ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1444.2010.1
sp. zn. 25 Cdo 1444/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. J., zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Praha 9, Jandova 8, proti žalovanému Z. J., zastoupenému JUDr. Františkem Pazderou, advokátem se sídlem Praha 4, Dobronická 1256, o 176.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 400/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2009, č. j. 19 Co 422/2009-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.526,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Jiřího Stránského, advokáta se sídlem Praha 9, Jandova 8.
.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, č. j. 17 C 400/2008-28, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 157.000,- Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od 1. 11. 2007 do zaplacení, co do částky 18.500,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na základě pravomocného a vykonatelného rozsudku z r. 1997 byl proti žalovanému v srpnu 2006 nařízen výkon rozhodnutí vyklizením bytu v Praze 6 s přestěhováním do náhradního bytu (1 + 1, II. kategorie s příslušenstvím), který pro něj zajistila žalobkyně. Za tímto účelem uzavřela ve prospěch žalovaného nájemní smlouvu a v období od prosince 2005 do září 2007 platila měsíční nájemné podle smlouvy ve výši 8.000,- Kč, jehož náhrady se na žalovaném domáhá. Žalovaný ačkoliv byl o tom informován, odmítl se do tohoto bytu přestěhovat. Soud dospěl soud k závěru o důvodnosti žaloby z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu §454 obč. zák. Pokud jde o jeho výši, vyšel soud z předložených dokladů a zjistil, že žalobkyně prokazatelně zaplatila za období od 1. 1. 2006 do září 2007 částku 157.000,- Kč, úhrada za prosinec 2005 nebyla dostatečně prokázána, když nájemní smlouva byla uzavřena až od 1. 1. 2006, a obdobně soud postupoval u tzv. režijních poplatků po 500,- Kč měsíčně.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 11. 2009, č. j. 19 Co 422/2009-45, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, po stránce právní však věc posoudil odlišně. Uzavřel, že v daném případě byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle §420 obč. zák., neboť žalovaný porušil povinnost, jež mu byla soudem uložena, byt vyklidit a odevzdat jej žalobkyni po zajištění přiměřeného náhradního bytu. Byla-li žalobkyně nucena po určitou dobu platit náhradní byt, stalo se tak v příčinné souvislosti s porušením jeho povinnosti byt vyklidit a přestěhovat se do náhradního bytu. Na straně žalobkyně tak došlo k újmě v její majetkové sféře v rozsahu částek vynaložených za náhradní byt, aniž by na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, tj. k majetkové výhodě, za situace, kdy zajištěný byt neužíval.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Uvádí, že ust. §50 obč. zák. stanoví, že dokud s uzavřenou smlouvou ve prospěch třetího neprojeví tato třetí osoba souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji uzavřeli. Zásadně právně významnou otázku, jež byla řešena v rozporu s hmotným právem, spatřuje v tom, zda na něm může žalobce relevantně požadovat vydání zaplaceného nájemného z titulu náhrady škody či bezdůvodného obohacení, pokud na základě nájemní smlouvy ve prospěch třetího platil nájem po značně dlouhou dobu, ač tento třetí výslovně odmítl takovou smlouvu akceptovat a nikdy pronajatý byt neužíval. Rekapituluje skutkový stav věci a poukazuje na to, že dopisem z 2. 3. 2006 sdělil právnímu zástupci žalobkyně, že zajištěný byt odmítá. Dovozuje, že odvolací soud pochybil v tom, že jako důvod k náhradě škody posoudil jeho odmítnutí souhlasu se smlouvou ve prospěch třetího. Má za to, že pro vyklizení bytu postačil žalobkyni notářský zápis ze dne 2. 1. 2006, a proto uzavření nájemní smlouvy a placení nájemného bylo nadbytečné a nehospodárné. Odvolacímu soudu vytýká, že po právní stránce nárok překvalifikoval na náhradu škody podle §420 obč. zák., aniž by strany sporu vyzval k doplnění vylíčení rozhodujících skutečností podle §118a o. s. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že za žalovaného byla nucena platit nájemné, neboť v opačném případě by došlo ke zrušení nájemní smlouvy a ona by se tak nemohla domáhat výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, a jiný způsob zajištění náhradního bytu než uzavřením smlouvy podle ní neexistoval. Notářský zápis pro vyklizení bytu nepostačoval, neboť žádný majitel bytu by jej nerezervoval bez placení nájemného. Obvyklým postupem žalovaného bylo zrušení nájemní smlouvy na náhradní byt ještě před provedením výkonu rozhodnutí vyklizením bytu, přičemž v tomto případě tak neučinil jen proto, že pronajímatelka bytu žije v Německu. Navrhla odmítnutí dovolání.
V návaznosti na vyjádření žalobkyně dovolatel podal repliku, v níž dovozuje zejména neplatnost nájemní smlouvy uzavřené žalobkyní s tím, že smlouva byla uzavřena pouze s jedním z pěti spoluvlastníků domu, byť majoritním, a neobsahuje specifikaci úhrady za plnění spojená s užíváním bytu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Námitkami, jejichž obsahem jsou výhrady ke skutkovým zjištěním a k hodnocení provedených důkazů, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů nižších instancí, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Zpochybňování závěrů vyplývajících z provedeného dokazování je dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je závěr, že ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Tak tomu v projednávaném případě není.
Nesprávné právní posouzení a s tím související otázku zásadního právního významu odvíjí dovolatel z ustanovení §50 obč. zák. Avšak ve vztahu mezi účastníky jde o nárok na náhradu škody podle §420 obč. zák., a tak byl nárok žalobkyně také odvolacím soudem posouzen. Nejedná se o nárok na plnění ze závazkového právního vztahu založeného smlouvou ve prospěch třetího uzavřenou mezi žalobkyní a pronajímatelem podle §50 obč. zák. Předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, jež žalobkyni vznikla, odvolací soud jednoznačně uvedl včetně vymezení porušení jeho povinnosti spočívající ve vyklizení bytu žalobkyně, jež mu byla uložena vykonatelným soudním rozhodnutím, nikoliv v odmítnutí souhlasu s nájemní smlouvou, jak dovozuje v dovolání. Vznik újmy žalobkyně je dán tím, že fakticky platila nájem za byt, jež pro žalovaného zajistila jako náhradní podle soudního rozhodnutí, nikoliv pouhým uzavřením nájemní smlouvy v jeho prospěch. Další námitky žalovaného, že k zajištění náhradního bytu nebylo zapotřebí platit za jeho pronájem a že postačoval notářský zápis o tom, že pronajímatelka je připravena uzavřít nájemní smlouvu na dobu neurčitou, nemají právní význam pro rozhodnutí zejména za situace, že je zcela zřejmé, že nájem bytu bez placení nájemného nepřichází v úvahu a že zajištění náhradního bytu pro žalovaného bylo předpokladem pro nucené vymožení jeho povinnosti na základě soudního rozhodnutí.
Námitky týkající se vad řízení nezakládají přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jak je výslovně uvedeno v §237 odst. 3 o. s. ř.
Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustný.
Proti výroku o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Za situace, kdy dovolání bylo odmítnuto, náleží žalobkyni náhrada nákladů dovolacího řízení vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání. Za tento úkon právní služby náleží odměna za zastupování advokátem v částce 9.305,- Kč [odměna z částky určené podle §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, krácená dvakrát o polovinu podle §18 odst. 1, §15 a §14 odst. 1 téže vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. v částce 300,- Kč, to vše zvýšeno o částku 1.921,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 % na celkových 11.526,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu