ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.449.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 449/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobce MOOPEX, a. s. se sídlem Praha 10, U Plynárny 455/95, IČ 63079704, zastoupen JUDr. Milošem Friedlerem, Ph.D. advokátem se sídlem Praha 8, Ke Štvanici 656, PSČ 186 00, proti žalovanému INKOMA STAV, s. r. o., se sídlem Praha 2, Jaromírova 48/211, IČ 25615203, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 92/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2010, č. j. 4 Cmo 206/2010-95, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2010, č. j. 4 Cmo 206/2010-95 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2010, č. j. 36 Cm 92/2009-71, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 25. března 2010, č. j. 36 Cm 92/2009-71, že rozhodčí nález ze dne 27. 3. 2009 spisového čísla 0KRSP 554/08 Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky se zrušuje (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 12.880,- Kč (výrok II.).
Žalobce se domáhal zrušení rozhodčího nálezu soudem s tím, že rozhodčí řízení mělo vady spočívající v postupu rozhodčího soudu, který žalobci neposkytl možnost věc před soudem projednat (ust. §31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále též „zákon o ROZŘ“).
Soud prvního stupně měl citovaný důvod pro zrušení rozhodčího nálezu v řízení za prokázaný. Podle §30 zákona o ROZŘ, nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále též „o. s. ř.“), zejména pak zásady, na kterých občanské soudní řízení spočívá. Jednou z nejdůležitějších je zásada rovnosti stran, aby měly stejnou příležitost pro uplatnění svých práv. tato zásada, která se uplatní i v rozhodčím řízení, je realizována mimo jiné zásadou předvídatelnosti rozhodnutí soudu, k jejímuž naplnění slouží i poučovací povinnost soudu podle §118a o. s. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1528/2005). K ochraně zásady rovnosti účastníků je stanoven též důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) zákona o ROZŘ.
Soud prvního stupně konstatoval, že v předmětném rozhodčím nálezu rozhodčí soud kvalifikoval odstoupení žalovaného od smlouvy o dílo provedená dopisem ze dne 6. 5. 2008 jako platný právní úkon a důvodnost žaloby opřel o ustanovení §548 odst. 2 obchodního zákoníku (dále též „obch. zák.“), který řeší existenci povinnosti k zaplacení díla v případě zániku smlouvy odstoupením pro prodlení objednatele.
Soud prvního stupně dovodil, že namítal-li žalovaný, že odstoupení od smlouvy není „platným právním úkonem, bylo na rozhodčím soudu, aby „umožnil žalovanému prokázat zjištění“, že právní kvalifikace rozhodčího soudu je nesprávná a aby mu umožnil způsobem, odpovídajícím tomuto závěru se žalobě bránit, neboť je nepochybné, že je zásadní rozdíl mezi právy a povinnostmi ze smlouvy o dílo, která existuje či byla naplněna ze smlouvy, která zanikla odstoupením ze strany zhotovitele, a tomuto hmotněprávnímu rozdílu odpovídá procesní postup účastníků v řízení“ před soudem.
Soud prvního stupně na základě uvedeného dospěl k závěru, že rozhodčí soud žalovaného procesně znevýhodnil a porušil zásadu, podle níž je nutno zajistit oběma stranám stejné možnosti k uplatnění procesních práv. Soud tudíž předmětný rozhodčí nález zrušil.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení 5.760,- Kč (výrok II.).
Odvolací soud postupoval podle §211 an. o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí soud porušil ust. §31 písm. e) zákona o ROZŘ a v podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Za situace, kdy ust. §30 zákona o ROZŘ odkazuje na přiměřené použití občanského soudního řádu lze přisvědčit soudu prvního stupně, že nedodržení poučovací povinnosti podle §118a odst. 2 o. s. ř. znemožnilo žalobci věc, v tomto případě otázku platnosti či neplatnosti odstoupení od smlouvy, před rozhodčím soudem řádně projednat. O tom, že otázka platnosti či neplatnosti odstoupení od smlouvy o dílo je otázkou zásadní pro nároky plynoucí z této smlouvy, nemá ani odvolací soud žádnou pochybnost (a i v tom směru odvolací soud odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
Se zřetelem na shora uvedené dospěl odvolací soud k závěru, že napadený rozsudek je věcně správný a podle §21a o. s. ř. jej potvrdil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání ze dne 9. 12. 2010 „v plném rozsahu“ a vytkl mu nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.. Dovolatel se domnívá, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a proto je dovolání přípustné, podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť v dané věci není k dispozici judikát Nejvyššího soudu, který by řešil podmínky pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) zákona o ROZŘ z důvodu nesplnění poučovací povinnosti rozhodčího soudu podle §118a o. s. ř. na návrh té strany rozhodčího sporu, která měla v rozhodčím řízení postavení žalované, aniž by současně v rámci rozhodčího řízení tvrdila a prokazovala jakýkoliv nárok, o němž by rozhodčí soud ve výrokové části rozhodčího nálezu rozhodl odlišným způsobem. Výklad tohoto ustanovení o. s. ř. provedený odvolacím soudem totiž koncipuje zásadu, že rozhodčí soud měl informovat účastníky řízení konkrétně o svém právním názoru na jednotlivá tvrzení účastníků během řízení, což je – podle názoru dovolatele – nejen v rozporu s principy občanského soudního řízení, mimo jiné s důkazní povinností účastníků podle §120 o. s. ř. i se zásadou volného hodnocení důkazů soudem podle §132 o. s. ř., nýbrž také se stávající judikaturou Nejvyššího soudu, odkazovanou jak v odvolání, tak i v rozhodnutí soudu prvního stupně, (tj. jmenovité rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1528/2005).
Dovolatel na základě uvedeného navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a současně navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s ohledem na probíhající řízení o zastavení exekuce na majetek žalobce jako povinného.
Žalobce ve vyjádření ze dne 4. 1. 2011 k dovolání nesouhlasí s odložením vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, které se týká jen náhrady nákladů řízení, o jejichž exekuci žalobce neuvažuje.
Žalobce je toho názoru, že napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce nemá zásadní význam. Věc již byla řešena rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1528/2005, přitom je lhostejno, zda jde o poučovací povinnost rozhodčího soudu (soudu obecně) podle §118a o. s. ř. ve vztahu k žalobci či žalovanému, uplatňujícímu námitku započtení jako procesní obranu. Obdobně řeší tuto problematiku i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2273/2007, podle kterého je důvodem ke zrušení rozhodčího nálezu soudem podle §31 písm. e) zákona o ROZŘ zejména ochrana dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení.
V daném případě byla žaloba o zrušení rozhodčího nálezu založena na důvodech čistě procesního charakteru. Postupem rozhodčího soudu byla žalobci (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) odňata možnost postavit argumentaci a dokazování tak, aby odpovídala právnímu názoru rozhodčího soudu, který však vyšel najevo až v rozhodčím nálezu (pro žalobce překvapivě). Šlo jen o právní kvalifikaci proti nároku žalobce (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného). Oproti své obvyklé praxi v tomto případě rozhodčí soud nesdělil svůj jiný právní názor a tak byl předmětný rozhodčí nález pro žalobce (v rozhodčím řízení v postavení žalovaného) překvapivý.
Žalobce navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a požaduje přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) kostatoval,že podané dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, §241a odst. 1 o. s. ř.) a musel se na prvním místě zabývat přípustností dovolání, neboť dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
V posuzovaném případě může být dovolání přípustné pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., na které též dovolatel odkazuje, a podle něhož dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) (a podle tohoto písmena dovolání v daném případě vskutku přípustné není) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavce 1 písm. c)) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soud dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
V takovém případě jediným způsobilým dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř..
Dovolatel v rozhodčím řízení žalovaným formuloval otázku zásadního právního významu tak, že zatím chybí judikát Nejvyššího soudu, řešící podmínky pro zrušení rozhodčího nálezu soudu podle §31 písm. e) zákona o ROZŘ z důvodu nesplnění poučovací povinnosti rozhodčím soudem podle §118a o. s. ř. a aniž by rozhodčí soud informoval účastníky o svém právním názoru a tak učinil své rozhodnutí předvídatelným. Konkrétně pak namítal, že v rozhodčím řízení uplatnil neplatnost odstoupení žalovaného (v rozhodčím řízení žalobce - zhotovitel) od smlouvy o dílo a rozhodčí soud mu nesdělil, resp. nesplnil poučovací povinnost ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř. tím, že mu nesdělil odlišný právní názor na tuto otázku.
Podle §118a odst. 2 o. s. ř. má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností, postupuje přitom obdobně podle §118a odst. 1 o. s. ř. .
V posuzovaném případě dospěl-li odvolací soud k závěru, že je dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu podle ust. §31 písm. c) zákona o ROZŘ, neboť rozhodčí soud nepostupoval podle §118a odst. 2 o. s. ř. a účastníky nepoučil, je jeho právní posouzení nesprávné. V projednávané věci rozhodčí soud, jak bylo uvedeno shora, posuzoval po právní stránce zjištěný skutkový stav, a to jestli došlo k platnému odstoupení od smlouvy o dílo či nikoliv. Pro toto právní posouzení nebylo třeba doplňovat rozhodné skutečnosti a provádět další dokazování a nebyl proto ani důvod pro postup podle ust. §118a odst. 2 o. s. ř..
Není proto ani možno dospět k závěru, že rozhodčí soud porušil zásadu rovnosti stran, popř. další zásady a ustanovení občanského soudního řádu a že jsou splněny podmínky pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) zákona o ROZŘ, proto že žalobci nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodčím soudem projednat.
Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně, jehož rozhodnutí odvolací soud potvrdil, vadně aplikovaly ustanovení o poučovací povinnosti podle §118a o. s. ř., což pak bylo nesprávně určující pro naplnění důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) zákona o ROZŘ.
Nejvyšší soud proto uvedenou otázku posoudil jako právní otázku zásadního významu ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) a §237 odst. 3 o. s. ř. čímž byla založena přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a zároveň byl naplněn důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř..
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné a proto je podle §243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř. zrušil a jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soduu platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Soud je v dalším řízení vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 první věta a §226 odst. 1 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2012
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu