Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2012, sp. zn. 25 Cdo 1474/2011 [ rozsudek / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1474.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1474.2011.1
sp. zn. 25 Cdo 1474/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně TOFIS stavebniny s.r.o. , se sídlem v Husinci, Chelčického 129, IČO 26084848, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135, proti žalované Telefónica Czech Republic, a. s. , se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, IČO 60193336, zastoupené JUDr. Františkem Gahlerem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, o 340.987,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 33 Cm 139/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2010, č. j. 6 Cmo 101/2010-300, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2010, č. j. 6 Cmo 101/2010-300, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. ledna 2010, č. j. 33 Cm 139/2005-257, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 9. 2010, č. j. 6 Cmo 101/2010-300, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. 1. 2010, č. j. 33 Cm 139/2005-257, kterým Krajský soud v Hradci Králové poté, co byl odvolacím soudem zrušen jeho předchozí zamítavý rozsudek, žalobu opětovně zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a vůči státu; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná po pokládce telefonních rozvodů na pozemcích žalobkyně p. č. 131/12, 132/10 a 205/30 v obci a katastrálním území Vysoká nad Labem chybně a nedostatečně zhutnila podkladní vrstvy komunikací, takže se prohnul asfaltový koberec komunikace a poklesl povrch vozovky. Nárok žalobkyně na náhradu škody vyčíslené částkou 340.987,70 Kč za opravu vozovky, však soud neshledal důvodným. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem, že pokládka rozvodů představuje provozní činnost žalované ve smyslu §420a obč. zák., avšak podmínky odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností nejsou naplněny pro nedostatek příčinné souvislosti mezi provozní činností žalované a vzniklou újmou. Ze závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu EXPERTIZA CZ s. r. o. totiž vyplynulo, že k poškození konstrukce a následně krytu vozovky v předmětném místě došlo v důsledku nedbale provedeného předání staveniště zápisem do stavebního deníku, a to mezi objednatelem díla (žalobkyní) a zhotovitelem díla (třetí osobou), resp. „nepřevzetím staveniště za jeho fyzického stavu bez výhrad“. Zhotovitel vozovky převzal bez výhrad i prostor po výkopových pracích po položení telekomunikačních kabelů, aniž proti jeho kvalitě uplatil výhradu. Za poškození vozovky je tak odpovědný její zhotovitel, který provedl dokončovací práce na podkladu bez zjištění, zda je po položení všech sítí, včetně telekomunikačních kabelů, dostatečně zhutněn. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázek, „zda lze přerušení příčinné souvislosti dovozovat z nesplnění tvrzené povinnosti působit k odvrácení škody“ a „zda lze způsobit škodu převzetím stavby“. Obává se, že přijetím výkladu zaujatého odvolacím soudem by s poukazem na přerušení příčinné souvislosti bylo možné v budoucnu odmítnout jakýkoli nárok na náhradu škody s odůvodněním, že poškozený nevyvinul dostatečnou aktivitu k odvrácení škody. Nesprávné právní posouzení věci spočívá podle dovolatelky v nesprávné aplikaci ustanovení §420a obč. zák., kdy měl být kladen důraz na prvotní příčinu škody a nikoli na údajné následné přerušení příčinné souvislosti. Dovolatelka namítá, že k propadu krytu vozovky by došlo i v případě, že by převzala staveniště řádně (účastníci řízení neměli za povinnost si staveniště předat formálním aktem), neboť nedostatečné zhutnění není možné zjistit bez nákladného a náročného provádění výkopových a sondážních prací a takový postup není v rámci provádění staveb obvyklý. Namítá, že znalecký ústav překročil své oprávnění a zabýval se otázkou právní, pokud sám uzavřel, kdo a jakým jednáním odpovídá za vznik škody. Podle dovolatelky byla prvotní příčinou vzniku škody právě činnost žalované, neboť je třeba zvažovat především tu okolnost, která byla nezastupitelná a bez níž by ke vzniku škody vůbec nedošlo. Touto okolností bylo, že žalovaná do již zhutněného podkladu položila telefonní kabely, aniž by staveniště uvedla do původního stavu, ačkoli to byla její povinnost podle zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích. Otázka předání staveniště již nemohla nic změnit na porušení shora popsané právní povinnosti žalovanou. K otázce příčinné souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1946/2000, ve kterém Nejvyšší soud konstatoval, že příčinou vzniku škody je taková událost, kdy nebýt její existence, ke vzniku škody by nedošlo. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání nesouhlasila s tvrzeními žalobkyně, neboť v řízení bylo prokázáno, že propadání komunikace způsobil vlastní činností právní předchůdce žalobkyně. Trasa žalovanou položených kabelů neodpovídá tvrzení žalobkyně, propadání komunikace se vyskytuje i v místech, kde prokazatelně vůbec není kabel položen. Znalecký posudek jednoznačně prokazuje, že společnost, která prováděla zakrytí komunikace živičnou směsí, nesprávně, resp. vůbec nepřevzala komunikaci, jak měla, neboť nezjistila stav, v jakém byla komunikace před prováděním jejího díla. Žalovaná poukázala na skutečnost, že žalobkyně nechala po komunikaci jezdit těžkou stavební techniku, přestože nebyla na takovou zátěž stavěna, a navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro řešení otázky přetržení příčinné souvislosti mezi provozní činností a škodou, která v daných poměrech představuje otázku zásadního právního významu, je důvodné. Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Nárok žalobkyně na náhradu škody, kterou jí způsobila žalovaná při své činnosti, posuzoval odvolací soud po právní stránce podle ustanovení §420a odst. 1 obč. zák., podle něhož každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Zákon v odstavci 2 tohoto ustanovení vymezuje, co se považuje za škodu způsobenou provozní činností. Vyvolávajícím činitelem vzniku škody může být sama činnost, jež má provozní povahu, nebo věc při ní použitá, byl-li škodlivý následek způsoben právě povahou této činnosti či věci, tedy jejími typickými či charakteristickými vlastnostmi, jimiž se projevuje navenek. Škoda vyvolaná provozní činností je důsledkem samotného charakteru určitého provozu, nemusí jít o protiprávní jednání. Poškozený při uplatňování svého nároku nemusí dokazovat porušení konkrétní právní povinnosti na straně provozovatele, ale jen to, že škoda byla vyvolána povahou provozní činnosti; provozovatel se zároveň odpovědnosti nemůže zprostit tím, že by dokázal, že škodu nezavinil, ani poukazem na to, že provozní činnost vykonával jako zhotovitel pro osobu odlišnou od poškozeného, neboť ustanovení §420a odst. 1 obč. zák. za osobu povinnou k náhradě škody označuje každého, kdo svou provozní činností způsobí jinému škodu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1006/2002, publikované v Souboru, sv. 27, pod C 2152). Příčinná souvislost mezi právní skutečností, za niž se odpovídá, a mezi vznikem škody je jednou ze základních podmínek odpovědnosti za škodu v občanském právu, a to bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost založenou na principu zavinění nebo o odpovědnost objektivní (bez zřetele na zavinění). O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) v případě objektivní odpovědnosti provozovatele za škodu se jedná, vznikla-li škoda následkem jeho provozní činnosti, tedy, je-li doloženo, že nebýt této provozní činnosti, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon odpovědnost v daném případě spojuje. Jestliže se v řízení o náhradu škody zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce, případně právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 14, pod C 1025, dále též jen „Soubor“, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006 - Soubor C 5514). Právě v řešení této otázky v daném případě spatřuje dovolací soud otázku zásadního právního významu. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že příčinou vzniku škody na pozemcích žalobkyně, resp. na nich vybudovaných komunikacích, je skutečnost, že zhotovitel konečného díla (krytu vozovky) převzal po položení kabelů žalovanou staveniště bez výhrad, aniž by zkoumal zhutnění podkladu pod následným krytem vozovky, a dílo dokončil, a proto činnost žalované není v příčinné souvislosti s případnou škodou, která vznikla žalobkyni. S tímto závěrem nelze souhlasit, neboť samotná okolnost, že zhotovitel díla převzal staveniště bez výhrad a nezkoumal zhutnění podkladu po pokládce kabelů, nemohla sama o sobě způsobit vznik škody. Příčinou vzniku škody může být totiž jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodlivý následek nenastal. Případné (pouhé) pochybení při převzetí staveniště nemohlo vést bez předchozích předpokladů (stavu pozemku) ke vzniku škody, a jak správně namítá dovolatelka, musela zde být jiná prvotní příčina vzniku škody, která vyvolala poškození komunikace. Naopak, i kdyby nějaká další skutečnost (tj. pochybení žalobkyně či jejího smluvního zhotovitele díla) mohla přispět ke vzniku škody, příčinná souvislost mezi škodnou událostí a způsobenou škodou se nepřerušuje, pokud původní škodná událost zůstává tou základní skutečností, bez níž by k následku nedošlo. K přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodující příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. V souvislostech posuzovaného případu to tedy znamená, že skutečností, bez níž by ke vzniku škody nedošlo, byla především provozní činnost žalované, která představovala takový zásah do kvality pozemku žalobkyně, že později vybudovaná komunikace byla poškozena sesednutím podkladu pod komunikací. Okolnost, že žalobkyně či její smluvní partner (zhotovitel díla na narušeném pozemku) nezabránili vzniku škody tím, že nezjistili nepřipravenost stavby pro další práce, může sice znamenat spoluzavinění (spoluzpůsobení) škody ve smyslu §441 obč. zák., není však tou skutečností, jež by sama o sobě - bez původní příčiny - vyvolala škodu. Je tedy zřejmé, že tvrzená nedostatečná aktivita žalobkyně a zhotovitele nemohla zcela přerušit příčinnou souvislost mezi prvotní příčinou škody a způsobenou škodou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4841/2009). Z uvedeného je zřejmé, že soudy obou stupňů nesprávně stanovily, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence příčinné souvislosti zjišťována. Zcela zjevně přitom převzaly závěry znaleckého ústavu EXPERTIZA s.r.o. v podaném znaleckém posudku, který nezjistil po skutkové stránce, co bylo prvotní příčinou poškození vozovky, nicméně učinil závěry o právní otázce, že za škodu odpovídá konečný zhotovitel díla, který nezjistil, že podkladové vrstvy nejsou zhutněny, a přesto provedl práci. Ve znaleckém posudku jde vždy jen o hodnocení skutkových okolností, k němuž je třeba odborných znalostí, jehož podkladem je důkladná, všestranná a objektivní analýza znalcem zkoumaných skutečností, nikoliv však o právní posouzení, neboť znalecký posudek musí soud hodnotit stejně jako každý jiný důkaz a právní posouzení věci vyjadřující podřazení zjištěného skutkového děje pod určitý právní předpis náleží výlučně soudu (srov. zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR, schválenou usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR z 23. 12. 1980, Pls 3/80, publikovanou pod č. 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy založeno na nesprávném právním posouzení věci, takže dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je naplněn; Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o.s.ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný, v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 19. prosince 2012 JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2012
Spisová značka:25 Cdo 1474/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1474.2011.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Náhrada škody
Dotčené předpisy:§420a obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02