ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2835.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2835/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. V. R. , zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem Plzeň, Malá 6, proti žalovaným 1) JUDr. B. L. , zastoupenému JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Piaristická 8, a 2) České republice, Krajskému státnímu zastupitelství České Budějovice , České Budějovice, Goethova 1949/2, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 60/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2011, č. j. 3 Co 194/2010-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14.6.2010, č. j. 11 C 60/2008-140, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalovaní neoprávněně zasáhli svými výroky uveřejněnými dne 15.8.2008 v Mladé frontě DNES v článcích „Ministerstvo obrany bylo hnízdem mafie“ a „Mafie na obraně měla své lidi i v rozvědce“ a dne 3. 1. 2008 v Mladé frontě DNES v článku „Mafie ovlivňovala zakázky na Ministerstvu obrany“ do práva na ochranu osobnosti žalobce (odst. I, II výroku), aby prvý žalovaný byl povinen doručit žalobci písemnou omluvu ve znění: Vážený pane inženýre, tímto se Vám omlouvám za to, že jsem ve vztahu k Vaší osobě pronesl výroky o tom, že si členové mafie na Ministerstvu obrany ČR pečlivě rozdělili pravomoci i sféry vlivu, že rozhodovali i o obsazování důležitých postů na ministerstvu obrany, že si od roku 2004 do roku 2006 tak přišli dohromady na desítky milionů korun, že považují výstavbu armádní kotelny v J. H. za ukázku toho, jak mafie na Ministerstvu obrany pracovala, že vítěz veřejné zakázky byl předem určen, že konkurenční firmy s tím souhlasily a dělaly kvůli zdání veřejné soutěže křoví a že mafie jim totiž slíbila vítězství v jiné soutěži, kteréžto výroky byly uveřejněny dne 15. 8. 2008 v Mladé frontě DNES v článcích „Ministerstvo obrany bylo hnízdem mafie“ a „Mafie na obraně měla své lidi i v rozvědce“. Dále se Vám omlouvám za to, že jsem ve vztahu k Vaší osobě pronesl výroky o tom, že případ nese všechny znaky zločinného spolčení a že pár vedoucích pachatelů se prolíná do desítek promyšlených podvodů, kteréžto výroky byly uveřejněny dne 4. 1. 2008 v Mladé frontě DNES v článku „Mafie ovlivňovala Ministerstvo obrany“ (odst. III výroku), a aby druhý žalovaný byl povinen doručit žalobci písemnou omluvu ve znění: Vážený pane inženýre, tímto se Vám omlouváme za to, že JUDr. B. L. jako státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ve vztahu k Vaší osobě pronesl výroky o tom, že si členové mafie na Ministerstvu obrany ČR pečlivě rozdělili pravomoci i sféry vlivu, že rozhodovali i o obsazování důležitých postů na ministerstvu obrany, že si od roku 2004 do roku 2006 tak přišli dohromady na desítky milionů korun, že považují výstavbu armádní kotelny v Jindřichově Hradci za ukázku toho, jak mafie na Ministerstvu obrany pracovala, že vítěz veřejné zakázky byl předem určen, že konkurenční firmy s tím souhlasily a dělaly kvůli zdání veřejné soutěže křoví a že mafie jim totiž slíbila vítězství v jiné soutěži, kteréžto výroky byly uveřejněny dne 15. 8. 2008 v Mladé frontě DNES v článcích „Ministerstvo obrany bylo hnízdem mafie“ a „Mafie na obraně měla své lidi i v rozvědce“. Dále se Vám omlouváme za to, že JUDr. B. L. jako státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ve vztahu k Vaší osobě pronesl výroky o tom, že případ nese všechny znaky zločinného spolčení a pár vedoucích pachatelů se prolíná do desítek promyšlených podvodů, kteréžto výroky byly uveřejněny dne 4. 1. 2008 v Mladé frontě DNES v článku „Mafie ovlivňovala Ministerstvo obrany“ (odst. IV výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným (odst. V výroku) a mezi žalobcem a druhým žalovaným (odst. VI výroku).
Soud prvního stupně dovodil, že všechny výroky, které byly v označených článcích přiřčeny prvnímu žalovanému, byly činěny čistě obecně k celé problematice trestní věci, bez toho, aniž by byly jednotlivé osoby konkretizovány (osoba žalobce není jmenována), a aniž by došlo k porušení presumpce neviny. První žalovaný tedy hodnotil dosud provedené důkazy a provedená zjištění v rámci trestní věci z pozice státního zástupce obecně a neadresně a nepřekročil své povinnosti vyplývající z ust. §8a trestního řádu. K tíži mu nelze klást ani jeho závěry o zločinném společní, když již usnesením ze dne 20. 11. 2007 bylo trestní stíhání proti určitým osobám z tohoto trestného činu zahájeno, a žalobce nebyl v rámci vyjádření prvního žalovaného dáván do přímé souvislosti s tímto trestním činem a první žalovaný hovořil obecně k celé věci. Výroky, které by eventuelně mohly vést ke ztotožnění žalobce s uvedenou trestnou činností, a které byly vyřčeny jinými subjekty či vyplývaly z celkového kontextu článků, nelze klást žalovanému k tíži. Jeho vyjádření obecně korespondovalo s vývojem, který je obvyklý v rámci šetření trestních věcí. Protože tedy bylo zjištěno, že první žalovaný nepřekročil povinnosti uložené mu v §8a trest. řádu, pokud jde o informování veřejnosti, a postupoval naopak v souladu se zákonem, nelze spatřovat v jím podaném vyjádření zásah do osobnostních práv žalobce.
Odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. března 2011, č. j. 3 Co 194/2010-181, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Předmětná tvrzení v označených článcích, prezentovaná jako výroky prvního žalovaného, vykonávajícího funkci dozorujícího státního zástupce v rámci trestního řízení, vedeného mimo jiné též proti žalobci, obsahovala informace pro veřejnost o probíhajícím trestním řízení, aniž by v nich byl žalobce označen. Neodkazují ani na jiné, předchozí články, z nichž by určení osoby žalobce jednoznačně vyplývalo. Vyjadřují v obecné poloze názor prvního žalovaného na okolnosti probíhajícího trestního řízení. Jsou přitom objektivně podloženy usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 20. 11. 2007, včetně skutků a jejich právní kvalifikace, jichž se měl žalobce dopustit společně s řadou dalších stíhaných (účastenství k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, účastenství k trestnému činu pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, účastenství k trestnému činu porušování závazných pravidel hospodářského styku). V jeho odůvodnění je přitom uvedeno, že příslušným policejním orgánem byly již dne 26. 4. 2006 zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů účasti na zločinném spolčení, pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, přijímání úplatku a podplácení, jichž se měly v různých formách trestné součinnosti dopouštět osoby řízené V. K. a M. K. který je rovněž jedním ze stíhaných v tomto řízení, a dále zaměstnanci Armády ČR a Ministerstva obrany ČR s nimi kooperující. Předmětná tvrzení tudíž měla v uvedených ohledech reálný základ. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu prvního stupně, že první žalovaný nejenže neporušil ustanovení §8a trestního řádu, pokud jde o informování veřejnosti, nýbrž že jeho postup je v souladu s tímto ustanovením, což zároveň vylučuje, že by tím došlo k jeho excesivnímu jednání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a za dovolací důvod oznamuje nesprávné právní posouzení odvolacím soudem (§241a odst. 1 písm. b) o.s.ř.).
Dovolatel nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu o tom, že jestliže nebyl žalobce prvým žalovaným jmenován, pak že bez dalšího nemohlo dojít k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv, neboť se mělo jednat o ryze obecná sdělení. Žalobce považuje za nepřípustné, aby exkulpačním důvodem z odpovědnosti za neoprávněný zásah do práv na ochranu osobnosti bylo pouze to, že rušitel ve svých výrocích dotyčnou osobu neoznačí jménem, jestliže jsou tyto výroky objektivně způsobilé k tomu, aby byly veřejností připisovány právě na úkor dotyčné osoby. Ačkoliv se k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv nevyžaduje zavinění a rozhodující je pouze objektivní způsobilost výroků přivodit neoprávněný zásah do práv, měla by zásada vyplývající z předchozí věty platit tím spíše, když rušitel si je vědom toho, že výroky budou připisovány na úkor dotyčné osoby a nebo dokonce, když je jeho úmyslem, aby tyto výroky byly připisovány na úkor dotyčné osoby. Za nesprávný považuje dovolatel závěr, že předmětné výroky prvého žalovaného měly odpovídat průběhu a výsledkům trestního řízení. Odkazuje na to, že usnesením policie ze dne 20.11.2007 nebyl nikdo stíhán z trestného činu zločinného spolčení dle §163 odst. 1 trestního zákona. V době, kdy prvý žalovaný předmětné výroky pronášel, pro tento trestný čin nikdo stíhán nebyl (nebyl z něj nikdo obviněn, jak nepravdivě uváděl prvý žalovaný) a trestní stíhání pro tento trestný čin bylo zahájeno až usnesením policie ze dne 5.1.2009. Je sice obecnou zásadou, že v řízení na ochranu osobnosti má být přihlíženo toliko k výrokům a vyjádřením učiněným žalovaným subjektem, avšak tato zásada neplatí bez výjimky. V daném případě předcházelo uveřejnění předmětných článků, jimiž, resp. výroky v nich obsaženými, mělo dojít k zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce, uveřejnění velkého množství jiných článků a dalších mediálních reakcí týkajících se vedeného trestního řízení a osoby žalobce. Je zcela zřejmé, že prvý žalovaný si musel být existence těchto článků vědom, a to včetně toho, že žalobce je v těchto článcích označován svým jménem či jinými údaji žalobce jednoznačně identifikujícími. Dovolatel zdůrazňuje, že prvý žalovaný není oprávněn průběh trestního řízení dezinterpretovat a poskytovat informace, které zjevně neodpovídají průběhu trestního řízení. Žalobce je dále toho názoru, že prvý žalovaný by vůbec neměl do médií pronášet výroky hodnotící důkazní situaci v trestním řízení a výroky ohledně dalšího procesního vývoje tohoto řízení. Podle názoru dovolatele se dále soudy obou stupňů nedostatečným způsobem zabývaly povinnostmi prvého žalovaného, jako dozorujícího státního zástupce. Prvý žalovaný má nejenom právo podle §8a trestního řádu poskytovat informace o probíhajícím trestním řízení, nýbrž má podle §174 trestního řádu též povinnost dohlížet na to, aby trestní řízení probíhalo zákonným způsobem. Prvý žalovaný měl mimo jiné za povinnost dohlížet na to, aby z trestního spisu neunikaly do médií informace a aby policisté neposkytovali médiím nesprávné či neobjektivní informace. Prvý žalovaný, ačkoliv si musel být vědom toho, že k únikům informací a poskytování neobjektivních informací, a to adresně vůči žalobci, dochází, přesto nečinil žádné kroky ke zjednání nápravy. Naopak toto účelové mediální očerňování žalobce de facto podporoval svými žalovanými výroky. Toto má samozřejmě význam pro posuzování toho, zda se žalobce dopustil excesu z plnění svých povinností a zda je tedy v tomto řízení pasivně legitimován. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 15.3.2011, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1. července 2009), a konstatuje, že dovolání v označené věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí o věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Formuluje-li snad dovolatel obsahově otázku zásadního právního významu tak, zda rušitel odpovídá i za neadresné a obecné výroky v médiích za situace, kdy těmto výrokům předchází medializované výroky, z nichž lze dovodit identitu osoby dotčené probíhajícím trestním řízením, pak odpověď na tuto otázku lze dovodit z ustálené judikatury Nejvyššího soudu.
V rozsudku ze dne 30.9.2004, sp. zn. 30 Cdo 179/2004, Nejvyšší soud vyslovil, že neoprávněnost každého zásahu, a tedy i zásahu do osobnosti fyzické osoby, tvoří objektivní kategorii, kterou je třeba odlišovat od zavinění jako subjektivní kategorie. Takovýmto zásahem do osobnosti fyzické osoby je např. právě rozšiřování nepravdivých, resp. pravdu zkreslujících skutečností. Jisté ovšem je, že současně je třeba vážit, zda v konkrétním případě zde nejsou okolnosti, které porušení, resp. ohrožení osobnosti fyzické osoby ospravedlňují, t.j, zda nejde o okolnosti vylučující neoprávněnost zásahu. Těmi jsou např. svolení dotčené fyzické osoby, případy tzv. zákonných licencí, resp. případy, kdy k zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo v rámci výkonu jiného subjektivního práva stanoveného zákonem (zde např. práva na informace, resp. práva na kritiku, na názor apod.). Nezbytné ovšem je v těchto případech vážit, zda takovýto zásah se stal přiměřeným způsobem a zároveň, zda tento zásah není v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na požadavek zajištění elementární úcty k její důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat. K otázce excesu způsobeného orgány činnými trestním řízení se Nejvyšší soud vyslovil např. v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. prosince 2004, sp. zn. 30 Cdo 1526/2004, rozsudku téhož soudu ze dne 10. března 2005, sp. zn. 30 Cdo 2900/2004, nebo jeho usnesení ze dne 31. ledna 2008, sp.zn. 30 Cdo 2072/2007. Ve vztahu k právu veřejnosti na informování o soudních řízeních a jejich komentování je třeba rovněž odkázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci News Verlags GmbH & CoKG proti Rakousku ze dne 11.1.2000, kdy bylo vysloveno, že úloha tisku zahrnuje i informování o soudních řízeních a jejich komentování, která, za předpokladu, že nepřesahují určité hranice, zejména pokud jde o pověst a práva jiných nebo řádný chod spravedlnosti, přispívají k veřejnosti řízení, a jsou tak zcela v souladu s požadavkem čl. 6 odst. 1 Úmluvy, aby soudní jednání bylo veřejné.
Výše uvedenými zásadami se odvolací soud řídil, když v postupu prvého žalovaného ani druhého žalovaného neshledal porušení ustanovení §8a trestního řádu za situace, kdy byly médiím podány obecné, neadresné informace, které měly reálný základ v probíhajícím trestním řízení. Názor prosazovaný dovolatelem, že by prvý žalovaný odpovídal i za zcela obecné informace o trestním řízení by ve svém důsledku vedl k popření smyslu §8a trestního řádu, kterým je v demokratické společnosti požadavek na veřejnost řízení, jako jednoho z prostředku kontroly státní moci veřejností. Namítá-li dovolatel, že skutková zjištění odvolacího soudu o okamžiku zahájení trestního řízení ohledně trestného činu zločinného spolčení dle §163 odst. 1 trestního zákona, neodpovídají provedeným důkazům, pak obsahově (§41 odst. 1 o.s.ř.) uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., za situace, kdy dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá nárok, avšak žalovaným v daném řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu