Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2012, sp. zn. 33 Cdo 3207/2009 [ rozsudek / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3207.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3207.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 3207/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. B. , proti žalovanému J. M. , zastoupenému JUDr. Danielou Pitínovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 3, o slevu z ceny díla, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 C 1050/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008, č. j. 25 Co 457/2008-275, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008, č. j. 25 Co 457/2008-275, se ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. června 2008, č. j. 9C 1050/2004-226, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 40.000,- Kč, a ve výrocích o nákladech řízení, ruší a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 5. května 2005, č. j. 9 C 1050/2004-84, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost provést stavební úpravy a odstranit vady bazénu PROFI-UNIPOOL postaveného na pozemku parc. č. 82/19 v kat. území Č. tak, aby deska měla přípustnou toleranci 5 mm na celé ploše, byla hladká, gletovaná bez lokálních nerovností a dále odstranit vadné úhly bazénu tak, aby tyto splňovaly požadavky na stavební připravenost pro oválný bazén PROFI-UNIPOOL 150. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. října 2005, č. j. 25 Co 338/2005-110, byl rozsudek Okresního soudu Praha-západ zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení pro částečnou neurčitost petitu a předčasnost závěru, že předmět plnění žalovaného (stavební úpravy pozemku parc. č. 82/19 v k. ú. Č., spočívající ve zhotovení základové desky a dvou bočních podélných stěn pro osazení oválného bazénu PROFI-UNIPOOL 150) vykazuje neodstranitelné vady. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) poté, co u jednání dne 17. 1. 2008 nepřipustil změnu žaloby spočívající - místo odstranění vad díla - v požadavku na „zaplacení náhrady škody ve výši ceny folie zhruba ve výši 90.000,- Kč“, rozsudkem ze dne 2. června 2008, č. j. 9 C 1050/2004-226, zamítl žalobu, požadující po žalovaném „odstranění zjištěných nerovnosti na bazénu, který se nachází na pozemku rodinného domu č. p. 139 v obci Č. (správně „Č.“), na pozemku p. č. 2819 v katastrálním území Č., zapsaném na LV 493, vedeného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ tak, že oprava základové desky bazénu musí být žalovaným opravena tak, aby splňovala požadavky dodavatele bazénu (typu PROFI UNIPOOL, 150 cm) to znamená, že deska musí mít dokonalou rovnost, tj. povolenou toleranci 5 mm na celé ploše, deska musí být hladná se žádnými lokálními nerovnostmi“, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že v prvním pololetí roku 2002 uzavřeli účastníci řízení ústní smlouvu, kterou se žalovaný zavázal provést pro žalobce za úplatu stavební připravenost (tj. navézt štěrk na dno již vyhloubené jámy, provést betonáž základní desky a bočních stěn bazénu - dále též „dílo“) pro umístění oválného bazénu typu PROFI-UNIPOOL, 150 cm, který měla dodat firma AZ-RELAX, s. r. o. Na díle, které žalovaný předal žalobci 25. 9. 2002, se po předání projevila vada spočívající v nerovnosti základové desky; požadavek tolerance rovinnosti bazénu (5 mm) byl místy překročen minimálně 5x. Vada projevující se ve zhoršené údržbě bazénu (při jeho čištění a vypouštění) je prakticky neodstranitelná se zřetelem k nákladům na její odstranění, neboť by bylo nutné zhotovený bazén odstrojit, což by s sebou neslo znehodnocení původní folie a po vyrovnání základové desky umístění nové folie. Bazén lze přitom užívat, avšak (ze shora uvedených důvodů) s menším komfortem. Bylo zjištěno rovněž praskání folie mezi stěnou a dnem bazénu (folie byla několikrát lepena). Příčinou tohoto praskání může být kvalita folie dodané firmou AZ-RELAX s. r. o. nebo chybné obsypání bazénu, které neprováděl žalovaný. Vada rovinnosti základové desky nemá příčinnou souvislost s vadami folie. Žalobce vadu základové desky vytkl žalovanému dopisem ze 14. 11. 2003 (popř. nejpozději v žalobě doručené žalovanému 23. 2. 2004) a vyzval jej k jejímu odstranění. Jelikož závazkový vztah mezi účastníky nevznikl mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, podřadil jej soud prvního stupně pod smlouvu o dílo podle §631 a násl. obč. zák. a při posuzování nároků z titulu odpovědnosti za vady aplikoval §652 odst. 1 a 2, §653 odst. 1 a §655 odst. 1 a 2 obč. zák. Uzavřel, že předmětem plnění nebylo vytvoření nové věci v právním smyslu, neboť dílo mělo charakter pouhé úpravy a zhodnocení pozemku. Neshledal důvodnou námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného, neboť smlouva o dílo byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, a nikoli mezi žalovaným a společností AZ-RELAX, s. r. o., která osazovala bazén. Uzavřel, že za vadu díla spočívající v křivosti základové desky (dna) odpovídá žalovaný nejen pokud existovala v době předání díla (25. 9. 2002), ale též pokud se vyskytla v zákonné záruční době, která podle §654 odst. 1 obč. zák. činila 18 měsíců od předání díla. Zákonnou podmínkou pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady je vytčení vady zhotoviteli v záruční době s tím, že je s tím zároveň spojena volba odpovědnostního nároku; nedojde-li k vytčení vady v uvedené době, právo zaniká (§583 obč. zák.). Přestože nebylo prokázáno, že dopis ze dne 14. 11. 2003 vytýkající vadu díla a obsahující volbu práva z titulu odpovědnosti za vady, žalovaný obdržel, k účinnému vytknutí vady došlo 26. 2. 2004, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Právo z odpovědnosti za vady díla tak žalobce uplatnil včas. Vada spočívající ve špatné „rovinnosti základové desky“ bazénu je vadou objektivně neodstranitelnou, neboť náklady na její odstranění (asi 90.000,- Kč) by byly v hrubém nepoměru ve vztahu k celkové hodnotě ceny bazénu; žalobce tak může požadovat buď slevu z ceny díla nebo má právo od smlouvy odstoupit. Vzhledem k tomu, že nevyužil žádné z uvedených práv, neboť odpovídající právo z odpovědnosti za vady neuplatnil, nemůže být jeho žaloba úspěšná. I kdyby soud prvního stupně připustil změnu žaloby ze dne 17. 1. 2008, učiněnou v reakci na podání ze dne 10. 4. 2007 (tj. požadavek na náhradu škody ve výši ceny nové fólie zhruba tj. asi 90.000,- Kč), bylo by právo na slevu z ceny díla, které měl žalobce zřejmě na mysli, prekludováno, neboť nebylo uplatněno včas (§583 obč. zák.). Krajský soud v Praze u jednání dne 17. prosince 2008 připustil změnu žaloby, spočívající v požadavku žalobce, aby mu žalovaný zaplatil 90.000,- Kč na opravu bazénu, a poté rozsudkem č. j. 25 Co 457/2008-275, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 40.000,- Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 50.000,- Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III. a IV.). Předeslal, že žalobce původně uplatnil právo z titulu odpovědnosti za vady a požadoval bezplatné odstranění vady. Podáním ze dne 12. 4. 2007 požádal, pro případ, že vadu nebude možno opravit, o zaplacení částky 90.000,- Kč, za kterou si bazén opraví sám. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že tím požadoval náhradu škody a změnu žaloby nepřipustil. Odvolací soud toto „nové“ žalobní žádání posoudil jako požadavek na úhradu částečné finanční kompenzace nákladů, které si vyžádá oprava bazénu, tak aby jej žalobce mohl užívat, tj. o požadavek na slevu z ceny díla v důsledku neodstranitelné vady. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a souhlasil s jeho právními závěry o občanskoprávním charakteru smluvního vztahu účastníků řízení, na který dopadají ustanovení §52 odst. 1, §652, §654 odst. 1 obč. zák. Účinným uplatněním práva z odpovědnosti za vady došlo ke stavení běhu záruční doby v situaci, kdy žalobce požadoval bezplatné odstranění vady, přičemž se okamžikem doručení znaleckého posudku Ing. Čapka (22. 10. 2007) ukázalo, že vadu nelze odstranit. Původní neurčitost výše slevy, která byla odstraněna následně, je nerozhodná v situaci, kdy žalobce eventuální požadavek na slevu uplatnil již podáním ze dne 12. 4. 2007; právo na slevu tak uplatnil včas. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že žalovaný dílo neprovedl řádně a že žalobce vadu, za kterou žalovaný odpovídá, vytkl v záruční době. Podle §655 odst. 1 obč. zák. má sice objednatel právo žádat bezplatné odstranění vady, avšak v daném případě, kdy je bazén již dokončen, lze opravu základové desky provést jen vybouráním ukotvení bazénu, vyjmutím fólie a celého bazénu. To by ovšem znamenalo zničení celého bazénu, což by bylo zbytečné a ekonomicky nepřiměřeně nákladné. V situaci, kdy jde objektivně o neodstranitelnou vadu, může žalobce v souladu s §655 odst. 1 věta druhá obč. zák. požadovat buď zrušení smlouvy (což nepožaduje) nebo slevu z kupní ceny, která musí být přiměřená povaze vady a všem důsledkům jejího výskytu, jakož i ceně poskytnutých výkonů. Musí přitom vyjadřovat již vzniklou i budoucí majetkovou újmu související s nižší hodnotou a životností zhotovené věci. Žalobce nemůže bazén užívat, jelikož nebyl zkolaudován, dochází k jeho častějšímu zanášení a při čištění dochází ke znehodnocování folie v důsledku nerovného dna. Uvedená vada tedy podstatným způsobem ztěžuje užívání bazénu. Náklady na „alespoň částečnou úpravu bazénu, tak aby byl funkční“ představují přibližně částku 100.000,- Kč. Za těchto okolností odvolací soud dovodil, že přiměřená sleva z ceny díla odpovídá 95% jeho ceny. Jestliže žalobce zaplatil žalovanému 40.000,- Kč a v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 28/2003 byl mezi účastníky dne 7. 12. 2005 uzavřen smír, jímž se žalobce zavázal zaplatit žalovanému na doplatek ceny díla (mimo částku 40.000,- Kč) 2.000,- Kč, potom částka 40.000,- Kč představuje přiměřenou slevu z ceny díla; nad tento rozsah mu právo na slevu nepřiznal, neboť by přesahovala cenu vlastního díla provedeného žalovaným. V dovolání, jehož přípustnost žalovaný dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“), uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Odvolací soud zatížil řízení vadou ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť na základě podání žalobce ze dne 10. 4. 2007 připustil změnu žaloby (místo požadavku na odstranění vad díla nově žalobce uplatňuje slevu z ceny díla). Má zato, že i když i v odvolacím řízení může dojít ke změně žaloby, nelze připustit takovou změnu, v důsledku které by byl uplatněn nový nárok. Odvolacímu soudu vytýká, že mu svým postupem znemožnil se k nároku na slevu z ceny díla vyjádřit a navrhnout důkazy. Požadavek na slevu z ceny díla je jiným nárokem než požadavek na bezplatné odstranění vad díla. Není srozuměn se závěry, že o neodstranitelnosti vady se dozvěděl žalobce (v dovolání chybně uvedeno „žalovaný“) až okamžikem doručení znaleckého posudku, tj. dne 22. 10. 2007, že ke stavení běhu promlčecí doby práva na slevu z ceny díla došlo podáním žaloby na odstranění vad díla, ani s výší slevy, která představuje 95% ceny jím provedeného díla. Závěr, že žalobce nemůže bazén užívat, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť třetí osoba, která dům, pozemek i bazén od žalobce koupila, bazén užívá přesto, že nebyl zkolaudován. Dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“). Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Zatímco zmatečnosti nejsou v dovolání namítány a jejich existence ani jinak nevyšla najevo, z obsahu spisu vyplývá, že je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle §119a odst. 1 o. s. ř., před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v §120 odst. 2 o. s. ř., účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. Ustanovení §118b, 118c a §175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř. tím nejsou dotčena. Podle §118a o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (odstavec 1). Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1 (odstavec 2). Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (odstavec 3). Z ustanovení §211a o. s. ř. plyne, že jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle §205a odst. 1 o. s. ř. Jak se podává z obsahu spisu, přítomným zástupcům účastníků s procesní plnou mocí se při jednání u soudu prvního stupně dne 29. 5. 2008 dostalo poučení podle §119a o. s. ř., přičemž dovolatel poté žádné další důkazy soudu nenabízel. Soud prvního stupně pak výše označeným rozsudkem žalobu na odstranění vad díla zamítl. Podle §212a odst. 5 věty druhé o. s. ř., k jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Mezi jiné vady řízení před soudem prvního stupně, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, patří především nedostatky v poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle §118a o. s. ř. Nelze pominout, že připuštěním změny žaloby a následným jednáním o změněné žalobě nastolil odvolací soud situaci, kdy až v odvolacím řízení jednal o novém nároku (nikoli totožně, nýbrž částečně odlišně skutkově vymezeném) „prvostupňově“ a již jen tím zatížil řízení vadou podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Jakkoli je skutkový základ žaloby z titulu odpovědnosti ze vady díla totožný, jde-li o existenci vady, její projevy a charakter (zda je odstranitelná či neodstranitelná), se zřetelem k právům, která náleží objednateli v souvislosti s vadným plněním (odstranění vady díla, sleva z ceny díla nebo vypořádání právního vztahu po zrušení smlouvy podle §457 a §458 odst. 1 obč. zák.), se v „dalších“ skutkových okolnostech - kromě „společného základu“ - liší. Např. v případě slevy z ceny jde o posouzení, o kolik se v důsledku vady snížila obvyklá cena opravy nebo úpravy (zejména s přihlédnutím k rozsahu vady a možnostem, za nichž lze opravenou nebo upravenou věc i s vadou užívat). Odvolací soud poté, co připustil změnu žaloby, dospěl - oproti soudu prvního stupně, který rozhodoval o požadavku na odstranění vady díla - k závěru o důvodnosti práva žalobce na zaplacení slevy z ceny ve výši 40.000,- Kč. Kdyby k témuž úsudku dospěl již soud prvního stupně, musel by - v mezích ustanovení §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. – žalovaného poučit, že dosud nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti, na nichž staví svou procesní obranu ve vztahu k požadavku na slevu z ceny díla (výši slevy), že k tomu nenavrhl potřebné důkazy, a poučit jej o následcích nesplnění této výzvy. Žalovanému se takového poučení nedostalo jen proto, že soud prvního stupně zaujal pro něj sice příznivý, leč z pohledu odvolacího soudu nesprávný, právní názor. Odvolací soud přehlédl, že poučovací povinnost podle §118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení §118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení. Sám odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu prvního stupně - ať již tím, že by příslušné poučení poskytl sám (což se v dané věci nestalo), nebo tím, že by přihlédl k novým žalobním tvrzením, jež byla uplatněna v odvolacím řízení - v důsledku úpravy obsažené v §213b odst. 1 o. s. ř.; podle tohoto ustanovení totiž platí, že v odvolacím řízení se postupuje podle §118a; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením §205a nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná (shodně srov. např. Bureš, J., Drápal, L., a kol., Občanský soudní řád I, II, Komentář, 1. vydání, Praha, C. H. Beck 2009, str. 1721 – 1727). Jiný postup než kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně by při zjištění existence popsané vady řízení mohl odvolací soud zvolit jen v případě, že by žalobce na řádné poučení odvolacího soudu podle §118a o. s. ř. nijak nereagoval. Lze tedy uzavřít, že při zaujatém právním názoru měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit pro jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která spočívá v absenci poučení podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 o. s. ř. pro tuto vadu zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.). Dalšími dovolacími námitkami se - se zřetelem k důvodu, z jakého bylo napadené rozhodnutí zrušeno - již nezabýval. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně 31. července 2012 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2012
Spisová značka:33 Cdo 3207/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3207.2009.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Poučovací povinnost soudu
Vady řízení
Dotčené předpisy:čl. 118a odst. 1 o. s. ř.
čl. 118a odst. 3 o. s. ř.
čl. 242 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01