ECLI:CZ:NS:2012:29.CDO.3093.2010.1
sp. zn. 29 Cdo 3093/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce L. M. , zastoupeného JUDr. Annou Císařovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9 – Letňanech, Křivoklátská 258, PSČ 199 00, proti žalovanému Z. N. , zastoupenému Mgr. Martinem Boučkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dlouhá 103, PSČ 500 03, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 39 Cm 81/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2009, č. j. 9 Cmo 137/2009–131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 10.300,- Kč do rukou jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. října 2008, č. j. 39 Cm 81/2007–68, kterým tento soud ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz vydaný dne 12. září 2007, č. j. 39 Sm 282/2007–9 a uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok I.) a zavázal žalovaného k náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Otázka, již dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu, však napadený rozsudek zásadně právně významným nečiní.
Dovolatel zpochybňuje správnost právního posouzení věci, vycházeje přitom z jiného než soudy nižších stupňů zjištěného skutkového stavu. Ty totiž vyšly ze skutkového závěru, že dovolatel neprokázal, že směnku, ze které se žalobce domáhá placení, vystavil „pod nátlakem, proti svobodné vůli a v tísni“, jak uvedl v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 21. září 2007 (č. l. 10), neboť ani na výzvu soudu prvního stupně (usnesení ze dne 5. června 2008 na č. l. 46) nesplnil svou povinnost označit a předložit důkazy k tomuto tvrzení.
Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., k dispozici nemá a k jehož přezkoumání přípustnost dovolání založit nelze. Nelze tedy účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. III. ÚS 372/06, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Řešení předložené otázky, zda využití tísně může být důvodem neplatnosti právního úkonu a zda se může „dotknout předpisu směnečného“, se proto nemůže projevit v poměrech dovolatele (tj. nemůže zvrátit rozhodnutí o ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti), proto pro její posouzení nelze dovolání připustit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (dovolací řízení), jejíž výše činí podle ustanovení §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. 10.000,- Kč, spolu s náhradou hotových výdajů určenou podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (za podané vyjádření k dovolání) náleží žalobci 10.300,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně 31. července 2012
doc. JUDr. Ivana Štenglová
předsedkyně senátu