Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.09.2012, sp. zn. 4 Tdo 1089/2012 [ usnesení / výz-A ], paralelní citace: 36/2013 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1089.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz

Rozsudek

Právní věta Jestliže soud vyhlásil rozsudek v rozporu s ustanovením §128 odst. 2 tr. ř. tak, že ve výroku o vině zcela chyběl popis skutkových okolností, o něž se tento výrok opírá, pak jde o vadu rozsudku spočívající v neúplnosti výroku ve smyslu dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Taková vada nemůže být zhojena ani následným doplněním popisu skutku v písemném vyhotovení rozsudku, neboť podle §129 odst. 1 tr. ř. musí vyhotovení rozsudku být ve shodě s obsahem vyhlášeného rozsudku.

ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1089.2012.1
sp. zn. 4 Tdo 1089/2012-32 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2012 o dovolání obviněného V. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 13 To 140/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 2 T 220/2010, takto: Podle §265k odst. 1 tr. řádu se usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 13 To 140/2012, a rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 2 T 220/2010, zrušují . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Berouně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 2 T 220/2010, byl obviněný V. K. uznán vinným ze spáchání zločinu pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v lednu 2010 v obci H. v domě a následně v přesně nezjištěné době do 15. 8. 2010 na přesně nezjištěném místě v katastru obce H. v osobním vozidle Renault Laguna nejméně ve třech případech vykonal pohlavní styk na nezletilé, ačkoliv věděl, že nedosáhla dosud 15. roku věku. Za uvedené jednání byl obviněný V. K. odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla H. M., zákonná zástupkyně poškozené, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 2 T 220/2010, podal obviněný V. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 13 To 140/2012, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Následně podal obviněný V. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 13 To 140/2012, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody vymezené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. řádu. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu vyhlášené dne 2. 2. 2012 není uveden skutek, kterého se měl dopustit a písemná podoba rozsudku ze dne 2. 2. 2012 tak vůbec neodpovídá vyhlášenému rozsudku. Za této situace se dle názoru obviněného jedná o zmatečné rozhodnutí, které je nepřezkoumatelné a odvolací soud měl ze zákona povinnost takové rozhodnutí zrušit. Dále obviněný bez bližší konkretizace zpochybnil právní posouzení skutku s tím, že v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není uvedeno, jaké skutečnosti považuje soud za prokázané a co se naopak dle tvrzení svědků neprokázalo. Vzhledem k výše uvedenému obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil věc tomuto soudu se závaznými pokyny k dalšímu řízení. K dovolání obviněného se písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Přisvědčuje dovolateli v závěru, že z obsahu protokolu o hlavním líčení plyne poznatek, že došlo k vadě spočívající v neúplnosti rozsudečného výroku nalézacího soudu, která se týká již samotného vyhlášení rozhodnutí o jeho vině. Přitom tento verbální procesní úkon musí za podmínek §129 odst. 1 tr. řádu být závazným dokumentem pro pořízení písemného vyhotovení, eventuelně takovou „originální předlohou“, ze které nezbytně vychází tomu odpovídající písemná podoba rozsudku se všemi jejími obsahovými náležitostmi ve smyslu §120 a násl. tr. řádu. Podle jejího názoru na závažnost tohoto procesního nedostatku pamatuje ustanovení §265b odst.. 1 písm. k) tr. řádu, neboť rozsudek v podobě, ve které byl vyhlášen, nemůže obstát a je v rozporu se zákonnými požadavky §120 odst. 3 tr. řádu. Vyhlášené znění odsuzujícího rozsudku o dovolatelově vině je tak neúplné ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu, přičemž tento důvod již byl dán na úrovni soudu prvního stupně, tedy v řízení předcházejícím, aniž by toto pochybení odvolací soud napravil. Pokud jde o námitku dovolatelem podřazenou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, pak z odůvodnění dovolání není zřejmé jakou nesprávnou aplikaci hmotného práva dovolatel namítá a z čeho tento závěr dovozuje. Popsané pochybení považuje státní zástupkyně za pochybení formální povahy, které je toliko ojedinělé a tím i napravitelné způsobem, který nevyžaduje zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, ani rozhodnutí, které mu předcházelo. Za popsaného stavu věci státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky z podnětu dovolání obviněného podle §265 l odst. 2 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Berouně, aby neúplně vyhlášený výrok o jeho vině doplnil především ve smyslu předepsaných obsahových náležitostí podle §120 odst. 3 tr. řádu o popis skutkových okolností, o které se výrok o jeho vině zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku opírá. Současně navrhla, aby takto bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání a dále vyjádřila svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. řádu (§265r odst. 1 písm. c) tr. řádu). Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací [§265c tr. řádu] shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. řádu]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. řádu). Obviněný ve svém dovolání uplatnil tři dovolací důvody, a to podle §265b odst. 1 písm. g), k), l ) tr. řádu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. řádu. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck 2008, 2098 s.). Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu v tom, že ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu vyhlášené dne 2. 2. 2012 chybí popis skutku, jehož se měl dopustit. Nejvyšší soud z obsahu předloženého trestního spisu, a z protokolu o hlavním líčení v něm obsaženém ze dne 2. 2. 2012 (č. l. 171 – 174) zjistil, že Okresní soud v Berouně jako soud nalézací při vyhlášení rozsudku ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 2 T 220/2010, uvedl, že obžalovaný V. K. se uznává vinným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku a odsuzuje se podle §187 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání šestnácti měsíců, podle §229 odst. 1 tr. ř. se H. M., zákonná zástupkyně poškozené, odkazuje se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z citovaného znění obsahu protokolu o hlavním líčení je patrno, že zcela absentuje popis skutkových okolností jednání obviněného, o které se výrok o jeho vině opírá, takže chybí esenciální náležitosti výroku o vině s uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě uvedení dalších skutečností, jichž je zapotřebí k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jak vyžaduje ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu Předmětná skutková věta výroku o vině byla specifikována až v písemném vyhotovení daného rozsudku ze dne 2. 2. 2012. V této souvislosti je třeba poznamenat, že mimo protokolace způsobu vyhlášení rozsudku uvedené v protokolu o hlavním líčení nebylo možno ověřit rozsah jeho vyhlášení z případného zvukového záznamu o průběhu hlavního líčení, neboť předseda senátu JUDr. Michal Pařez rozhodl v úvodu hlavního líčení, že užití záznamové techniky není přínosné a proto nebude podle §55 odst. 1 tr. řádu v zájmu požadované rychlosti a plynulosti řízení pořizovat zvukový záznam. Nejvyšší soud v posuzovaném případě přistoupil k aplikaci ustanovení §58 odst. 4 tr. řádu. Podle tohoto zákonného ustanovení může zalepený protokol o hlasování (§58 odst. 1, 2, 3 tr. řádu a §127 odst. 5 tr. řádu) otevřít jen předseda senátu u nadřízeného soudu při rozhodování o opravném prostředku a předseda senátu Nejvyššího soudu při rozhodování o stížnosti pro porušení zákona, jakož i soudce pověřený vyhotovením rozsudku; po nahlédnutí jej opět zalepí a otevření potvrdí svým podpisem. Byť v citovaném zákonném ustanovení není expresis verbis uvedena skutečnost, že takto může předseda senátu Nejvyššího soudu postupovat i v případě rozhodování o dalším mimořádném opravném prostředku, jímž je dovolání, z logiky věci vyplývá, že takovéto ověření vzniklé pochybnosti je důslednou realizací zásady spravedlivého procesu a rovnosti zbraní, jehož se musí obviněnému dostat. Pokud totiž zákon výslovně tuto možnost připouští v případě mimořádného opravného prostředku, který má ve svých rukou výlučně představitel moci výkonné - ministr spravedlnosti (stížnost pro porušení zákona), je žádoucí, aby ve stejném rozsahu tak bylo při vzniklých pochybnostech o obsahu protokolu o hlasování umožněno postupovat i v případě obviněným podaného mimořádného opravného prostředku - dovolání. Rozlepením a přečtením protokolu o hlasování ze dne 2. 2. 2012 bylo zjištěno, že ani v něm není uvedena tzv. skutková věta a protokolace rozsahu vyhlášeného rozsudku je identická jako v protokolu o hlavním líčení. Nejvyšší soud již opakovaně judikoval, že je třeba rozlišovat mezi rozhodnutím (rozsudkem) a jeho vyhotovením. Obsah rozhodnutí tak, jak bylo vyhlášeno, je zachycen v protokolu o jednání soudu a ve stejném znění v protokolu o hlasování. Pouze z jejich obsahu lze zjistit zda skutečně v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 142/2006). Podle ustanovení §128 odst. 2 tr. řádu se při vyhlášení rozsudku vyhlašují úvodní slova "Jménem republiky", plné znění výroku, alespoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován . Z citovaných zákonných ustanovení je zřejmé, že pokud nalézací soud při vyhlášení rozsudku dne 2. 2. 2012 nevyhlásil také skutkovou větu, která je obsažena až v písemném vyhotovení příslušného rozhodnutí, postupoval v rozporu se zákonem. Vyhlášené znění odsuzujícího rozsudku je tak neúplné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že nezbytnou nápravu mohl učinit již odvolací soud v rámci přezkumné činnosti za podmínek §254 odst. 1, poslední věta tr. řádu postupem dle §258 odst. 1 písm. b) tr.řádu (nedodržení ustanovení o formálních a obsahových náležitostech rozsudku §120 - §124 tr. řádu) a §259 odst. 1 tr. řádu. Proto je dán i dovolatelem použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu v jeho druhé variantě. Tento dovolací důvod je dán tehdy bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) – k). Dalším obviněným uplatněným dovolacím důvodem je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. řádu ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. řádu Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu zpochybnil právní posouzení skutku s tím, že „v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není uvedeno, jaké skutečnosti považuje soud za prokázané a co se naopak dle tvrzení svědků neprokázalo“. Takto obecně vyjádřený požadavek či úvaha dovolatele však neobsahuje konkrétní hmotně právní námitky a argumentaci ve vztahu k nim, které by nesprávnost právního posouzení skutku odůvodňovaly a Nejvyšší soud tak zavazovaly k dovolacímu přezkumu. Pokud dovolatel považuje odůvodnění rozsudku soudem prvního stupně za nedostačující, aniž by však blíže specifikoval co z odůvodnění rozsudku je vadné ve vztahu k aplikované právní kvalifikaci činu, lze konstatovat, že takto vyjádřená osobní nespokojenost se zněním rozhodnutí postrádá právní relevanci. Dovolatelovy závěry jsou zaměřeny výlučně na odůvodnění rozsudku jsou tudíž uplatněny způsobem, který nemá v zákoně oporu (§265a odst. 4 tr. řádu). Obdobně je nutno nahlížet i na vyjádřenou nespokojenost se způsobem hodnocení provedených důkazů s odkazem na blíže nespecifikovanou judikaturu k této právní problematice, neboť tyto pasáže postrádají zákonem vyžadovanou právní validitu a jde o výtky ryze formální. Dovolatel zjevně přehlédl, že v rámci citovaného dovolacího důvodu lze namítat pouze nesprávnou aplikaci hmotného práva, nikoli způsob hodnocení provedených důkazů a z něj následně „nesprávnosti při aplikaci hmotného práva“. Nejvyšší soud konstatuje, že ani chybějící popis skutkového děje, který v souladu s užitou právní kvalifikací činu vzal soud za prokázaný, současně nezakládá důvod tzv. extrémního rozporu se způsobem právního posouzení skutku tak, jak má na mysli obsahové zaměření dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Při absenci relevantních námitek k užité právní kvalifikaci činu Nejvyšší soud v této části shledal dovolání obviněného neopodstatněné. Při rozhodování věci nemohl Nejvyšší soud akceptovat návrh státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, aby bez zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí či rozhodnutí jemu předcházejícího rozhodl pouze tak, že podle §265 l tr. řádu přikáže Okresnímu soudu v Berouně, aby neúplně vyhlášený výrok o vině doplnil ve smyslu předepsaných obsahových náležitostí. Především Nejvyšší soud shledal důvodnými dvě z dovolacích námitek, které obviněný uplatnil, jak je podrobně rozvedeno výše. Pokud vůbec nebyl vyhlášen výrok o vině, jde o vadu natolik zásadní, že nemůže být konvalidována opravou nebo doplněním protokolu, neboť takováto oprava či doplnění by na zásadním problému – rozsudek nebyl vyhlášen v souladu se zákonem - nic nezměnily. Naopak je zapotřebí, aby soud prvního stupně fakticky rozsudek v souladu se zákonnými požadavky jednak vyhlásil, jednak tyto okolnosti písemně pojal do protokolu o hlavním líčení, stejně jako do protokolu o hlasování. Užití záznamové techniky bude pak v případě vzniklých pochybností cenným důkazem pro ověření skutečného stavu. Za tohoto stavu věci nezbylo než podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušit jak usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 13 To 140/2012, tak rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 2. 2. 2012, sp. zn. 2 T 220/2010, jakož i všechna rozhodnutí na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázána Okresnímu soudu v Berouně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 26. září 2012 Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše N o v o t n á

Souhrné informace o rozhodnutí
Název judikátu:Rozsudek
Právní věta:Jestliže soud vyhlásil rozsudek v rozporu s ustanovením §128 odst. 2 tr. ř. tak, že ve výroku o vině zcela chyběl popis skutkových okolností, o něž se tento výrok opírá, pak jde o vadu rozsudku spočívající v neúplnosti výroku ve smyslu dovolacího důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Taková vada nemůže být zhojena ani následným doplněním popisu skutku v písemném vyhotovení rozsudku, neboť podle §129 odst. 1 tr. ř. musí vyhotovení rozsudku být ve shodě s obsahem vyhlášeného rozsudku.
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§265b odst.1 písm. g) tr.ř.
§265b odst.1 písm. k) tr.ř.
§265b odst.1 písm. l) tr.ř.
Datum rozhodnutí:09/26/2012
Spisová značka:4 Tdo 1089/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1089.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvody dovolání
Dotčené předpisy:§265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
§129 odst. 1 tr. ř.
§128 odst. 2 tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:A
Publikováno ve sbírce pod číslem:36 / 2013
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-01