ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.939.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 939/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Pražská plynárenská, a. s. , se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Národní 37, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60193492, zastoupené JUDr. Petrem Santarem, advokátem, se sídlem v Praze – Novém Městě, Hybernská 32, proti žalovanému Z. I. A. , zastoupenému opatrovnicí J. S., vyšší soudní úřednicí Obvodního soudu pro Prahu 5, o zaplacení částky 53.483,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 390/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2010, č. j. 18 Co 140/2010-56, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2010, č. j. 18 Co 140/2010-56, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. února 2010, č. j. 31 C 390/2008-40, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 53.483,50 Kč s úrokem z prodlení jako ceny za plyn dodaný žalovanému na základě smlouvy s ním uzavřené.
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 3. února 2010, č. j. 31 C 390/2008-40, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil řízení ve věci podle ustanovení §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) pro nedostatek pravomoci českých soudů.
Odvolací soud uvedl, že žalovaný, který je súdánským státním příslušníkem, má povolen trvalý pobyt na území České republiky za účelem sloučení rodiny s cizincem na adrese Praha 6, Čs. armády 407/12, u pana H., provedeným šetřením však nebylo zjištěno jeho bydliště, tak jak je vykládáno v českém právu, a nevyšlo najevo, že by měl na území České republiky majetek. Na základě toho odvolací soud dovodil, že není dána pravomoc českých soudů ani podle čl. II odst. 1, 2 a čl. 59 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, ani podle ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 97/1963 Sb.“), a ustanovení §86 odst. 2 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. V čem shledává přípustnost dovolání, neuvedla a co do jeho důvodů poukázala na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolatelka zpochybnila správnost závěru o nedostatku pravomoci českých soudů; podle jejího přesvědčení žalovaný má bydliště na území České republiky a je s ním také „majetkově spjat“. Vytkla soudům nižších stupňů, že jejich rozhodnutí nepředcházela dostatečná šetření po místech, kde se žalovaný zdržuje nebo kde má majetek, zejména na adresách jí uvedených. Namítla, že v důsledku záměny křestního jména a příjmení žalovaného bylo provedeno chybné pátrání v centrální evidenci obyvatel a že nebyl učiněn dotaz na Inspektorát cizinecké policie Praha, jenž by měl mít k dispozici údaje o osobách náležejících k rodině, jíž se týkalo povolení k pobytu. Podrobila odvolací soud kritice též za to, že se nezabýval jejím sdělením, že žalovaný je na území republiky ekonomicky činný, neboť je držitelem živnostenského oprávnění a je společníkem obchodní společnosti Zodiac Technical s. r. o. Závěrem dovolatelka vyjádřila mínění, že v případě negativního výsledku pátrání nemělo být řízení zastaveno, nýbrž žalovanému jako osobě neznámého pobytu měl být ustanoven opatrovník.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil jak napadené rozhodnutí, tak i rozhodnutí soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání v této věci je vzhledem k ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Dovolání je též důvodné.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Závěr soudu o tom, že je tu takový nedostatek podmínek řízení, který nelze odstranit, takže řízení musí být zastaveno (a o žalobou uplatněném nároku nebude tudíž rozhodnuto), musí být založen na spolehlivém zjištění skutečností, z nichž takový závěr vyplývá (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. 32 Cdo 1401/2011, in www.nsoud.cz ). Pokud by tento předpoklad splněn nebyl, došlo by rozhodnutím soudu o zastavení řízení k odepření spravedlnosti (denegatio justitiae). Dovolatelka soudům nižších stupňů důvodně vytýká, že při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení pravomoci českých soudů nepostupovaly dostatečně důsledně.
Odvolací soud se při zkoumání, zda má žalovaný bydliště na území České republiky [rozhodné z pohledu článku 2 odst. 1, 2 a článku 59 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve spojení s §85 odst. 1 o. s. ř.], omezil na poznatek, že žalovaný se na adrese Praha 6, Čs. armády 407/12, kde měl povolen trvalý pobyt, již po několik let nezdržuje (sdělení České pošty, a. s., ze dne 16. září 2008 na č. l. 26 spisu), a podle relace pošty na vrácených zásilkách není znám ani adresách označených dovolatelkou (obálky na č. l. 47 a 48 spisu), aniž trval na zodpovězení dotazu (č. l. 46 verte), učiněného k návrhu dovolatelky, ohledně jmen a adres rodinných příslušníků žalovaného, kterých se týkal účel povolení jeho trvalého pobytu na území České republiky, jímž bylo „sloučení rodiny s cizincem“. Odvolací soud rovněž nevyužil možnosti získat poznatky o žalovaném za pomoci údajů dostupných v obchodním rejstříku, ačkoliv splnění podmínek řízení, včetně pravomoci, šetří soud zásadně z úřední povinnosti (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1891/1998, in www.nsoud.cz ). Pokud by tak odvolací soud učinil, zjistil by, jak se důvodně namítá v dovolání, že žalovaný je společníkem obchodní společnosti Zodiac Technical s. r. o. se sídlem v Praze 8 – Karlíně, Hejdukova 896/11, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 27865061, a mohl se pokusit zjistit údaje o bydlišti žalovaného dotazem na tuto společnost, popřípadě na jejího jednatele.
I kdyby bylo zjištěno, že žalovaný nemá bydliště na území České republiky (a nařízení Brusel I tedy aplikovat nelze), z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložka 122629, vyplývá, že žalovaný má – a měl i v době vydání napadeného rozhodnutí - obchodní podíl v uvedené obchodní společnosti se sídlem na území České republiky. Majetkem se přitom rozumějí nejen věci, nýbrž i pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné jiné hodnoty (srov. např. §6 odst. 1 obchodního zákoníku), proto pravomoc českých soudů v majetkových věcech může být podle ustanovení §37 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb. a §86 odst. 2 o. s. ř. založena i tím, že žalovaný má obchodní podíl v obchodní společnosti se sídlem v České republice (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2000, sp. zn. 20 Cdo 2499/98, uveřejněné pod číslem 1/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), popřípadě tím, že má pohledávku za obchodní společností se sídlem v České republice (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2005, sp. zn. 29 Odo 589/2004, in www.nsoud.cz ).
Pro úplnost je na místě dodat, že opatrovník byl žalovanému pro toto řízení ustanoven, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. listopadu 2008, č. j. 31 C 390/2008-27.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na neúplně zjištěném skutkovém stavu, není správné a Nejvyšší soud je, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení [§242 odst. 2 písm. b) o. s. ř. ]. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
V dalším průběhu řízení, nebude-li zjištěno bydliště žalovaného na území České republiky ke dni podání žaloby, neopomene odvolací soud posoudit splnění podmínek řízení též z pohledu ustanovení §2 zákona č. 97/1963 Sb.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243d odst. 1 věta druhá, §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2012
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu