ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4046.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4046/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Ing. J. M. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Nejtkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova 88, proti žalované Ekonomickým stavbám, s. r. o. se sídlem ve Zruči-Senci, Ke Křižovatce 466, identifikační číslo 25224476, zastoupené JUDr. Hanou Kapitánovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Sady 5. května 36, o 318.150,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 C 124/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. května 2009, č. j. 14 Co 182/2009-296, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. května 2009, č. j. 14 Co 182/2009-296, ve výroku, jímž byl ve vyhovujícím výroku o částce 318.150,- Kč a ve výroku o nákladech řízení potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. ledna 2009, č. j. 5 C 124/2007-270, a kterým bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, jakož i rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 21. ledna 2009, č. j. 5 C 124/2007-270, ve vyhovujícím výroku o částce 318.150,- Kč a ve výroku o nákladech řízení, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Plzeň-sever k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-sever (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. ledna 2009, č. j. 5 C 124/2007-270, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 318.150,- Kč (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 24.300,- Kč (výrok II.), zamítl vzájemnou žalobu o zaplacení částky 113.850,- Kč (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Vzal za prokázané, že účastníci dne 29. 6. 2004 uzavřeli smlouvu o dílo č.716/03 (dále jen „smlouva“ nebo „předmětná smlouva“), kterou se žalovaná zavázala postavit pro žalobce do 30. 11. 2004 na pozemcích parc. č. 190/44 a 196/4,5 v B. u H. rodinný dům podle projektové dokumentace, která se stala součástí smlouvy o dílo. Rozsah prací a seznam materiálu byly určeny soupisem sjednaných prací a dodávek (verze 2a). Smluvní strany se dohodly, že dohodnutá doba plnění může být přiměřeně prodloužena s ohledem na nepředvídané události, které nejsou způsobeny zhotovitelem. Za takovou okolnost byly označeny i nepříznivé klimatické podmínky. Pro případ prodlení žalované s dokončením díla o více než 30 dnů byla sjednána povinnost žalované zaplatit žalobci smluvní pokutu 450,- Kč za každý den prodlení. Ze záznamů ve stavebním deníku soud prvního stupně zjistil, že:
- dne 14. 7. 2004 došlo k předání a převzetí stavebního pozemku
- dne 3. 9. 2004 byla převzata základová deska před zalitím
- dne 16. 11. 2004 bylo dokončeno zdivo do výše 1. NP
- dne 20. 12. 2004 bylo převzato zdivo 2. NP včetně štítů
- dne 18. 1. 2005 bylo dokončeno laťování, přičemž práce na stavbě byly přerušeny a ve výstavbě žalovaná pokračovala od 31. 3. 2005
- dne 31. 3. 2005 byla na střechu usazena paropropustná difúzní folie JUTAFOL- JUTACH 95
- dne 14. 6. 2005 byla dokončena konstrukce střechy s tím, že podle požadavku žalobce shora uvedená difúzní folie byla nahrazena folií BRAMAC PRO.
Dne 1. 9. 2005 žalobce podepsal protokol, podle něhož bylo dílo předáno s vadami popsanými podle záznamu ve stavebním deníku z téhož dne. Podle záznamu ve stavebním deníku ze dne 15. 12. 2005 došlo bezezbytku k odstranění vad díla. Dopisem ze dne 11. 1. 2007 žalobce od smlouvy o dílo odstoupil. Ze závěrů znaleckých posudků Ing. J. V. ze dne 17. 11. 2007 a Ing. V. O. ze dne 2. 7. 2008 vyplývá, že dílo vykazuje vady. Podle soudu prvního stupně prodlení žalované s dokončením díla trvalo 736 dnů (od 30. 1. 2005 do 31. 1. 2007, tj. do okamžiku odstoupení od smlouvy), a proto žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 331.200,- Kč. Ve smlouvě bylo taktéž dohodnuto, že smluvní pokutu v totožné výši je povinen platit i žalobce, dostane-li se do prodlení s úhradou sjednaných záloh a faktur. Žalobce byl v prodlení s placením záloh celkem 29 dnů, a žalované tak vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty 13.050,- Kč. Na základě podání žalované ze dne 10. 5. 2007 došlo ke vzájemnému započtení pohledávek, v důsledku čehož soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci jen 318.150,- Kč. Vzájemné žalobě na zaplacení částky 113.850,- Kč z titulu smluvní pokuty soud prvního stupně nevyhověl, neboť nebylo prokázáno, že by žalobce byl v prodlení s úhradou sjednaných záloh a faktur dalších 253 dnů. Cituje §631 a §644 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákona (dále jen „obč. zák.“), soud prvního stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem plnění bylo zhotovení hrubé stavby rodinného domu podle odsouhlasené projektové dokumentace. Povinnosti smluvních stran (povinnost žalovaného dokončit dílo včas a povinnost žalobce uhradit včas finanční zálohy) byly zajištěny smluvní pokutou. S přihlédnutím k čl. V. odst. 2 smlouvy, v němž bylo dohodnuto, že zhotovitel (žalovaná) splní povinnost provést dílo jeho řádným dokončením a předáním, se zřetelem k čl. VIII. odst. 1 písm. a) smlouvy, podle něhož prodlení žalované s dokončením díla trvá až do doby řádného dokončení díla, a v návaznosti na §633 odst. 1 obč. zák. uzavřel, že bezvadným dílem je jen takový výsledek činnosti zhotovitele, který odpovídá jakosti dohodnuté ve smlouvě, závazným technickým normám, popř. obvyklé jakosti podle §3 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. na ochranu spotřebitele. Jelikož žalobce byl naopak v prodlení s plněním svých smluvních povinností (se včasným zaplacením dohodnutých záloh), po tuto dobu (19 dní prodlení se zaplacením zálohy ve výši 257.000,- Kč, 3 dny prodlení se zaplacením druhé zálohy ve výši 410.000,- Kč, 7 dní prodlení se zaplacením zálohy ve výši 244.000,- Kč) nepřihlížel k současnému prodlení žalované a v důsledku jeho prodlení došlo k prodloužení doby splnění díla (30. 11. 2004) o 29 dnů, tj. do 29. 12. 2004. Žalobce tak má právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 450,- Kč denně za dobu od 30. 1. 2005 do 31. 1. 2007. Soud prvního stupně uzavřel, že dílo bylo předáno s vadami, které byly vytknuty, ale nebyly do okamžiku odstoupení od smlouvy žalovanou odstraněny. Nepřistoupil na argumentaci žalované, že doba dokončení díla měla být přiměřeně prodloužena náhradou za období od 18. 1. 2005 do 31. 3. 2005 pro nepříznivé povětrnostní podmínky znemožňující ve stavbě pokračovat, neboť v tomto období mělo být dílo podle původně dohodnutého termínu již hotovo. Zdržení stavby v důsledku demontáže folie JUTAFOL-JUTACH 95 a její nahrazení folií BRAMAC PRO nelze přičítat k tíži žalobce, jelikož folie BRAMAC PRO, přestože s ní bylo podle původně schváleného soupisu prací počítáno, byla žalovanou nahrazena folií JUTAFOL-JUTACH 95. Vzájemnou žalobu o zaplacení částky 113.850,- Kč, představující smluvní pokutu z důvodu prodlení žalobce se zaplacením první zálohy ve výši 257.000,- Kč (prodlení od 13. 9. 2004 do 1. 10. 2004, tj. 19 dní), druhé záloha ve výši 410.000,- Kč (prodlení od 17. 11. 2004 do 19. 11. 2004, tj. 3 dny), třetí zálohy ve výši 136.227,- Kč (prodlení od 21. 12. 2004 do 27. 12. 2004, tj. 7 dní) a doplatku ceny díla ve výši 28.047,- Kč (prodlení od 15. 12. 2005 do 18. 7. 2006, tj. 215 dní), neshledal důvodnou. V rozsahu částky 13.050,- Kč (tj. za 29 dní prodlení s úhradami faktur) došlo totiž k započtení vzájemných pohledávek z titulu smluvních pokut na základě jednostranného úkonu žalované ze dne 10. 5. 2007 obsaženého v odůvodnění odporu proti vydanému platebnímu rozkazu. Částku 28.047,- Kč představující konečný doplatek ceny díla nepovažoval soud prvního stupně za splatnou, neboť i po 15. 12. 2005 dílo mělo vady, které nebyly odstraněny. S jejím zaplacením tak nemohl být žalobce v prodlení a žalované nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty vůči žalobci.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 28. května 2009, č. j. 14 Co 182/2009-296, odmítl odvolání žalované proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně o částce 24.300,- Kč a potvrdil jeho rozsudek jak ve vyhovujícím výroku o částce 318.150,- Kč, tak v zamítavém výroku o vzájemné žalobě na zaplacení částky 113.850,- Kč, a ve výroku o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odmítavý výrok odůvodnil závěrem, že žalovaná není oprávněna proti této části výroku rozsudku soudu prvního stupně podat opravný prostředek, neboť v tomto rozsahu byla procesně úspěšná (žaloba byla zamítnuta). S odkazem na vyčerpávající odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku uzavřel, že soud prvního stupně správně zjištěný skutkový stav posoudil adekvátně i po právní stránce. Neztotožnil se s výhradou žalované vůči výkladu čl. IV odst. 4 smlouvy o dílo, neboť toto ujednání je nutno vykládat ve prospěch žalobce podle §55 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), tedy tak, že se účastnící smlouvy nedohodli, že v případě prodlení žalobce s placením záloh má žalovaná právo přerušit práce na díle (nepokračovat v jeho provádění), popř. že o dobu jeho prodlení se prodlužuje doba dokončení díla. Podle dotčeného ustanovení byla žalovaná oprávněna pro prodlení žalobce „plnit dílo tomu odpovídajícím způsobem“ (nikoli přestat dílo plnit vůbec) a žalobce nemůže proti ní uplatnit sankci v podobě smluvní pokuty. Změna termínu dokončení díla by musela být navíc provedena písemně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání (v důsledku zjevné nesprávnosti - chybně uvedeno, že jde o dovolání žalobce), jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Uplatňujíc dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nesouhlasí se závěrem, že i po 1. 9. 2005 byla v prodlení s dokončením díla, a žalobci proto náleží smluvní pokuta podle čl. VIII. písm. a) smlouvy i za dobu od 1. 9. 2005 do 31. 1. 2007. Prosazuje názor, že protokolárním předáním díla dne 1. 9. 2005 s popsanými vadami, které byly odstraněny do 15. 12. 2005, umožnila žalobci faktické nakládání s výsledkem stavební činnosti, a je vyloučeno její prodlení se zhotovením díla. Předáním a převzetím klíčů a pokračováním ve stavbě s dalšími dodavateli (osazení oken, provedení vnitřních omítek, montáž elektrorozvodů apod.) dal žalobce najevo, že hrubou stavbu (tj. předmět plnění podle smlouvy o dílo) považuje (byť s vadami) za dokončenou. V takové situaci nemohl žalobce po více jak 16 měsících od předání díla od smlouvy odstoupit, jelikož dílo dne 1. 9. 2005 převzal. Samotná skutečnost, že dílo má vady nemůže zvrátit důsledky jeho zhotovení a zejména předání. Se zřetelem k tomu, že po dokončení hrubé stavby (díla) žalobce pokračoval ve stavbě, nelze k tíži žalované přičítat vady, které jsou výsledkem činnosti třetích osob, jak vyplývá ze znaleckého posudku Ing. J. V., neboť plnění, z nichž tyto vady vznikly, nebyla předmětem závazku žalované. Vady zjištěné při předání díla dne 1. 9. 2005 byly podle zápisu ve stavebním deníku ze dne 15. 12. 2005 „bezezbytku“ odstraněny. Dovozuje, že čl. IV. odst. 4 smlouvy vylučuje prodlení žalované s výstavbou při prodlení žalobce (objednatele) s placením sjednaných záloh ceny díla. Žalobce byl v prodlení se zaplacením zálohy ve výši 257.000,- Kč – po dokončení základové desky po dobu 28 dnů (od 3. 9. 2004 do 1. 10. 2004), popř. pod dobu 19 dnů (tj. od 12. 9. 2004 do 1. 10. 2004). Jednou nastalé prodlení žalobce, jež se už nemusí opakovat, má za následek, že jakékoli budoucí prodlení žalované se zhotovením díla nelze již sankcionovat smluvní pokutou, neboť „tímto svým prvotním prodlením (žalobce ) sám způsobil, že žalovaná nemohla dostát ve sjednaném čase svým závazkům a žalobci proto nevzniklo právo požadovat jakékoli nároky ze smluvních pokut“. Není důvod smluvní ujednání vykládat za použití §55 odst. 3 obč. zák. v situaci, kdy žalobce porušil povinnost zaplatit dohodnuté zálohy včas, a přiznávat mu v důsledku jeho prodlení právo na zaplacení jakékoli smluvní pokuty. S odkazem na §407 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, dovozuje, že zaplacení částky 28.047,- Kč žalobcem má účinky uznání nároku. Jelikož před Okresním soudem v Plzni-sever probíhá pod sp. zn. 8 C 220/2008 řízení o nárocích žalobce vůči žalované z titulu odpovědnosti za vady, žalovaná navrhla provést tímto spisem v dovolacím řízení důkaz. S tímto odůvodněním navrhla zrušit rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II. a III. a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl dovolání žalované odmítnout.
Přestože dovolatelka uvádí, že její dovolání směřuje proti výrokům II. a III. rozsudku odvolacího soudu, tj. proti potvrzujícím výrokům, jimiž bylo soudem prvního stupně rozhodnuto jak o částce 318.150,- Kč tak i o vzájemné žalobě o částce 113.850,- Kč, obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) její dovolání postrádá jakékoli výhrady vůči právním závěrům odvolacího soudu, na nichž je založen jeho potvrzující výrok ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta její vzájemná žaloba o zaplacení částky 113.850,- Kč. Opakuje-li žalovaná skutkové okolnosti věci, činí tak jen proto, aby odůvodnila svou argumentaci, že po dobu prodlení žalobce nemohla být v prodlení, neboť o tyto dny prodlení se prodlužuje doba splnění jejího závazku, tj. postavit hrubou stavbu domu do 30. 11. 2004.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Odo 821/2000, a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. 20 Cdo 2965/2000, uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].
Bez významu je tudíž výhrada žalované, že soudy nepřihlédly při formulování závěru o délce jejího prodlení s plněním díla k tomu, že i žalobce neplnil své smluvní povinnosti a byl po dobu 29 dní v prodlení s plněním povinnosti hradit dohodnuté zálohy na cenu díla. Podstatou této dovolací námitky je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Sluší se poznamenat, že soud prvního stupně, jehož skutkové závěry odvolací soud zcela převzal, se v odůvodnění rozsudku podrobně zabýval okamžikem, ke kterému měl žalobce povinnost zaplatit žalované dílčí zálohy na cenu díla, a dobou, po kterou byl v prodlení s poskytnutím plnění (peněz). S přihlédnutím k čl. VIII. odst. 1 písm. a) smlouvy proto určil okamžik prodlení žalované se splněním díla až dnem 30. 12. 2004 a od něho odvodil nárok na smluvní pokutu až ode dne 30. 1. 2005.
Jestliže podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatel považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). V posuzovaném případě vytýká žalovaná odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že žalobce byl oprávněn odstoupit od smlouvy o dílo, což učinil podáním doručeným žalované dne 25. 1. 2007. Přehlíží, že na řešení této otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, neboť tento závěr odvolací soud (potažmo soud prvního stupně) nepřijal. Navíc to, zda žalobce měl nebo neměl právo odstoupit od smlouvy o dílo pro jeho vady, nemá charakter prejudiciální otázky k řešení nároku na zaplacení smluvní pokuty, stejně jako tvrzení o existenci vad díla, o nichž žalovaná tvrdí, že mají původ v činnosti třetích osob dokončujících dílo zahájené žalovanou.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto dovolací soud nemohl provést žalovanou navržený důkaz obsahem spisu Okresního soudu v Plzni-severu sp. zn. 8 C 220/2008.
Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolatelka prosazuje názor, že došlo-li k dokončení díla a jeho faktickému (protokolárnímu) předání objednateli, byť s vědomím existujících vad, splnila svou smluvní povinnost, a nelze po ní od tohoto okamžiku po ní požadovat smluvní pokutu z titulu prodlení se zhotovením díla.
Pro řešení této otázky shledává Nejvyšší soud dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť tuto otázku odvolací soud posoudil v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Se zřetelem k tomu, že v záhlaví smlouvy o dílo č. 716/03 ze dne 29. 6. 2004 je uvedeno, že byla uzavřena „ve smyslu §631 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v platném znění“, a účastníci výslovně nepodřídili svůj právní vztah režimu obchodního zákoníku (§262 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb.), řídí se právní posouzení smlouvy o dílo občanským zákoníkem; obsoletní je proto argumentace žalované dovolávající se §407 odst. 3 obchodního zákoníku.
Podle §644 obč. zák. jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.
Zhotovením věci je výroba nového hmotného předmětu určeného objednávkou, která vyjadřuje individuální charakter nové věci. Zhotovitel je povinen provést dílo podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době (§633 odst. 1 obč. zák.) a objednavatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později, do jednoho měsíce od jejího zhotovení (§650 odst. 1 obč. zák.). Převzetí věci obsahuje jednak povinnost zhotovitele zhotovenou věc předat, jednak povinnost objednatele takovou věc převzít. Vzájemný vztah těchto dvou povinností je důležitý pro posouzení otázky, kdy nastávají právní účinky splnění závazku podle §559 obč. zák. Má-li při předání věc vady, může objednatel odmítnout takové plnění převzít (§559 odst. 2, §633 odst. 1 obč. zák a §650 odst. 1věta druhá a contrario obč. zák.) nebo plnění neodmítne, věc převezme a uplatní práva z odpovědnosti za vady (§645 odst. 1 obč. zák.). Z uvedených závěrů vychází dlouhodobě rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srovnej např. jeho rozsudky ze dne 18. dubna 2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002, ze dne 29. listopadu 2007, sp. zn. 33 Odo 171/2006, ze dne 27. července 2007, sp. zn. 33 Odo749/2005, ze dne 25. září 2007, sp. zn. 26 Cdo 1158/2006, a ze dne 26. října 2011, sp. zn. 33 Cdo 3186/2009, který obstál i v ústavní rovině, neboť podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. I. ÚS 213/2012, odmítnuta).
Z předávacího protokolu ze dne 1. 9. 2005 a ze záznamu ve stavebním deníku z téhož dne vyplývá, že uvedeného dne za přítomnosti žalobce, Ing. K. H. a V. J. (zástupců žalované) došlo k předání stavby (díla) „s vadami podle zápisů ve stavebním deníku , s tím, že vady jsou řešeny dohodou a nemají vliv na cenu díla. Termín předání byl vzájemně dohodnut a odsouhlasen , přičemž „soupis neprovedených prací je přílohou tohoto předávacího protokolu“ . Obsah uvedeného protokolu svědčí o tom, že smluvní strany považovaly dílo dne 1. 9. 2005 za dokončené. Tímto okamžikem žalovaná umožnila žalobci, aby fakticky nakládal (užíval) jí zhotovenou věc (hrubou stavbu rodinného domu) a tento den je třeba považovat za den předání zhotovené věci objednateli. I když k účinkům převzetí díla zákon nevyžaduje vyhotovení zápisu o předání a převzetí (srovnej důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. ledna 2003, sp. zn. 33 Odo 873/2002), účastníci smlouvy se dohodli, že „dílo je dodáno protokolárním předáním do 10 dnů po dokončení jeho poslední části“ (čl. II odst. 5 a čl. V. odst. 2 smlouvy). Protokolárním převzetím dal žalobce současně najevo, že dílo považuje za zhotovené (byť s vadami a nedodělky, které nebrání jeho užívání) a nevyužil možnosti dané ustanovením §650 obč. zák., podle něhož má objednatel povinnost převzít jen zhotovené dílo (srov. opět rozsudek Nejvyššího soud České republiky ze dne 18. dubna 2002, sp. zn. 33 Odo 48/2002, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, r. 2002, pod č. C 1149). Uvedený závěr nic nemění na tom, že od okamžiku převzetí díla žalobci náleží právo z odpovědnosti za vady podle §645 obč. zák. ; po převzetí (byť vadného) díla nemůže objednatel již odstoupit od smlouvy podle §642 odst. 1 obč. zák., ale pouze podle §648 odst. 2 věty prvé nebo druhé obč. zák. Jinak řečeno, po 1. 9. 2005 již žalovaná nebyla v prodlení se zhotovením díla a žalobci po tomto datu nemohlo vzniknout právo na zaplacení smluvní pokuty pro prodlení se zhotovením díla.
Protože se žalované prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, dovolací soud je v uvedeném rozsahu zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Poněvadž důvody, pro které bylo napadené rozhodnutí zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud závazný (§243d odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. července 2012
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu