Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2012, sp. zn. 33 Cdo 3526/2010 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3526.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3526.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3526/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy, příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Kundratka 1951/19, identifikační číslo 70889660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17, proti žalovanému L. N. , zastoupenému JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí 4, o zaplacení 145.250,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 290/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2010, č. j. 31 Co 134/2010-144, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. května 2010, č. j. 31 Co 134/2010-144, a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. ledna 2010, č. j. 5 C 290/2008-128, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. ledna 2010, č. j. 5 C 290/2008-128, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 145.250,- Kč spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2010, č. j. 31 Co 134/2010-144, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy vycházely ze zjištění, že dne 18. 5. 2006 bylo v souvislosti s blokovým čištěním komunikace z ulice U Vysočanského pivovaru v Praze 8 žalobkyní odtaženo na odstavné parkoviště určené ke střežení odtažených automobilů vozidlo tovární značky FIAT Uno, SPZ ALB 40-96. Cena odtahu byla stanovena podle vyhlášky hlavního města Prahy č. 13/2001 částkou 1.300,- Kč, dále bylo účtováno parkovné za první den ve výši 150,- Kč a za další dny ve výši 200,- Kč denně. V okamžiku odtahu byl jako provozovatel vozidla v registru motorových vozidel zapsán žalovaný; stalo se tak bez součinnosti s žalovaným na základě žádosti A. N. ze dne 13. 4. 2006, která požádala o provedení této změny v registru v důsledku změny majitele vozidla, jímž se stal žalovaný. A. N. byla vedena jako vlastnice vozidla v období od 25. 10. 2001 do 13. 4. 2006. Ještě před provedením změny v registru motorových vozidel jej přenechala v nepojízdném stavu žalovanému, který je jejím strýcem, spolu s malým a velkým technickým průkazem s tím, že si s autem může dělat, co chce. Žalovaný jej na své náklady opravil a následně jej dal k dispozici příteli své dcery P. G. Oba soudy na základě těchto zjištění dospěly k závěru, že pasivně legitimovaným je žalovaný, jenž vozidlo získal na základě darovací smlouvy. Jelikož byly naplněny všechny podmínky uvedené v §19 odst. 5 a odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, opravňující žalobkyni k odtažení vozidla žalovaného, vznikl jí nárok na zaplacení žalované částky, představující 1.300,- Kč za odtah vozu, 150,- Kč parkovné za první den a parkovné ve výši 200,- Kč denně za období od 19. 5. 2006 do 6. 5. 2008. V dovolání, jehož přípustnost žalovaný dovozuje ze znění §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) odvolacímu soudu vytýká, že pominul, že ke změně údajů v registru motorových vozidel A. N. došlo bez součinnosti s ním, a že vyšel z chybného závěru o existenci darovací smlouvy, neboť od A. N. nikdy sporný vůz z tohoto důvodu nepřevzal. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k výpovědi svědkyně M. N. a k důkazu, z něhož vyplývá, že A. N. při žádosti o změnu označila jako důvod změny kupní smlouvu s „L. N.“ a následně provedla změnu jména na „L. N.“ a že způsob nabytí vlastnického práva k vozidlu již neoznačila. Samotný nárok na zaplacení sporné částky považuje za rozporný s hmotným právem. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, se nejprve zabýval jeho přípustností. Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Bez významu jsou tudíž námitky žalovaného vůči skutkovým závěrům odvolacího soudu. Nejde o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takové výhrady nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat (srovnej znění §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.). Napadené rozhodnutí má však po právní stránce zásadní význam, neboť otázku dočasného odstranění vozidla v režimu ustanovení §19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vyřešily oba soudy nižších stupňů v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolání je proto pro řešení této otázky přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V rozsudku ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. 21 Cdo 4546/2009, Nejvyšší soud v typově obdobném případě uzavřel, že je-li vlastníkem místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice v souladu s ustanovením §19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, odstraněno silniční vozidlo na náklady jeho vlastníka, je vlastník místní komunikace nebo průjezdního úseku silnice (nepřevzal-li poté vozidlo jeho vlastník) po odpadnutí důvodu veřejného zájmu, pro který byla místní komunikace nebo průjezdní úsek silnice označena dočasně dopravní značkou zákazu státní silničních vozidel, povinen vrátit odtažené vozidlo zpět na místo, odkud bylo odtaženo. Neučiní-li tak, nejenže nepřípustně zasahuje do vlastnických práv majitele vozidla, ale zbytečně vytváří náklady spojené s parkováním vozidla na střeženém parkovišti, které nemohou být přičítány k tíži majitele (provozovatele) vozidla. Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. října 2011, sp. zn. IV. ÚS 612/2011). Od vysloveného závěru nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci. Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal ve svém shora citovaném rozhodnutí, neobstojí; dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil rovněž tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.) Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. ledna 2012 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2012
Spisová značka:33 Cdo 3526/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3526.2010.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Zadržovací právo
Dotčené předpisy:čl. 19 odst. 5 předpisu č. 13/1997Sb.
čl. 19 odst. 6 předpisu č. 13/1997Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01