Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2012, sp. zn. 33 Cdo 4885/2009 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4885.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4885.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 4885/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce L. V. , zastoupeného Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8, proti žalovanému MVDr. F. R. , zastoupenému Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 6 C 978/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 16 Co 79/2007-138, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 16 Co 79/2007-138, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. srpna 2006, č. j. 6 C 978/2003-112, určil, že žalobce je vlastníkem nemovitosti – pozemkové parcely č. 428/12 nacházející se v obci a k. ú. Ch., okres Brno-venkov; současně rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že dne 12. 5.1997 žalobce uzavřel se společností STAPO BRNO, s. r. o. (dále jen „STAPO“), smlouvu, podle níž převedl na uvedenou obchodní společnost vlastnické právo k pozemku vedenému ve zjednodušené evidenci pod parc. č. PK 60, zapsanému v původním pozemkovém katastru na LV č. 230 pro k. ú. Ch. Současně smluvní strany konstatovaly, že tento pozemek byl geometrickým plánem č. j. 303-292/97 ze dne 10. 4. 1997 rozdělen na pozemkovou parcelu č. 428/2 o výměře 8.257 m2 a parcelu č. 428/5 o výměře 780 m2 (čl. II smlouvy). Kupní cena byla sjednána částkou 1,600.000,- Kč. Podle ujednání obsaženého v čl. IV. smlouvy mělo k úhradě kupní ceny dojít tím způsobem, že kupující se zavázal prodávajícímu postavit na nově vzniklé parcele č. 428/5, jež vznikla z parcely č. 428/2, rodinný dům typu A, jenž měl sestávat z přízemního rodinného domku s půdní vestavbou ve smyslu projektové dokumentace ze dne 4. 4. 1997, kterou vypracoval architekt Z. D., přičemž legendy (...) s očíslováním 3, 4, 5 a 6 tvoří nedílnou součást této smlouvy, s tím, že oproti shora citované projektové dokumentaci bude rodinný dům podsklepen s výjimkou garáže. Hodnota postaveného domu byla určena částkou 2,300.000,- Kč. Předpokládaná cena inženýrských sítí v poměru k velikosti parcely č. 428/5 představovala částku 234.000,- Kč. Cena domu včetně sítí a pozemku byla sjednána částkou 2,534.000,- Kč, přičemž žalobce se zavázal doplatit částku 934.000,- Kč, představující rozdíl mezi hodnotou prodávaných nemovitostí a hodnotou nemovitostí, které žalobce do svého vlastnictví nabude, nejpozději do 1. 10. 1999. Kupující se zavázala po vybudování rodinného domu darovat žalobci pozemek parc. č. 428/5 o výměře 780 m2 (čl. V. smlouvy). Rodinný dům měla kupující vystavět nejpozději do 1. 10. 1999 (čl. VI. smlouvy). Pro případ nesplnění kterékoli z podmínek této smlouvy, zejména podmínek IV. – VI. (...) vyhradili si účastníci smlouvy právo od ní odstoupit s tím, že vzájemné nároky na případnou náhradu škody zůstávají zachovány. Odstoupení v takové situaci bylo zapotřebí provést do jednoho měsíce od případného porušení smluvních podmínek jednou ze stran, pokud mezi účastníky smlouvy nedojde k jiné dohodě (čl. VII. smlouvy). Rozhodnutím Katastrálního úřadu Brno-venkov č. j. V 11 2882/97, byl povolen vklad s právními účinky dnem 28. 5. 1997. Kupní smlouvou ze dne 19. 10. 1999 uzavřenou mezi týmiž smluvními stranami žalobce prodal společnosti STAPO pozemek parc. č. 425/2, ost. plocha, o výměře 489 m2 a pozemek vedený ve zjednodušené evidenci parc. č. 59/1 o výměře 2.790 m2 oba zapsané na LV č. 230 pro k. ú. Ch. u Katastrálního úřadu Brno-venkov za částku 80.000,- Kč, kterou měla kupující zaplatit do 31. 10. 1999. Nedatovaným dodatkem ke kupním smlouvám uzavřeným dne 12. 5. 1997 a 19. 10. 1999 došlo ke změně čl. IV. a VI. kupní smlouvy ze dne 12. 5. 1997 - při porovnání původního a nového textu - jen v otázce splatnosti doplatku žalobce z původního termínu „nejpozději do 1. 10. 1999“ nově „nejpozději do 30. 11. 2001“ a ke změně závazku STAPO postavit sjednaný rodinný dům původně „nejpozději do 1. 10. 1999“ nově do termínu „nejpozději do 30. 11. 2001“. Dodatkem ze dne 8. 6. 2001 se smluvní strany dohodly na další změně čl. IV. kupní smlouvy ze dne 12. 5. 1997, podle které se kupující zavázala prodávajícímu postavit na nově vzniklé parcele č. 428/5, (již jen) o výměře 686 m2 (...) rodinný dům typu A, jenž sestává z přízemního rodinného domku s půdní vestavbou ve smyslu projektové dokumentace ze dne 4. 4. 1997, kterou vypracoval architekt Z. D., přičemž legendy (...) s očíslováním 3, 4, 5 a 6 tvoří nedílnou součást této smlouvy s tím, že oproti shora citované projektové dokumentaci bude rodinný dům podsklepen s výjimkou garáže. Hodnota postaveného domu byla určena částkou 2,300.000,- Kč. Předpokládaná hodnota provedených inženýrských sítí v poměru k velikosti parcely č. 428/5 představuje přitom částku 234.000,- Kč. Celková hodnota domu včetně sítí a pozemku byla určena na 2,534.000 ,- Kč, s tím že žalobce se zavázal doplatit částku 904.000,- Kč, představující rozdíl mezi hodnotou prodávaných nemovitostí a hodnotou nemovitostí, které získá žalobce do svého vlastnictví, nejpozději do 31. 8. 2002. Podle nového čl. VI. se kupující zavázal vybudovat shora specifikovaný rodinný dům nejpozději do 31. 8. 2002. Kupní smlouvou ze dne 25. 9. 2001 uzavřenou mezi STAPO Brno s. r. o jako prodávající a MVDr. F. R. jako kupujícím prodala společnost STAPO pozemek parc. č. 428/12 žalovanému za částku 750.000,- Kč (geometrickým plánem č. 560/2001 došlo oddělením ke vzniku nové parcely o výměře 1.500 m2 nyní zapsané na LV č. 679 pro k. ú. a obec Ch., okres Brno-venkov). Dopisem ze dne 17. 9. 2002, určeným P. V. jako jednateli STAPO a zaslaným na adresu jeho bydliště, sdělil žalobce, že odstupuje od smlouvy ze dne 12. 5. 1997, neboť mu STAPO dosud nezhotovila dohodnutou stavbu rodinného domku, a požádal o vrácení jím poskytnutého plnění, tj. pozemků parc. č. 428/2 a 428/5; zásilka obsahující tuto listinu se poté, co nebyla vyzvednuta na poště, vrátila jako nedoručená. Dopisem ze dne 14. 10. 2002 adresovaným společnosti STAPO, určeným k rukám jejího jednatele D. T., žalobce prohlásil, že odstupuje jak od smlouvy ze dne 12. 5. 1997, tak i od smlouvy ze dne 19. 10. 1999 a vyzval STAPO k okamžitému vyklizení a odstranění právních vad, bránících předání nemovitostí žalobci. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně, cituje §132 odst. 1, §133 odst. 2, §48 a §49 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“), dospěl k závěru, že žalobce a společnost STAPO uzavřeli dne 12. 5. 1997 platnou inominátní (nepojmenovanou) smlouvu; nepřistoupil zároveň na argumentaci žalobce o neurčitosti převáděného pozemku a nedostatečné identifikaci předmětu díla, neboť v obou případech jsou ve smlouvě označeny nezaměnitelným způsobem. Se zřetelem k možnosti odstoupit od smlouvy při prodlení se splněním (mimo jiné) závazku vystavět pro žalobce rodinný dům a převést na něj darovací smlouvou pozemek parc. č. 428/5, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce důvodně dopisem ze dne 17. 9. 2002, adresovaným statutárnímu zástupci STAPO a doručovaným na adresu jeho bydliště, platně odstoupil od smlouvy ze dne 12. 5. 1997 (odstoupení ze dne 14. 10. 2002 považoval za opožděné s přihlédnutím ke smluvnímu ujednání), jelikož STAPO nesplnila povinnost vystavět žalobci podle dohody rodinný dům do 31. 8. 2002; odstoupení žalobce učinil ve lhůtě jednoho měsíce od porušení povinnosti tj. do 30. 9. 2002. S odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 201/2005 uvedeným právním úkonem žalobce došlo k zániku právního titulu, jímž STAPO nabyla vlastnické právo ke sporné nemovitosti, a obnovil se vlastnický vztah žalobce k témuž. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. listopadu 2008, č. j. 16 Co 79/2007-138, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Připomenul, že v řízení vedeném před Okresním soudem Brno-venkov sp. zn. 7 C 773/2002 se žalobce neúspěšně domáhal vůči společnosti STAPO BRNO, s. r. o. v likvidaci, M. D., A. J. a obci Ch., jako nabyvatelům částí rozděleného pozemku parc. č. PK 60, určení, že je jejich vlastníkem; žalobu zamítající rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 31. října 2005, č. j. 7 C 773/2002-188, byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 17. října 2007, č. j. 16 Co 134/2006-223. Ztotožnil se s již dříve soudy přijatým závěrem, že smlouva ze dne 12. 5. 1997 je platnou nepojmenovanou smlouvou uzavřenou podle §51 obč. zák. Při nezpochybněném skutkovém základu sporu vyložil čl. VII. smlouvy, podle něhož pro případ nesplnění kterékoli z podmínek této smlouvy, zejména pak podmínek IV. – VI. (...) vyhrazují si všichni účastníci této smlouvy od této smlouvy odstoupit s tím, že vzájemné nároky na případnou náhradu škody zůstávají zachovány. Odstoupení je zapotřebí provést do jednoho měsíce od případného porušení smluvních podmínek jednou ze stran, pokud mezi účastníky smlouvy nedojde k jiné dohodě, tak, že ani odstoupení ze dne 17. 9. 2002 ani ze dne 14. 10. 2002 nemohlo vyvolat požadované právní důsledky. V prvém případě proto, že bylo doručováno a adresováno jednateli společnosti STAPO, a nikoli této samotné společnosti (tj. že nebylo řádně doručeno), a ve druhém případě proto, že se tak stalo po uplynutí dohodnuté lhůty jednoho měsíce po porušení závazku společnosti STAPO vystavět ve lhůtě do 31. 8. 2002 pro žalobce rodinný dům, tedy v rozporu se smluvním ujednáním. Odvolací soud nepřiznal relevanci námitce žalobce, že odstoupení mohlo být posouzeno podle §517 odst. 1 obč. zák., jelikož žalobce v souladu s tímto ustanovením neposkytl společnosti STAPO žádnou dodatečně přiměřenou lhůtu. V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje ze znění §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), odvolacímu soudu vytýká nesprávnost závěru, o určitosti smlouvy ze dne 12. 5. 1997, založeném na skutečnosti, že zhotovovaný rodinný dům je nezaměnitelně určen tím, že má být vystavěn podle projektové dokumentace, jejíž legenda tvoří nedílnou součást smlouvy. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 22 Cdo 2102/2006, dále prosazuje názor o neurčitosti „převáděných pozemků, které nebyly ke dni převodu vyznačeny v operátech katastru nemovitostí“. Není srozuměn se závěrem, že smlouva ze dne 12. 5. 1997 je smlouvou nepojmenovanou se zřetelem k tomu, že prodej pozemku byl sjednán za „kupní cenu“, jež měla být uhrazena tím způsobem, že kupující prodávajícímu postaví rodinný dům (včetně inženýrských sítí) a prodávající se zavázal doplatit vzniklý rozdíl v cenách. Přes primární úsudek o neplatnosti shora uvedené smlouvy dovolatel namítá, že v případě její platnosti od ní platně odstoupil. Prosazuje názor, že dopis ze dne 17. 9. 2002 se dostal do sféry dispozice kupující společnosti STAPO a takové doručení je nutno považovat za platné a účinné. I kdyby neobstál tento názor, dovolatel má zato, že dopisem ze dne 14. 10. 2002 platně vykonal své právo od smlouvy odstoupit. Zdůrazňuje, že pro opakované prodlení dlužníka (kupující společnosti) byl posouván dříve dohodnutý termín zhotovení rodinného domu, přičemž nelze dovozovat, že smyslem ujednání v čl. VII. bylo ujednání možnosti oprávněné strany od smlouvy odstoupit „jen jednou v propadné lhůtě pro trvající nebo opakující se neplnění smlouvy“. Nelze omezovat dovolatele v tom směru, že by pro trvající nebo opakované porušení dohodnutého závazku kupujícím nemohl odstoupit od smlouvy kdykoli, ale maximálně jen ve lhůtě jednoho měsíce. Nesouhlasí taktéž se závěrem, že kupující společnosti neposkytl dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění jejího závazku; nelze pominout, že jí na základě dvou dodatků ke smlouvě umožnil splnit původní závazek (do 1. 10. 1999) v termínu do 31. 8. 2002 (dříve prodlouženém nejprve do 30. 11. 2001). Nekonkrétně namítá, že soudy „ignorovaly některé jeho návrhy na provedení dokazování“. S tímto odůvodněním navrhl, aby byly rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení. Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jeno. s. ř.“). Výhradou vůči závěru o určitosti předmětu plnění smlouvy ze dne 12. 5. 1997 a o její právní kvalifikaci vystihl dovolatel dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Podle §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle §491 odst. 1 obč. zák. závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§51) a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv. Podle §491 odst. 2 obč. zák. na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší, pokud samotná smlouva nestanoví jinak. Podle §491 odst. 3 obč. zák. na závazky ze smíšené smlouvy je třeba přiměřeně použít ustanovení zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná smlouva nestanoví jinak. Občanskoprávní vztahy vznikají nejčastěji ze smluv (§489 obč. zák.). Občanský zákoník upravuje výslovně jen základní typy smluv, nevylučuje, naopak připouští, uzavírání i atypických smluv, které nejsou zvlášť upraveny. Tak v §51 obč. zák. počítá s tzv. nepojmenovanými (inominátními) smlouvami a podle §491 obč. zák. umožňuje uzavírání i smluv smíšených. U nepojmenovaných smluv sami účastníci právního vztahu určují obsah smlouvy, a je proto třeba, aby dostatečně přesně upravili vzájemná práva a povinnosti, jež mají tvořit obsah smlouvy. Na rozdíl od smluv pojmenovaných, u nichž zákon stanoví práva a povinnosti účastníků pro případ, že nebyly výslovně sjednány, u nepojmenovaných smluv jsou práva a povinnosti účastníků založeny jejich smluvním ujednáním. Smíšenými smlouvami ( contractus mixti ) jsou smlouvy, které vznikají kombinací různých typů smluv (např. smlouvy kupní a darovací), případně kombinací upravené typické smlouvy s nepojmenovanou (atypickou) smlouvou. Všechny atypické smlouvy, ač nejsou v zákoně přímo upraveny, jsou právním důvodem vzniku závazků za podmínky, že neodporují obsahu nebo účelu zákona; i pro ně platí ustanovení §34 a §37 obč. zák. Mezi významné požadavky kladené na právní úkony patří náležitosti vůle a jejího projevu. Náležitostí projevu vůle jsou srozumitelnost, určitost, a v některých případech i forma projevu. Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Neurčitost může být odstraněna výkladem podle §35 obč. zák. Pokud nelze uvedený nedostatek odstranit tímto způsobem, jde o právní úkon neplatný. Ze smlouvy ze dne 12. 5. 1997 vyplývá, že: 1. žalobce se zavázal převést vlastnické právo k pozemku vedenému ve zjednodušené evidenci pod parc. č. 60, zapsanému v původním pozemkovém katastru na LV č. 230 pro k. ú. Ch. na kupující společnost STAPO BRNO, s. r. o., 2. kupující se zavázala postavit (místo výplaty kupní ceny) pro žalobce na nově vzniklé parcele č. 428/5, která vznikla oddělením z parcely č. 428/2, rodinný dům typu A, jenž měl sestávat z přízemního rodinného domku s půdní vestavbou ve smyslu projektové dokumentace ze dne 4. 4. 1997, kterou vypracoval architekt Z. D., a jejíž legenda číslo 3, 4, 5 a 6 tvoří nedílnou součást uzavřené smlouvy, s tím, že oproti citované projektové dokumentaci bude rodinný dům podsklepen s výjimkou garáže, 3. žalobce se zavázal doplatit rozdíl mezi hodnotou převáděného pozemku a hodnotou provedených prací a výkonů (včetně inženýrských sítí) ve výši 934.000,- Kč, 4. STAPO BRNO, s. r. o. se zavázala po vybudování rodinného domku darovat pozemek parc. č. 428/5 žalobci, který nabídku daru přijal; Z pohledu jednotlivých předmětů plnění, která měla být obsahem závazku účastníků smlouvy, měla STAPO BRNO, s. r. o. žalobci za nabytí vlastnictví pozemku poskytnout nikoli finanční ekvivalent (cenu jako charakteristický znak kupní smlouvy podle §588 obč. zák.), ale plnění ve formě blíže specifikovaného rodinného domu, který měla na své náklady a nebezpečí postavit. Rozdíl mezi hodnotou vystavené nemovitosti a dohodnutou „cenou“ pozemku (podle původní smlouvy) ve výši 934.000,- Kč měl žalobce STAPU doplatit k datu ukončení stavby. Smluvní vztah měl být ukončen darováním pozemku parc. č. 428/5. Smlouva ze dne 12. 5. 1997 tak svým charakterem, plynoucím z obsahu dílčích práv a povinností, není smlouvou nepojmenovanou podle §51 obč. zák., nýbrž smlouvou smíšenou. Mísí se v ní totiž prvky smlouvy kupní, smlouvy o dílo, smlouvy směnné a navazující smlouvy darovací. Tento závěr však nemění nic na tom, že i pro takovou smlouvu musí platit požadavky na právní úkony podle §34 a násl. obč. zák., zejména požadavek určitosti projevu vůle. Podle čl. I. smlouvy ze dne 2. 5. 1997 žalobce jako prodávající prohlásil, že je (...) vlastníkem pozemku pč. 60 parcela ve zjednodušené evidenci původní pozemkový katastr zapsaného na LV 230, katastrální území obec Ch., okres Brno-venkov, přičemž prodává touto smlouvou pozemek pč. 60 parcela ve zjednodušené evidenci, původní pozemkový katastr zaps. na LV 230 k. ú. Ch. pro obec Ch., okr. Brno-venkov s tím, že tento pozemek je prost jakýchkoli součástí a příslušenství do vlastnictví kupující firmy STAPO BRNO, s. r. o. za částku 1,600.000,- Kč (...) kdy kupující výslovně prohlašuje, že za tuto částku nemovitost do svého vlastnictví kupuje (čl. III). Žalobce nezpochybňuje, že sporný pozemek par. č. 60 vedený (dříve) ve zjednodušené evidenci původního pozemkového katastru na LV 230 pro katastrální území a obec Ch. v okamžiku uzavření smlouvy existoval. Dotčený pozemek byl ve smlouvě nezaměnitelně určen údajem, že jde o pozemek ve zjednodušené evidenci - parcela původ pozemkový katastr, se současným uvedením dalších identifikátorů, jakými byly parcelní číslo, katastrální území, obec, číslo listu vlastnictví. Za této situace nebylo pochybností, jaký pozemek (vymezená část zemského povrchu) má být předmětem převodu. K tomu lze dodat, že Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. 30 Cdo 2591/2008, přijal a odůvodnil závěr, že skutečnost, že v převodní smlouvě nejsou nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí označeny v souladu s požadavky zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů, sama o sobě ještě neznamená, že taková smlouva, resp. právní úkon je ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost vymezení imobiliárního předmětu absolutně neplatný. Takový závěr by bylo možno učinit teprve tehdy, pokud by ani za užití §35 odst. 2 obč. zák., aniž by tím byl narušen obsah jazykového projevu vůle, nebylo možno identifikovat předmět převodu, tj. nemovitosti, které podle projevu vůle účastníků v jimi písemně uzavřené smlouvě mají být převedeny. Smlouvě nelze vytýkat neurčitost ujednání o plnění, které měl žalobce od společnosti STAPO BRNO, s. r. o. obdržet za převáděný pozemek parc. č. 60. Místo svého pozemku měl dostat protiplnění v podobě hotového rodinného domu typu A, jenž měl sestávat z přízemního rodinného domku s půdní vestavbou ve smyslu projektové dokumentace ze dne 4. 4. 1997, kterou vypracoval architekt Z. D., přičemž legenda k ní číslo 3, 4, 5 a 6, tvořila nedílnou součást této smlouvy, s tím, že oproti shora citované projektové dokumentaci bude rodinný dům podsklepen s výjimkou garáže. Takto vymezený předmět závazku je nezaměnitelný, přičemž po účastnících právního vztahu nelze spravedlivě požadovat, aby mimo odkazu na zpracovanou projektovou dokumentaci stavěný dům identifikovali do všech podrobností. Nelze pominout ani to, že v průběhu stavby může z objektivních, ale i subjektivních důvodů docházek k odchylkám od schválené stavební dokumentace. Se zřetelem k výše uvedenému dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. vymezený námitkou vůči určitosti smluvních ujednání neobstojí. Uplatnění téhož dovolacího soudu představuje výhrada vůči závěru o neúčinnosti odstoupení od smlouvy vykonané dopisem ze dne 17. 9. 2002 a dopisem ze dne 14. 10. 2002. Podle §517 odst. 1 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Podle §39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle §2 odst. 3 obč. zák. účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje a jestliže z povahy ustanovení zákona nevyplývá, že se od něj nelze odchýlit. Účastníci sporné smlouvy si v jejím čl. VII. dohodli, že pro případ nesplnění kterékoli z podmínek této smlouvy, zejména podmínek IV. – VI. (...) vyhradili si účastníci smlouvy právo od ní odstoupit s tím, že vzájemné nároky na případnou náhradu škody zůstávají zachovány. Odstoupení v takové situaci je zapotřebí provést do jednoho měsíce od případného porušení smluvních podmínek jednou ze stran, pokud mezi účastníky smlouvy nedojde k jiné dohodě. Dovolatel prosazuje názor, že dotčené ustanovení smlouvy není dohodou o lhůtě, ve které musí být právo odstoupit vykonáno, jinak zanikne. Prodlení dlužníka ( mora debitoris ) nastane, nesplní-li svůj dluh řádně a včas nebo vůbec. V důsledku prodlení dlužníka, který nesplnil svůj dluh ani v dodatečné přiměřené lhůtě , kterou mu věřitel poskytl, vzniká věřiteli právo od smlouvy odstoupit. Po uplynutí přiměřeně dlouhé doby od splatnosti dluhu je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit, aniž by předtím musel dlužníka upomínat o splnění či mu sdělit délku dodatečné lhůty ke splnění dluhu. Dodatečná lhůta musí být přiměřeně dlouhá k tomu, aby bylo vůbec možno dluh splnit. Ustanovení čl. VII. smlouvy umožňuje jejím účastníkům odstoupit při porušení „kterékoli z podmínek“ smlouvy a tedy dopadá i na prodlení se splněním závazku kupující poskytnout za získaný pozemek protihodnotu ve formě blíže určené novostavby. Toto smluvní ujednání je ovšem ve střetu se zněním §517 odst. 1 obč. zák., podle něhož předpokladem platného odstoupení od smlouvy pro prodlení dlužníka (kupující) je poskytnutí dodatečné přiměřené lhůty ke splnění závazku. Pro souzenou věc to totiž znamenalo, že ve lhůtě jednoho měsíce od nesplnění povinnosti vystavět rodinný dům (s jehož stavbou podle obsahu spisu nebylo v podstatě ani započato), by zároveň musela uplynout „přiměřená dodatečná“ lhůta ke splnění povinnosti dům postavit. Se zřetelem k tomu, že předmětem plnění byla (dosud neexistující) stavba, musela by „dodatečná lhůta“ být podstatně delší než lhůta, ve které má žalobce právo od smlouvy pro prodlení odstoupit. Z uvedeného plyne, že omezení práva žalobce odstoupit od smlouvy pro prodlení se splněním závazku postavit rodinný dům lhůtou „jednoho měsíce od případného porušení smluvních podmínek“ odporuje zákonu (§517 odst. 1 obč. zák.) a je podle §39 obč. zák. neplatné. Žalobce by nikdy nemohl poskytnout „přiměřenou lhůtu“ k dodatečnému splnění závazku, aniž by mu neuplynula lhůta jednoho měsíce, ve které musí vykonat právo odstoupit od smlouvy pro prodlení dlužníka. Přiměřenost lhůty se odvíjí od charakteru závazku a v případě výstavby rodinného domu se bude lišit podle stádia, v jakém se stavba nachází. Právo odstoupit od smlouvy pro prodlení tak v dané věci nemůže být smluvně omezeno lhůtou jednoho měsíce od porušení uvedené povinnosti. Nelze přehlédnout, že společnost STAPO převzala smlouvou ze dne 12. 5. 1997 závazek vystavět pro žalobce rodinný dům do 1. 10. 1999, a že tento závazek nesplnila. Dodatky ke smlouvě, jimiž byla prodlužována lhůta ke splnění, tak z pohledu §517 odst. 1 obč. zák. nelze posoudit jinak, než že jimi byla poskytována opakovaně dodatečná přiměřená lhůta, na kterou je vázáno právo věřitele pro prodlení dlužníka odstoupit od smlouvy. Je-li pak nepochybné, že žalobce odstoupil od smlouvy podáním ze dne 14. 10. 2002, u něhož oba soudy neměly pochybnosti o tom, že se dostalo do sféry dispozice adresáta – společnosti STAPO BRNO, s. r. o., se zřetelem na shora přijaté závěry, nelze než dovodit, že od smlouvy odstoupil platně a vztah účastníků smlouvy je nutno vypořádat podle zásad uvedených v §457 obč. zák.; platnosti uvedeného právního úkonu nebrání okolnost, že v něm není skutkově vymezen důvod odstoupení. S přihlédnutím k výše uvedenému lze uzavřít, že se dovolateli prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než napadený rozsudek podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit. Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta prvá a druhá, o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. V Brně 31. ledna 2012 JUDr. Václav Duda, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2012
Spisová značka:33 Cdo 4885/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.4885.2009.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Odstoupení od smlouvy
Prodlení dlužníka
Dotčené předpisy:čl. 517 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Zveřejněno na webu:02/23/2012
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 1672/12
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13