Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.06.2012, sp. zn. 33 Cdo 181/2011 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.181.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.181.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 181/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, proti žalované České republice – Generálnímu ředitelství cel se sídlem v Praze 4, Budějovická 7, o 39.281,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 389/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č.j. 19 Co 576/2009-64, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2010, č.j. 19 Co 576/2009-64, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: Ve výroku uvedeným rozhodnutím městský soud zrušil rozsudek ze dne 16. 7. 2009, č.j. 7 C 389/2008-39, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 39.281,20 Kč s příslušenstvím (úroky z prodlení), řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Domáhá-li se žalobkyně plnění vzniklého na základě zápisu o hospodaření s majetkem státu mezi jeho dvěma organizačními složkami, nelze podle odvolacího soudu dovodit, že se jedná o občanskoprávní spor, k jehož řešení by byl povolán podle §7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno.s.ř.“), soud. Postoupení věci orgánu, který by ji projednal o rozhodl, nepřichází v úvahu (§104 odst. 1 o.s.ř.); „schůdnou cestou“ , jak vynucovat plnění ze zápisu, „by mohly být aktivity zřizovatelů organizačních složek . “ Způsoby, jakým nakládají organizační složky s majetkem státu navzájem, je upraven §19 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 219/2000 Sb.“), a §14 odst. 2 vyhlášky č. 62/2001 Sb., o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu, ve znění vyhlášky č. 569/2006 Sb. (dále jen „vyhláška č. 62/2001 Sb.“). Posledně citované ustanovení říká, že nestanoví-li vyhláška jinak, řídí se obsah dalších ujednání v zápisu přiměřeně ustanoveními obecných právních předpisů upravujícími smluvní typ, který je pořizovanému zápisu obsahově nejbližší. Zápis, argumentuje odvolací soud, je specifický – byť na základě dohody založený – majetkový právní institut; jeho specifičnost spočívá v tom, že je založen na souhlasném projevu vůle organizačních složek, nikoliv vlastních právních subjektů. Existence tohoto institutu je vyvolána potřebou řešit situaci, kdy organizační složky státu nejsou právnickými osobami (nemohou proto svým jménem uzavírat smlouvy) a nakládají s majetkem státu mezi sebou, uvnitř jedné právnické osoby (státu). Obsah zápisu má pouze odpovídat smluvnímu typu nejbližšímu podle obecných právních předpisů, což na charakteru tohoto institutu, který není soukromoprávní smlouvou, nic nemění. Závěr o nedostatku soudní pravomoci zpochybnila žalobkyně dovoláním, jímž napadla usnesení odvolacího soudu. Výkon majetkových práv státu a plnění jeho závazků je primárně postaven na principu tzv. dělené subjektivity státu. Česká republika realizuje svoji právní subjektivitu nikoliv jako celek, ale výlučně skrze okruh jednotlivých, nezaměnitelných, vnitřně i vnějškově organizovaných, zákonem předvídaných a přímo zákonem nebo na jeho základě konstituovaných útvarů, tj. organizačních složek státu. Tyto organizační složky – vybavené určitými samostatnými oprávněními a povinnostmi – hospodaří s konkrétními částmi státního majetku (včetně peněžních prostředků), přičemž každá část tohoto majetku je po právní stránce relativně samostatným celkem, u něhož průběžně z různých důvodů dochází k přírůstkům a úbytkům. I když zmíněné přírůstky a úbytky se přímo odrážejí ve státním rozpočtu, nelze je chápat jako prosté přesuny peněžních prostředků v rámci jednoho vlastnického subjektu. Rozpočtové kapitoly příslušející té či oné organizační složce státu vykazují příjmovou a výdajovou část a zákonnou povinností je dosahovat jejich naplnění nikoliv en block , ale po složkách. Organizační složky státu proto mohou při hospodaření se svěřeným majetkem navzájem vstupovat do závazkových právních vztahů a nároky, které jim z nich vznikly, proti jiným organizačním složkám uplatňovat (vymáhat), aniž by se jednalo o pouhé přesuny částí majetku (peněžních prostředků) v rámci státního rozpočtu. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s právním závěrem o nedostatku pravomoci. Připomněla, že není splněna jedna z podmínek řízení, jsou-li oba účastníci řízení totožní. Pro zahájení a vedení řízení se vyžaduje existence minimálně dvou účastníků v pozici žalobce a žalovaného; není-li tomu tak, nejde o spor vyplývající ze soukromoprávních vztahů (§7 odst. 1 o.s.ř.). Navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Dovolání – přípustné podle §239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – je důvodné. Ministerstvo obrany zapůjčilo na základě zápisu o výpůjčce z 16. 7. 2003 a zápisu o úpravě vztahů při bezúplatném nakládání s majetkem státu a při úplatném poskytování souvisejících plnění z 20. 7. 2004 právnímu předchůdci Generálního ředitelství cel (Ministerstvu financí), resp. Generálnímu ředitelství cel k bezplatnému užívání specifikované nebytové prostory. V článcích VIII.1. obou zápisů bylo dohodnuto, že žalobkyně (půjčitel) poskytne žalované (vypůjčiteli) energie související s výpůjčkou nebytových prostor, a to na základě úplatných smluv o dodávkách energií a ostatních služeb. Podle tohoto ujednání žalobkyně uzavřela s právním předchůdcem Generálního ředitelství cel (Ministerstvem financí) 30. 12. 2003 smlouvu o odvozu odpadu a smlouvu o dodávce elektrické energie, pitné vody a tepla (následnými dodatky byly smlouvy uzavřené na dobu určitou prodlužovány). Strany sjednaly, že žalobkyně bude žalované fakturovat za odvoz odpadu, odebranou elektrickou energii, vodu a teplo ceny, které sama zaplatí prvododavatelům. Žalobkyně vystavila 29. 11. 2007 fakturu č. 511007227 na částku 1.244.589,10 Kč; žalovaná předmětnou částku zaplatila až 15. 4. 2008, tj. po splatnosti faktury, která nastala 27. 12. 2007. Protože žalovaná neurčila, zda platí na příslušenství dluhu nebo na jistinu, použila žalobkyně platbu přednostně na umoření dospělého úroku z prodlení za dobu od 28. 12. 2007 do 15. 4. 2008. Dluh žalované tedy činí 39.281,20 Kč s úroky z prodlení. Podle ustanovení §7 odst. 1 o.s.ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Pravomoc je jednou z tzv. podmínek řízení (§103, §104 odst. 1 o.s.ř.); k tomu, zda je dána pravomoc soudů, přihlíží soud z úřední povinnosti v každém stadiu řízení. Nedostatek pravomoci není odstranitelný a je-li zjištěn, postupuje soud podle §104 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci je správnost postupu odvolacího soudu závislá na posouzení dvou otázek : 1) Zda spor lze projednat a rozhodnout, je-li Česká republika, za kterou jedná vždy jiný úřad, v procesní pozici žalobkyně i žalované. 2) Zda právo na (zpětnou) úhradu za (dodavatelem) poskytnuté placené služby související s užíváním nebytových prostorů přenechaných jako výpůjčka dočasně Ministerstvem obrany pro potřeby Generálního ředitelství cen, tj. právo vyplývající z dohody o úpravě vzájemných vztahů zúčastněných složek (sjednané formou zápisu), která bezprostředně souvisela s dispozicí s majetkem státu, je svým charakterem soukromoprávní povahy. Vymezení účastenství v občanském soudním řízení ustanovením §90 o.s.ř. předpokládá, že jako žalobce a žalovaný vystupují odlišné subjekty se způsobilostí být účastníkem řízení (§19 o.s.ř.). Je-li žalobcem a žalovaným táž osoba – ať již od zahájení řízení nebo se tak stane v jeho průběhu (splynutím) – brání projednání a rozhodnutí sporu nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit (§104 odst. 1, věta první, o.s.ř.). Není pochyb o tom, že vystupuje-li stát jako účastník právních vztahů, je právnickou osobou (§6 zákona č. 219/2000 Sb., §21 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák“). Konstrukce dělené subjektivity státu, výstižně charakterizované žalobkyní v dovolání, vylučuje, aby na stát bylo v právních vztazích týkajících se hospodaření (nakládání) s jeho majetkem prostřednictvím organizačních složek státu nahlíženo jako na kompaktní a vnitřně splývající celek. Se zřetelem k povaze právního vztahu mezi organizačními složkami (viz pojednání níže) je namístě uzavřít, že uvedeným nedostatkem řízení netrpí. Ministerstvo obrany a Generální ředitelství cel jsou organizačními složkami státu bez vlastní právní subjektivity (srov. §3 odst. 1, 2 zákona č. 219/2000 Sb.). Ministerstvo obrany jako ústřední orgán státní správy je správcem kapitoly státního rozpočtu (§3 písm. g/ zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů /rozpočtová pravidla/, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 218/2000 Sb.“), Generální ředitelství cel je účetní jednotkou, jejíž příjmy a výdaje jsou obsaženy v rozpočtu kapitoly Ministerstva financí (§1 odst. 1, §3 odst. 2 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Organizační složky s vymezenými částmi státního majetku nejen hospodaří, ale i nakládají (ve vztahu k jiným subjektům i uvnitř soustavy organizačních složek), a to způsoby a za podmínek stanovených zákonem č. 219/2000 Sb. (§9 odst. 1). Nakládání s majetkem státu mezi organizačními složkami upravuje §19 a §20 zákona č. 219/2000 Sb. a část třetí (§14 až §19) vyhlášky č. 62/2001 Sb., vydané na základě zmocnění obsaženého v §65 zákona č. 219/2000 Sb. Nakládání s majetkem mezi organizačními složkami navzájem se uskutečňuje na základě zápisu (§19 zákona č. 219/2000 Sb.) nebo – pokud to zákon připouští – jednostranným opatřením, které má povahu rozhodnutí státního orgánu, na jehož vydání se nevztahují předpisy o správním řízení a které nepodléhá přezkoumání soudem (§20 zákona č. 219/2000 Sb.). Zápis není smlouvou, ale specifickým majetkovým instrumentem založeným na souhlasném projevu vůle zúčastněných organizačních složek státu. Ačkoli nejsou právnickými osobami, vstupují do vzájemných vztahů a z titulu své příslušnosti k hospodaření se státním majetkem (jehož jediným vlastníkem a oprávněným z pohledávek a jiných majetkových práv je Česká republika) s tímto majetkem také mezi sebou nakládají. Zápis, na jehož obsah se přiměřeně použijí ustanovení obecných právních předpisů upravujících smluvní typ, který je pořizovanému zápisu obsahově nejbližší (§14 odst. 2 vyhlášky č. 62/2001 Sb.), pořizují organizační složky státu při realizaci své příslušnosti k hospodaření s majetkem státu v rovnoprávném (nikoliv subordinačním) postavení. Majetek státu přitom zahrnuje věci, pohledávky a jiná majetková práva. Ustanovení §66 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb. nevylučuje, aby si při plnění svého předmětu činnosti organizační složky státu, které nejsou v působnosti jednoho správce kapitoly státního rozpočtu, navzájem poskytovaly na základě dohody peněžitá plnění (srov. také §16 odst. 1, 2 vyhlášky č. 62/2001 Sb.). Jde tedy o zákonem povolený způsob „volní“ dispozice s peněžními prostředky mezi organizačními složkami státu. Takové převody finančních prostředků vyplývají z vlastního rozhodnutí a ze vzájemné dohody organizačních složek státu a jedná se co do důvodu (dohoda obdobná smlouvě) a účelu (úplata za poskytnuté plnění) o jiný instrument, než jsou přesuny finančních prostředků v rámci státního rozpočtu (srov. §23 a násl. zákona č. 218/2000 Sb.). Pokud zákon č. 219/2000 Sb. pro výkony vlastnického práva, oprávnění z pohledávek a jiných majetkových práv státu neurčuje jinak, řídí se stát při výkonu uvedených práv obecnými předpisy soukromého práva. Na podkladě zápisu může vzniknout příslušnost organizační složky státu k hospodaření s pohledávkou státu. Takto založené příslušnosti k hospodaření s pohledávkou státu jedné organizační složky odpovídá závazek druhé organizační složky předmětný dluh odpovídající pohledávce splnit. Svým obsahem odpovídá vztah organizačních složek státu závazkovému právnímu vztahu podle části osmé občanského zákoníku. Z výkladu shora uvedeného vyplývá, že Ministerstvo obrany jako věřitelská organizační složka státu je podle §14 odst. 1 vyhlášky č. 62/2001 Sb. povinna postupovat obdobně podle zvláštních právních předpisů, tj. peněžité plnění evidovat ve svém účetnictví jako pohledávku a v případě potřeby ji také vymáhat při obdobném užití §14 odst. 5 zákona č. 219/2000 Sb. Z důvodu obsahové obdoby vztahu založeného zápisem mezi zúčastněnými organizačními složkami státu (vztah „uvnitř“ státu mezi oprávněnou „věřitelskou“ a povinnou organizační složkou) se vztahem závazkovým (vztah „vně“ státu, kde na straně státu vystupuje příslušná „věřitelská“ organizační složka státu a na straně druhé nestátní dlužník) musí být právu vykonávanému „věřitelskou“ organizační složkou státu obdobně přiznána ochrana příslušným orgánem. Zákon č. 218/2000 Sb. upravuje rozhodování při odstraňování pochybností o příslušnosti organizační složky k hospodaření s určitým majetkem státu (srov. §9 odst. 2, 3, §11 odst. 3, §20 odst. 3) a rozhodování o nakládání s majetkem státu (§20 odst. 1); žádným z těchto instrumentů však nelze řešit „spor“ organizačních složek státu mající původ v právech a povinnostech dohodnutých v zápise. Na daný případ nedopadá ani §19 odst. 2 vyhlášky č. 62/2001 Sb. Podle tohoto ustanovení spory mezi organizačními složkami při úpravě vzájemných vztahů týkajících se majetku, které nemají povahu pochybností o příslušnosti hospodařit s určitým majetkem odstraňovaných podle §9 odst. 2, §11 odst. 5 a §20 zákona č. 219/2000 Sb., řeší jejich zřizovatelé, popřípadě věcně příslušné ústřední správní úřady; není-li jich anebo nedohodnou-li se mezi sebou navzájem, rozhodne na návrh nebo z vlastního podnětu Ministerstvo financí. Opatření vydaná podle tohoto ustanovení plní pouze preventivní funkci, tedy odstraňují neshody vznikající ve fázi pořizování zápisů podle §19 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb., jimiž si zúčastněné organizační složky státu vzájemné vztahy teprve upravují; do samotného fungování již dohodnutých práv a povinností není možné jimi zasahovat. Lze tedy uzavřít, že orgánem, který je povolán k ochraně práva, je soud (§4 obč. zák.). Protože odvolací soud při řešení otázky pravomoci nevycházel z toho, co je uvedeno shora, Nejvyšší soud jeho usnesení zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 o.s.ř.). Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 28. června 2012 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/28/2012
Spisová značka:33 Cdo 181/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.181.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Hospodaření s majetkem státu
Organizační složka státu
Pravomoc soudu
Dotčené předpisy:§19 předpisu č. 219/2000Sb.
§20 předpisu č. 219/2000Sb.
§19 odst. 2 předpisu č. 62/2001Sb.
§7 o. s. ř.
§21a o. s. ř.
§104 odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01