ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.112.2012.1
sp. zn. 6 Tdo 112/2012-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2012 dovolání, které podal obviněný O. K. , , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 3 To 479/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 123/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 15 T 123/2010, byl obviněný O. K. uznán vinným trestnými činy:
- pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. [v bodě 1) výroku],
- znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. a soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák. [v bodě 2) výroku],
- ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodě 1) a 2) výroku],
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výrocích rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §241 odst. 2, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 3 To 479/2011, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výroky o vině i trestu) napadl obviněný O. K. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Současně shrnul dosavadní soudní řízení včetně jím uplatněných odvolacích námitek.
Obviněný připomněl, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který slouží k nápravě právních vad. Dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, které nespočívá v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Dále obviněný konstatoval, že v dané věci lze spatřovat při hodnocení důkazů prvek libovůle soudů, který představuje zásah do práva na spravedlivý proces. Protože námitky, jež v soudním řízení uplatnil, nebyly brány v potaz, ani jeden ze soudů se jimi nezabýval, je nucen jimi opětovně argumentovat. Namítl, že soudy obou stupňů se při hodnocení důkazů opíraly o neúplná a kusá skutková zjištění vyplývající toliko z výpovědi poškozené, která však byla značně rozporuplná, neúplná a vedla k vadným skutkovým i právním závěrům. Z neúplné výpovědi vyplynuly závěry znaleckého posudku z odvětví psychologie, jenž vykazuje vady rovněž vytýkané v odvolání. Odvolací soud nedostál své přezkumné povinnosti, námitky uplatněné v odvolání bagatelizoval a shledal je neopodstatněnými. Rozpory ve výpovědích poškozené soudy odůvodnily toliko uplynutím značné doby, aniž by se zabývaly jeho konkrétními výhradami k výpovědi poškozené a vůči znaleckým posudkům. Přecenily výpověď poškozené, nezkoumaly účelovost a motivaci jejího trestního oznámení. Taktéž pominuly, že již v minulosti křivě obvinila cizí osobu z násilného deliktu, který byl vyšetřován policií, aby se vyvinila z jiného jednání. Tímto faktem se blíže nezabývala při hodnocení obecné věrohodnosti poškozené ani znalkyně z odvětví psychologie, byť jí bylo známo, že poškozená okradla svého dědečka o nemalou částku a byla za to obviněným potrestána. Znalkyně přesto, že poškozenou vyhodnotila jako věrohodnou, nedokázala objasnit, proč jí tato lhala o částce, kterou měla dědečkovi odcizit.
Jak obviněný uvedl, k vyvrácení tvrzení poškozené o tom, že mezi nimi nebyl nikdy intimní vztah, a naopak k prokázání svého tvrzení, navrhoval doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie ohledně její osoby, popř. vypracování revizního znaleckého posudku a doplnění znaleckého posudku z odvětví sexuologie na svou osobu. Namítl, že znalkyně z odvětví psychologie neměla při vypracování posudku kompletní spisový materiál, nedisponovala výpovědí poškozené z hlavního líčení a nemohla tak vyhodnotit značné rozpory v její výpovědi. I znalec z odvětví sexuologie neměl k dispozici jeho chorobopis, neznal zcela přesně jeho diagnózu, průběh onemocnění ani léčbu a svůj závěr, jak uvedl i u hlavního líčení, učinil toliko na základě krátkého pohovoru s obviněným. Ani psychologické vyšetření poškozené nebylo zaměřeno na zjištění motivace, případně účelovosti jejího trestního oznámení. Znalecký posudek neobsahuje konkrétní výsledky jednotlivých testů (jak je tomu např. u znaleckého posudku z odvětví psychologie týkající se jeho osoby), a tudíž je nepřezkoumatelný. Znalkyně se navíc v posudku nepřípustně vyjadřuje k hodnověrnosti výpovědi poškozené. Konstatování určité úrovně obecné věrohodnosti neznamená, že jedinec, který je dostatečně vybaven k věrohodné výpovědi, nemůže v některých případech podat úmyslně nepravdivou výpověď, tj. lhát, a naopak, že obecně málo věrohodný jedinec může někdy vylíčit události správně. Věrohodnost svědka proto nelze ztotožňovat s pravdivostí jeho výpovědi.
V dovolání obviněný upozornil, že dobrovolně podstoupil i test na fyziodetekci, byť si byl vědom toho, že jej nelze v řízení jako řádný důkaz použít. Chtěl totiž soudy přimět k doplnění znaleckých posudků, popřípadě k vypracování revizních posudků, které byl ochoten sám uhradit. Soudy však návrhům nevyhověly, čímž porušily jeho právo na řádnou obhajobu. Podle mínění obviněného nemá výrok prvostupňového soudu oporu ve skutkových zjištěních, ze kterých nelze dovodit naplnění skutkové podstaty trestných činů popsaných ve výroku napadeného rozhodnutí. Připomněl znění §120 odst. 3 tr. ř. a namítl, že výrok soudu o vině je v rozporu s provedeným dokazováním a vykazuje výrazné znaky libovůle; odsuzujícím rozsudkem nebyly odstraněny veškeré důvodné pochybnosti o jeho vině. Poznamenal, že současně podal ministru spravedlnosti podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, neboť rozhodnutími a postupem obou soudů byl porušen zákon, když mu bylo upřeno právo na řádnou obhajobu a s poukazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 262/09, podává z opatrnosti i ústavní stížnost.
Závěrem mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 9. 2011, sp. zn. 3 To 479/2011, i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 15 T 123/2010, a podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil jeho osobu obžaloby. Pokud by dovolací soud hodlal ve věci učinit rozhodnutí jiné, vyslovil ve smyslu znění §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 4. 1. 2012, č. j. 1 NZO 1305/2011-10, uvedl, že se Nejvyšší státní zastupitelství nebude k dovolání obviněného věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby Nejvyšší soud rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného O. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení .
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný O. K. uplatňuje v mimořádném opravném prostředku výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny námitky, které jsou obviněným v dovolání podrobněji rozvedeny, totiž primárně zpochybňují správnost skutkových zjištění ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně včetně hodnocení provedených důkazů (zpochybňuje věrohodnost svědecké výpovědi poškozené Š. K. a důkazní hodnotu znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie, který se týká jmenované poškozené a znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie ohledně své osoby) a úplnost dokazování (namítá, že nebylo vyhověno návrhům obhajoby na doplnění znaleckých posudků, popřípadě na vyžádání revizních znaleckých posudků). Rovněž uvádí, že výrok soudu o vině je v rozporu s provedeným dokazováním a ustanovením §120 odst. 3 tr. ř. a vykazuje znaky libovůle, přičemž odsuzujícím rozsudkem nebyly odstraněny veškeré důvodné pochybnosti o jeho vině. Z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje porušení svého práva na obhajobu a shledává vadu ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru není založena přezkumná povinnost dovolacího soudu.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, pokud skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy nebo nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení či jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. O takovou situaci se však v předmětné trestní věci nejedná.
Z podrobného odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného O. K., proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. S těmito závěry se ztotožnil, popřípadě některé i ve svém rozhodnutí argumentačně rozvedl Krajský soud v Ostravě. Rovněž odůvodnil, proč neakceptoval návrhy obhajoby na doplnění dokazování (vše na str. 3 až 6 usnesení soudu druhého stupně).
V dovolání obviněný nenamítá, že skutky, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a podrobně rozvedeny v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho námitky směřují výhradně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Ostravě (následně též Krajský soud v Ostravě) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestných činů pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. [v bodě 1) výroku], znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zák. a soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák. [v bodě 2) výroku] a ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. [v bodě 1) a 2) výroku].
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného O. K., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. ledna 2012
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák