ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4824.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 4824/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce K. B. , zastoupeného Mgr. Alexandrem Klimešem, advokátem se sídlem v Mělníku, Jiráskova 228, proti žalovaným 1) J. J. , a 2) J. J. , zastoupeným JUDr. Jiřím Cardou, advokátem se sídlem v Nové Vsi u Mělníka, Vepřek 64, o 1.904.710,- Kč, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 403/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2010, č.j. 24 Co 436/2009-304, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud změnil ve věci samé rozsudek ze dne 30. 6. 2008, č.j. 5 C 403/2005-101, kterým Okresní soud v Mělníku uložil žalovaným zaplatit žalobci 1.904.710,- Kč, tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a o nákladech řízení státu. Vyšel ze zjištění, podle něhož žalobce 5. 12. 2002 daroval žalovaným částku 1.904.710,- Kč, kterou žalovaní použili na zaplacení kupní ceny nemovitostí, které nabyli kupní smlouvou uzavřenou s V. a H. B. jako prodávajícími. Důvody, pro které se žalobce ve smyslu §630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, domáhal vrácení daru, podle odvolacího soudu neobstojí. Existence závazku žalovaných zřídit žalobci věcné břemeno doživotního bezplatného užívání nemovitostí a poskytnout mu osobní a peněžitou pomoc ve stáří a nemoci, nebyla prokázána, stejně jako tvrzené vyhrožování, šikanování a odcizení jeho movitých věcí. Skutečnost, že žalovaní odmítli přispět částkou 50.000,- Kč na operaci očí žalobce, sama o sobě – se zřetelem na to, že i žalobce přispěl k vyhrocení konfliktu mezi účastníky – není hrubým porušením dobrých mravů.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž uplatnil – podle obsahu – pouze dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Vady řízení spatřuje v tom, že v řízení před odvolacím soudem vypovídali svědci, jejichž výslech žalovaní v řízení před soudem prvního stupně nenavrhli, a že opakování důkazů svědeckými výpověďmi v průběhu odvolacího řízení bylo rozsáhlé, takže s časovým odstupem od rozhodujících událostí byla sdělení podávající se z výpovědí nepřesná a vágní. Závěrem namítá, že odvolací soud „nesprávně hodnotil důkazy“ a „nepřihlížel“ k jeho dopisu, kterým požadoval po žalovaných peníze na úhradu operace očí. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.); důvodné však není.
Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o.s.ř.). Protože dovolací soud žádné vady, jimiž by řízení před soudy obou stupňů trpělo, neshledal, je opodstatněnost dovolání závislá jen na tom, zda je řízení postiženo těmi vadami, které žalobce vytknul v dovolání.
Ze spisu vyplývá, že odvolací soud – v intencích §213 odst. 2 a 4 o.s.ř. – opakoval dokazování listinami a výslechy svědků J. U., J. P., S. J., M. Č., M. M., H. B. a dokazování doplnil o důkazy navržené žalovanými již v řízení před soudem prvního stupně, který je neprovedl (výslechy svědků M. H., A. M., R. M., J. J. ml. a P. Č.). Na návrh žalovaných učiněný v odvolacím řízení vyslechl odvolací soud také L. K., o jejímž eventuálním svědectví se k dotazu soudu prvního stupně před závěrečným poučením podle §119a o.s.ř. výslovně zmínila žalovaná, a sdělil obsah listin, které měl k dispozici již soud prvního stupně, ale důkaz jimi neprovedl (spis Policie České republiky, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, sp. zn. ČTS:PSC-2078/OHK-2004, spis Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 6 C 61/2005).
Ve věcech, v nichž je odvolací řízení ovládáno zásadou neúplné apelace, platí, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou způsobilým odvolacím důvodem jen v případech uvedených v §205a odst. 1 o.s.ř., že jiní účastníci než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v §205a o.s.ř. nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle §205a odst. 1 o.s.ř. (§211a o.s.ř.), že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky uplatněny v rozporu s §205a nebo §211a o.s.ř. (§213 odst. 5 o.s.ř.), a že k přípustným novým skutečnostem a důkazům smí odvolací soud přihlédnout, jen když byly uplatněny (§212a odst. 3 o.s.ř.).
Odvolací soud může v systému neúplné apelace provést i jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu podle jeho stavu z řízení před soudem prvního stupně (srov. §120 odst. 3, větu první, §211 o.s.ř.). Pro závěr, zda důkazy, které byly uplatněny až v odvolacím řízení, jsou „nové“, je rozhodné posouzení, zda byly některým účastníkem řízení uplatněny před soudem prvního stupně nebo zda v průběhu tohoto řízení jinak vyšly najevo. Jestliže důkazy byly účastníkem řízení uvedeny (ať již z vlastní iniciativy nebo po poučení soudem) nebo jestliže jinak vyšly najevo, pak z hlediska ustanovení §205a odst. 1 o.s.ř. byly uplatněny před soudem prvního stupně. O porušení systému neúplné apelace (a tím o vadu řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) nejde, provedl-li odvolací soud v odvolacím řízení důkazy, které v průběhu řízení před soudem prvního stupně podle obsahu spisu vyšly najevo.
V projednávané věci jde o případ shora uvedený; odvolací soud vyslechl svědkyni L. K. a sdělil obsah listin (spisů Policie České republiky, Správy Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, sp. zn. ČTS:PSC-2078/OHK-2004, a Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 6 C 61/2005) poté, co ze spisu podle jeho stavu ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně se tyto důkazní prostředky bezprostředně nabízely (aniž by po nich pátral).
Na rozdíl od doplnění dokazování (§213 odst. 4, část věty za středníkem, o.s.ř.) není odvolací soud při opakování důkazů, na základě kterých soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci, kvantitativně omezen; výtka stran rozsáhlosti takového opakování dokazování v odvolacím řízení je proto bezcenná.
Zbylé námitky žalobce nevystihují žádný z dovolacích důvodů taxativně vyjmenovaných v §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Hodnocení důkazů soudem nelze úspěšně napadnout, a to ani prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o.s.ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení (a dovolatel tak nečiní), pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod. Z odůvodnění rozsudku rovněž vyplývá, že odvolací soud podrobil hodnocení (zjištěnou) skutečnost, že žalobce dopisem požádal žalované o částku 50.000,- Kč na operaci očí a že žalovaná poskytnutí peněz odmítla.
Lze uzavřít, že se žalobci správnost napadeného rozhodnutí nepodařilo zpochybnit; Nejvyšší soud proto dovolání bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalovaným, kteří by měli právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu