Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2012, sp. zn. 28 Cdo 4404/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4404.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4404.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 4404/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a Mgr. Petra Krause, v právní věci žalobců a) J. H., bytem S., b) J. K., bytem S., c) O. K., bytem S., d) B. R., bytem S., e) M. T., bytem S., f) JUDr. L. S., bytem v H., všech zastoupených JUDr. Janem Klárem, advokátem se sídlem v Brně, Starobrněnská 19/21, proti žalovaným 1. Honebnímu společenstvu S., S., 2. Mysliveckému sdružení NIVA, IČ 63455471, S. M., o neplatnost výpovědi ze smlouvy o nájmu honitby, o určení neexistence práva nájmu honitby ve vztahu k žalovanému č. 2 a o určení existence práva nájmu honitby žalobců, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 419/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2011, č. j. 38 Co 60/2009-330, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Hodoníně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 10. 2008, č. j. 5 C 419/99-316, v odstavci I. zamítl návrh žalobců, aby soud určil, že oprávněným uživatelem práva myslivosti v honitbě S.-M. jsou žalobci, členové Myslivecké společnosti S.-M. Dále v odstavci II. zamítl návrh žalobců, aby soud určil, že žalovaný č. 2 není oprávněným uživatelem práva myslivosti v honitbě S.-M. V odstavci III. zamítl návrh žalobců, aby bylo určeno, že výpověď nájemní smlouvy pro výkon práva myslivosti ze dne 11. 3. 1996 daná žalovaným č. 1, je neplatná. Vyšel ze zjištění, že žalobci se domáhají požadovaného určení jako členové Myslivecké společnosti S.-M. Vzal za prokázané, že na základě nájemní smlouvy uzavřené podle ustanovení §16 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti byla oprávněným nositelem práva honitby v oblasti S.-M. pouze Myslivecká společnost S.-M. jako oprávněný nájemce a nikoli pouze jednotliví členové této společnosti. Též zjistil, že mezi Mysliveckou společností S.-M. a žalovaným č. 1 byla uzavřena smlouva o nájmu honitby na dobu od 1. 4. 1993 do 31. 3. 2003. Věc posoudil ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. s tím, že v daném případě není dán naléhavý právní zájem. Vyslovil, že určovací žaloba má povahu preventivní, a to za situace, kdy hrozí porušení práva a nikoli za situace, kdy již k porušení práva či právní povinnosti došlo. Zaujal názor, že žaloba je podána fyzickými osobami, které však nejsou subjekty, jímž by svědčilo právo myslivosti podle ustanovení §11 zákona č. 512/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. K odvolání žalobců Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 2. 2011, č. j. 38 Co 60/2009-330, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s jeho právním posouzením. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně žalobu zamítl z procesních důvodů pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení s tím, že již nebylo třeba se zabývat hmotně-právní stránkou věci. Zaujal názor, že ani pokud by skutková tvrzení obsažená v žalobě byla v řízení prokázána, žalobě by nemohlo být vyhověno z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobců. Vyslovil, že i v případě, že by žalobě na požadovaném určení bylo v této věci vyhověno, soud prvního stupně správně uvedl, že v právním postavení žalobců by nedošlo k žádné změně. Dovodil, že na určovací žalobě, jak byla v tomto řízení podána, tak nemůže být dán naléhavý právní zájem. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že na požadovaném určení nemohou mít žalobci naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozovali zřejmě z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Tvrdili, že soudy obou stupňů nepřihlédly k meritu věci, t. j. neplatné výpovědi z nájemní smlouvy uzavřené mezi Honebním společenstvem S.-M. a Mysliveckou společností S.-M. na období od 1.4.1993 do 31.3.2003, která byla neplatně vypovězena dne 11.3.1996. Namítali, že jsou ve sporu aktivně legitimováni podle zákona č. 512/1992 Sb. Dále dovozovali, že možnost členů obrátit se na soud se také dána zákonem č. 89/1990 Sb. Nesouhlasili s konstatováním soudu prvního stupně, že právní vztah k nájmu honitby skončil dne 31. 3. 2003. Podle dovolatelů naléhavý právní zájem trvá, neboť žalobci požadují, aby mohli výkon práva myslivosti provádět. Vytýkali soudu prvního stupně, že se nevypořádal ani s otázkou, zda byl výbor honebního společenstva zvolen na shromáždění vlastníků a zda byl oprávněn rozhodovat o výpovědi. Dále tvrdili, že souhlas pro provozování honitby by dán pouze pro Mysliveckou společnost S.-M. Konstatovali, že protiprávní stav pokračoval tajnou schůzí Myslivecké společnosti NIVA S.-M. bez 13 členů Myslivecké společnosti S.-M., čímž byli ostatní členové myslivecké společnosti znevýhodněni, kdy mohli využívat k výkonu myslivosti honitbu žalobců. Podle dovolatelů odvolací soud od podání žaloby v roce 1999 rozhodoval 6x, přičemž v dřívějších rozhodnutích nikdy nebyla zpochybněna aktivní legitimace žalobců. Poukazovali na skutečnost, že oprávněným nositelem práva myslivosti byla Myslivecká společnost S.-M., která s obdrženou výpovědí nesouhlasila. Konstatovali, že zákon o myslivosti umožňuje, aby se v případě protiprávního jednání jednotliví členové obrátili na soud, což také určitá skupina učinila. V době podání žaloby v roce 1999 byla žaloba na určení podána oprávněně a v jejím obsahu nechyběl naléhavý právní zájem. Vytýkali soudu, že nemůže neplatný právní akt přehlížet s odůvodněním, že mělo být uznáno, že účinky neplatného právního úkonu (výpovědi ze smlouvy o nájmu) nenastaly. Dále vytýkali dovolacímu soudu, že se nevypořádal s odvolacími důvody uvedenými v odvolání ze dne 8. 12. 2008. Mimo jiné tak zůstala nezodpovězena otázka o neplatnosti výpovědi. Podle dovolatelů řízení je postiženo vadou, neboť byl vlastníkům zemědělské půdy a některým členům Myslivecké společnosti S.-M. odepřen výkon práva myslivosti, který jim podle ustanovení §11 zákona č. 512/1992 Sb. přísluší včetně aktivní legitimace ve sporu. Dále došlo k upření práva vlastníků rozhodnout o dispozici svého majetku, zejména při výběru nájemců na pronájem honitby. Dovozovali, že z průběhu řízení a vyjádření správních orgánů vyplývá, že výpověď z nájmu honitby na období 1993-203 byla neplatná. Navrhli proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., se zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Jelikož rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen a nejde ani o případ skryté diformity rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen), může být dovolání přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se přitom nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.). Rozsudek odvolacího soudu je založen na právním závěru o absenci naléhavého právního zájmu žalobců smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. na žádaném určení, že oprávněným uživatelem práva myslivosti v honitbě S.-M. jsou žalobci, členové Myslivecké společnosti S.-M., dále, že žalovaný č. 2 není oprávněným uživatelem práva myslivosti v honitbě S.-M., a že výpověď z nájemní smlouvy pro výkon práva myslivosti ze dne 11. 3. 1996 daná žalovaným č. 1 Myslivecké společnosti S.-M., je neplatná. Podle §80 písm. c) o. s. ř. lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména i o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. Argumentace odvolacího soudu vychází z ustáleného výkladu i dostupné judikatury. Odvolací soud podal přesvědčivý a vyčerpávající výklad citovaného ustanovení a současně konkrétně vysvětlil, v jakých případech naléhavý právní zájem na žádném určení ve smyslu ustanovení §80 písm. c) o. s. ř. dán je a kdy nikoli. Nad rámec odvolacím soudem uvedené argumentace dovolací soud připomíná, že otázkou existence naléhavého právního zájmu se ve své rozhodovací praxi konkrétně zabýval i ve svém rozhodnutí ze dne 22. 7. 2004, sp. zn. 28 Cdo 491/2004 s odůvodněním, že smyslem žalob podle §80 písm. c/ o. s. ř. je vyřešit právní vztahy účastníků řízení - tedy účastníků, kteří jsou vzájemně v určitém právním vztahu, v jehož rámci je nutno najisto postavit, zda určité právo existuje. O takový případ v posuzované věci nejde. Za neopodstatněnou považoval dovolací soud výtku dovolatelů adresovanou odvolacímu soudu, že se nezabýval podstatou věci samé, tedy posouzením otázky neplatnosti výpovědi ze smlouvy o nájmu. V této souvislosti zdůraznil, že není-li totiž požadované určení způsobilé odstranit stav ohrožení samotného práva a nezjedná-li se jím efektivně jistota v dotčeném právním vztahu (tedy není-li podmínka naléhavého právního zájmu ve smyslu §80 písm. c/ o. s. ř. splněna), soud žalobu zamítne, aniž by se zabýval věcí samou (srov. shodně nález Ústavního soudu z 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněný pod č. 35 Sbírky nálezů a stanovisek Ústavního soudu, svazek 3, ročník 1995 – I. díl, rozsudek Vrchního soudu v Praze z 30. 11. 1993, sp. zn. 7 Cdo 63/92, uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, sešit č. 3, ročník 1994, pod č. 11, a rozsudky Nejvyššího soudu z 27. 2. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1097/96, z 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, které jsou uveřejněny v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1997, pod č. 20 a 21). Právní názor, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil, je tedy konformní s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a neodporuje ani hmotnému právu. Rozsudek odvolacího soudu v posuzované věci není proto rozhodnutím po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.) a dovolání proti němu přípustné není (§237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř. ) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3 a §243c odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť žalobci nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalovaným v tomto řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. ledna 2012 JUDr. Josef Rakovský předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2012
Spisová značka:28 Cdo 4404/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.4404.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Žaloba určovací
Dotčené předpisy:§80 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 1359/12
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01