Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2012, sp. zn. 29 Cdo 2067/2012 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2067.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2067.2012.1
sp. zn. 29 Cdo 2067/2012 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce FANI TRADE s. r. o. , se sídlem v Ostravě - Přívozu, Jirská 418/34, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25392514, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Českobratrská 2, villa Antonia, PSČ 702 00 proti žalovanému JUDr. P. F. , advokátu, , jako insolvenčnímu správci dlužnice E. P., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 Cm 1/2009, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice E. P. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 2763/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2012, č. j. 11 Cmo 1/2011-108, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 1. července 2011, č. j. 31 Cm 1/2009-81, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „ insolvenční soud “) žalobu, kterou se žalobce (FANI TRADE s. r. o.) domáhal vůči žalovanému ( insolvenčnímu správci dlužnice E. P.) vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku). K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, č. j. 11 Cmo 1/2011-108, potvrdil rozsudek insolvenční ho soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), jako nepřípustné. Dovolatel dovoláním výslovně napadá oba výroky napadeného rozhodnutí. V rozsahu, v němž dovolání takto směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu i ve výroku o nákladech řízení a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolací řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé, může být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Napadené rozhodnutí spočívá na výkladu ustanovení §553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jenobč. zák.“), jak jej podal Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2006“), konkrétně na závěru, že zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení §553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Dovolání je polemikou s tímto závěrem. V argumentech obsažených v dovolání pak Nejvyšší soud nevidí důvod ke změně rozhodovací praxe, kterou ustálil právě rozsudkem velkého senátu (R 45/2006). Poukaz dovolatele na jiný názor vyjádřený v rozhodnutí (jde o usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2005, sp. zn. 30 Cdo 1276/2005, je v této souvislosti zjevně nepřípadný, jelikož pomíjí sjednocující roli rozhodnutí velkého senátu, plynoucí z ustanovení §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a přehlíží skutečnost, že (jak se podává z důvodů R 45/2006), posledně označené rozhodnutí patřilo k těm, s nimiž se R 45/2006 výslovně vypořádalo. Dovolatelův odkaz na důvodovou zprávu k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku (jenž má nabýt účinnosti 1. ledna 2014) je pro posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenný, když je zjevné, že budoucí právní úprava téhož institutu (v §2040) nemůže být důvodem ke změně výkladu podaného ke stávajícímu znění občanského zákoníku. Napadené rozhodnutí je se závěry obsaženými v R 45/2006 v souladu, přičemž jde o závěry, z nichž rozhodovací praxe Nejvyššího soudu po přijetí R 45/2006 konstantně vychází. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. 30 Cdo 3026/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 2131/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 5145/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1386/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1254/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. 33 Cdo 1683/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2009, sp. zn. 33 Cdo 318/2007; 33 Cdo 750/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn. 28 Cdo 3058/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 30 Cdo 5388/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3674/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 33 Cdo 2712/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2010, sp. zn. 33 Cdo 1886/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. 33 Cdo 2783/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2010, sp. zn. 30 Cdo 1921/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 33 Cdo 4246/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. 33 Cdo 4447/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 4395/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. 33 Cdo 344/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. 30 Cdo 4228/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 2306/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2011, sp. zn. 33 Cdo 2103/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2129/2009, uveřejněný pod číslem 11/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2011, sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2011, sp. zn. 30 Cdo 1297/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 2729/2010, uveřejněný pod číslem 47/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. 30 Cdo 2881/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2012, sp. zn. 30 Cdo 1971/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 784/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 2735/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 814/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2012, sp. zn. 30 Cdo 827/2012 a usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2012, sp. zn. 31 Cdo 1374/2010. Výklad obsažený v R 45/2006 přitom neměl za odporující ústavnímu pořádku České republiky ani Ústavní soud. Srov. např. usnesení ze dne 3. prosince 2009, sp. zn. II. ÚS 2686/09, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1254/2007 nebo usnesení ze dne 12. května 2010, sp. zn. I. ÚS 2725/09, jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou proti rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1386/2007. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. července 2012 JUDr. Zdeněk K r č m á ř předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2012
Spisová značka:29 Cdo 2067/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.2067.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Incidenční spory
Zajištění závazku převodem práva
Dotčené předpisy:§553 obč. zák.
§225 IZ.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01