Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.06.2012, sp. zn. 25 Cdo 1415/2010 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1415.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1415.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1415/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobců a) J. M. , b) V. M. , c) J. M. , d) M. M. a e) V. S. , všichni zastoupeni JUDr. Ondřejem Veselým, advokátem se sídlem Písek, Hradební 134/II., proti žalované České republice – Zemědělské vodohospodářské správě , IČO 00020451, se sídlem Brno, Hlinky 60, zastoupené JUDr. Hanou Homolkovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Biskupská 1, o provedení opatření k odvrácení hrozící škody, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 107/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2009, č.j. 22 Co 2804/2009-214, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.870,- Kč k rukám JUDr. Ondřeje Veselého, advokáta se sídlem Písek, Hradební 134/II., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 17. 7. 2009, č. j. 6 C 107/2007-182, uložil žalované povinnost uvést do původního stavu vodohospodářské poměry na parcelách žalobců v k. ú. H., v důsledku jejichž změny dochází k podmáčení nemovitostí (budov) ve vlastnictví žalobců nacházejících se na těchto parcelách, a to způsobem ve výroku I. blíže popsaným, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalovaná je zřizovatelem a provozovatelem vodního díla „Odstranění povodňových škod – D. p.“, které se nachází v sousedství pozemků žalobců, případně přímo na nich. Před jeho vybudováním se v těchto místech nacházelo nefunkční přírodní odtokové koryto, ve kterém voda protékala jen při velkých deštích, maximálně celkem po dobu dvou měsíců v roce. Tehdy k podmáčení pozemků žalobců nedocházelo. Ze znaleckého posudku RNDr. Josefa Karvánka vyplynulo, že ve chvíli, kdy je ve vodním díle průtok vody, dochází během několika hodin ke zvýšení hladiny podzemní vody na pozemcích žalobců a naopak v době, kdy vodním dílem voda neprotéká, dochází ke snížení hladiny podzemní vody na běžný stav, jaký byl v době před zřízením vodního díla. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována, neboť předmětné vodní dílo je ve vlastnictví České republiky a spravuje jej Zemědělská vodohospodářská správa. S odkazem na ustanovení §417 odst. 2 obč. zák. soud dospěl k závěru, že žalobcům hrozí bezprostřední škoda, a to zejména na stavbách v jejich vlastnictví v důsledku podmáčení pozemků, na nichž stavby stojí. Stavby by mohly být značně poškozeny nebo by se mohly dokonce i zřítit. Žalované tak soud uložil povinnost provést jedno ze dvou alternativně stanovených opatření k úpravě hladiny podzemní vody zamezující vzniku škody na nemovitostech žalobců. K odvolání žalované do výroku o věci samé a k odvolání žalobců do výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15. 12. 2009, č.j. 22 Co 2804/2009-214, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu s tím, že stanovil žalované ke splnění jedné z alternativně uvedených povinností lhůtu deseti měsíců od právní moci rozsudku, dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil nejen se závěrem soudu prvního stupně, že na straně žalobců hrozí vznik vážné škody, ale také, že žalovaná je v řízení pasivně věcně legitimována, neboť ve smyslu ustanovení §417 odst. 2 obč. zák. povinnost k provedení konkrétních opatření lze uložit tomu, z jehož jednání ohrožení vzniklo, tedy tomu, kdo by za škodu, pokud by již vznikla, odpovídal. Odvolací soud též uvedl, že byť lze předpokládat, že realizace jednoho z uložených opatření se bude týkat i pozemků ve vlastnictví třetích osob, nemůže být tato skutečnost důvodem k odmítnutí oprávněného nároku žalobců. Je věcí žalované, která je vybavena jak administrativním aparátem tak technickými prostředky, aby případné problémy spojené s provedením uvedených opatření mohla zvládnout. Dle názoru odvolacího soudu vlastník pozemku je sice povinen strpět existenci vodního díla na svém pozemku, avšak dojde-li činností, jež má „upravit nebo opravit“ koryto takového vodního toku, k zásahu, jenž změní charakter předmětného pozemku, a to tak zásadním způsobem, že pozemek nejen znehodnocuje, ale způsobuje stav, kdy hrozí vznik škody i na stavbách na takovém pozemku, je na místě poskytnutí ochrany podle ustanovení §417 odst. 2 obč. zák. Soud posoudil žalobci navrhovaná opatření s ohledem na zjištěné okolnosti jako vhodná a přiměřená. S přihlédnutím k charakteru a náročnosti ukládaných opatření stanovil lhůtu pro splnění uložené povinnosti v délce deseti měsíců od právní moci rozsudku. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Neztotožňuje se s odůvodněním dovoláním napadeného rozsudku o přiléhavosti ustanovení §417 odst. 2 obč. zák. ve spojení se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 259/2001 a poukazuje na skutkovou odlišnost citovaného judikátu a projednávané věci. Uvádí, že přes pozemky žalobců protéká a vždy protékal přirozený vodní tok, který má právo měnit své koryto, zanášet je, meandrovat, měnit niveletu dna, a tudíž se i přesunout na pozemky, kde dříve netekl. V daném případě bylo koryto vodního toku upraveno stavbou vodního díla, což představuje pouze dvě opěrné zdi a dno vydlážděné na sucho kameny, aby v korytě nedocházelo k jeho erozi a samovolnému vývoji. Dovolatelka tak zpochybňuje příčinnou souvislost mezi zhotovením díla a hrozící vážnou škodou na majetku žalobců a označuje za zásadní skutečnost, že ukládaná opatření nelze bez zásahu do práv třetích osob vykonat. Považuje povinnost provést soudem uložená opatření k nápravě závadného stavu za výkon práv odporující dobrým mravům, neboť jimi hrozí zásah do práv třetích osob. Namítá, že „přeložením“ koryta vodního toku by nepochybně došlo k zásadní změně hydrologických poměrů na všech pozemcích po proudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí a zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožňují se závěry odvolacího soudu a navrhují, aby dovolání žalované bylo jako nepřípustné odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 a 4 o. s. ř, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolatelka žádnou konkrétní otázku zásadního právního významu neformuluje, ani takovou otázku nelze dovodit z jejích dovolacích námitek. Z pouhé skutkové rozdílnosti věci, naníž odkázal odvolací soud, a věci projednávané nelze vyvozovat nepřiléhavost aplikace §417 odst. 2 obč. zák., kterou odvolací soud podrobně zdůvodnil. Námitka dovolatelky, že v řízení nebyla prokázána příčinná souvislost mezi zhotovením vodního díla „Odstranění povodňových škod – D. p.“ a hrozící vážnou škodou na majetku žalobců, zpochybňuje závěr soudu, že žalovaná zasáhla do odtokových poměrů v místě a tím způsobila podmáčení pozemků žalobců, které pokračuje a hrozí poškození na nich stojících staveb. Dovolatelka tak namítá především nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se tedy o posouzení věci po právní stránce. Skutkové námitky zásadní právní význam rozhodnutí založit nemohou. Existence příčinné souvislosti je rovněž otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit; k tomu však dovolací námitky nesměřují. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že nezohlednil při právním posouzení věci ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. Citované ustanovení obsahuje právní normu s relativně neurčitou hypotézou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. V takových případech, ve kterých právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může dovolací soud [jde-li o dovolání, jež může být přípustné pouze dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zpochybnit úvahu odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5164/2007, nebo ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007). Potenciální zásah do práv třetích osob není bez dalšího v rozporu s dobrými mravy, je navíc v daném případě pouze tvrzen (nikoli prokázán), a to pouze v obecné a hypotetické rovině, takže nelze mít za zjevně nepřiměřený způsob, jímž se s touto námitkou vypořádal odvolací soud, když poukázal na to, že je věcí žalované (personálně a technicky náležitě vybavené), aby takové případné problémy zvládla (rozumí se řešením odpovídajícím obecně závazným předpisům), k čemuž je vytvořen předpoklad mimo jiné i tím, že žalované přísluší volba mezi alternativními opatřeními stanovenými soudem prvního stupně. Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvod pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.], a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalované vznikla povinnost hradit žalobcům jejich náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobcům sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §8, §14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. v částce 2.925,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 3.870,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. června 2012 JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/28/2012
Spisová značka:25 Cdo 1415/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1415.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01