a §39 zákona o zemědělském družstevnictví, k čemuž však v daném případě nedošlo. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a námitek a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, protože dovolací soud dosud neřešil v této věci klíčovou otázku oprávněnosti stavby na pozemku v družstevním užívání, vlastnicky náležejícím fyzické osobě, jestliže stavba byla postavena nikoli zemědělským družstvem, ale sdruženým zemědělským podnikem ve smyslu §92 zákona o zemědělském družstevnictví. Přípustné je i pro rozpor napadeného rozhodnutí s hmotným právem – dovolání je tedy i důvodné. Žaloba na odstranění neoprávněné stavby může být úspěšná, jestliže předmětná stavba je stavbou postavenou na cizím pozemku bez toho, že by stavebníku svědčil občanskoprávní titul umožňující mu zde stavbu zřídit. Pro klasifikaci stavby jako neoprávněné je nerozhodné, zda stavebník měl stavební povolení. Stejně tak není rozhodující samotné vědomí vlastníka pozemku (resp. státních orgánů). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 2612/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor“) jako C 2660. Podle konstantní judikatury se oprávněnost stavby postavené na cizím pozemku posuzuje podle právní úpravy, jaká tu byla v době jejího vzniku, zatímco způsob vypořádání mezi stavebníkem a vlastníkem pozemku, na němž je stavba umístěna, probíhá podle právní úpravy účinné v době rozhodování soudu o neoprávněné stavbě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2392/99, publikovaný v Souboru jako C 414). Přitom je ovšem třeba přihlédnout i k r ozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. února 2005, sp. zn. 31 Cdo 606/2004, publikovaném v Souboru pod pořadovým č. C 3264, podle kterého o neoprávněnou stavbu může jít i tehdy, byla-li zřízena před 1. 1. 1992 tzv. socialistickou organizací. Podle §37 odst. 1 zákona č. 122/1975 Sb., o zemědělském družstevnictví, k pozemkům sdruženým ke společnému družstevnímu hospodaření, popřípadě k pozemkům daným za ně do náhradního užívání při provedené hospodářskotechnické úpravě pozemků (dále jen "sdružené pozemky"), náleží družstvu právo družstevního užívání. Podle §37 odst. 2 téhož zákona právo družstevního užívání je bezúplatné a časově neomezené; opravňuje družstvo k tomu, aby v souladu s právními předpisy užívalo sdružené pozemky pro plnění všech úkolů, které jsou předmětem jeho činnosti. Podle §37 odst. 3 zákona o zemědělském družstevnictví družstvo může zejména a) provádět na sdružených pozemcích úpravy potřebné k zajištění nebo zvýšení zemědělské výroby, b) měnit podstatu sdružených pozemků a čerpat z ní, c) zřizovat na sdružených pozemcích stavby potřebné pro činnost družstva i obytné domy v rámci podnikové bytové výstavby. Podle §38 odst. 1 téhož zákona v odůvodněných případech může družstvo se souhlasem okresního národního výboru, vydaným po předchozím vyjádření okresní zemědělské správy, přenechat sdružené pozemky k užívání jiné socialistické zemědělské organizaci. Souhlasu okresního národního výboru není třeba, přenechává-li družstvo sdružené pozemky k užívání společnému zemědělskému podniku, jehož je členskou organizací. Podle §38 odst. 3 zákona o zemědělském družstevnictví pro užívání sdružených pozemků jinou socialistickou zemědělskou organizací podle odstavce 1 platí přiměřeně ustanovení §37 odst. 2, 3 a 4. Podle §39 odst. 1 zákona o zemědělském družstevnictví o přenechání sdružených pozemků k užívání jiné socialistické zemědělské organizaci musí být uzavřena písemná smlouva. V dané věci není sporu o tom, že zemědělská družstva v době výstavby předmětných staveb mohla (pokud dodržela k tomu stanovené předpisy) stavět na združstevněných pozemcích, které nebyly v jejich vlastnictví, aniž by šlo o neoprávněné stavby s tím, že postavené stavby se staly jejich vlastnictvím. To vyplývalo z výslovného ustanovení §37 odst. 3 zákona o zemědělském družstevnictví, které umožňovalo družstvům, aby se na cizím združstevněném pozemku chovalo prakticky jako jeho vlastník. Zemědělská družstva se také mohla smluvně sdružovat do společných zemědělských podniků mimo jiné za účelem provádění výstavby např. i vodohospodářských zařízení (srov. §96 odst. 2 zákona o zemědělském družstevnictví). Není pochyb ani pokud jde o možnosti těchto podniků provádět výstavbu i na jiných úsecích zemědělské produkce družstev – srov. §15 odst. 1 vyhl. č. 159/1975 Sb., o spolupráci v zemědělství a jejích formách. Soudy obou stupňů zaujaly právní názor, že k oprávněnosti předmětné výstavby právním předchůdcem žalovaného postačoval neformální souhlas JZD K. k jejímu provedení společným zemědělským podnikem jako souhlas člena tohoto podniku. Podle názoru dovolacího soudu zřídil-li na pozemku v družstevním užívání společný družstevní podnik jako „jiná socialistická zemědělská organizace“ stavbu trvalého charakteru, která se stala jeho vlastnictvím (nepatřila tak zemědělskému družstvu), a také ji pro sebe užíval, šlo nejen o pouhé vlastnictví stavebníka, ale též o užívání pozemku minimálně v rozsahu jejich zastavění předmětnou stavbou. Aby šlo o užívání cizího pozemku v souladu se zákonem, muselo dojít k uzavření písemné smlouvy mezi zemědělským družstvem a společným zemědělským podnikem podle §39 zákona o zemědělském družstevnictví. Z obsahu spisu se podává, že účastníci řízení shodně vycházejí z toho, že předmětné stavby nepatří žalobci, ale žalovanému, jehož právnímu předchůdci také bylo dáno povolení ke stavbě i k jeho trvalému užívání. Při tomto skutkovém základu má dovolací soud za to, že k oprávněnosti výstavby na pozemku ve vlastnictví právních předchůdců žalovaného pouhý souhlas družstva se stavbou nestačil; bez toho, že by nalézací soud učinil kladný závěr o existenci smlouvy odpovídající ustanovení §39 odst. 1 zákona o zemědělském družstevnictví, nelze mít za to, že uvedené výstavba byla oprávněná. Jestliže soudy obou stupňů věc po právní stránce neposuzovaly z hlediska právě zmíněného ustanovení, neposoudily ji správně, a dovolacímu soudu tak nezbylo než rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 a 3 o. s. ř. zrušit, a protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí v uvedeném rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, v němž je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu ve smyslu §243d odst. 1 věta první o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. ledna 2012 JUDr. František Balák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2012
Spisová značka:22 Cdo 3122/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.3122.2009.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Stavba neoprávněná
Dotčené předpisy:§37 předpisu č. 122/1975Sb.
§38 předpisu č. 122/1975Sb.
§39 předpisu č. 122/1975Sb.
§96 odst. 2 předpisu č. 122/1975Sb.
§92 předpisu č. 122/1975Sb.
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01