Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2013, sp. zn. 20 Cdo 3117/2013 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3117.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3117.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 3117/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné nezletilé P. M. , zastoupené matkou J. M., právně zastoupenou Mgr. Pavlem Jezlem, advokátem se sídlem v Prachaticích, Kostelní náměstí 16, proti povinnému Ing. S. M. , zastoupenému Mgr. Janem Hruškou, advokátem se sídlem v Praze 4, Marodova 1449/8, pro 113 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 18 EXE 1463/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. března 2013 , č. j. 24Co 393/2013-64, takto: Dovolání se odmítá . Odůvodnění: Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 25. 10. 2012, č. j. 18 EXE 1463/2012-9, kterým Okresní soud v Písku nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 23. 9. 2002, č. j. Nc 259/2002-11, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 113 000,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku, LL.M. Uvedl, že exekuční soud při nařizování exekuce nezkoumá, zda povinný skutečně povinnost plnil, že procesní obrana povinného spočívá v podání návrhu na zastavení exekuce. Pro exekuční soud je rozhodné, že návrh podala osoba k tomu oprávněná, že návrh směřuje proti osobě z exekučního titulu povinné a že je vymáháno plnění exekučním titulem uložené. Také odvolací námitka, že nezletilá je v současné době v péči povinného, má své místo v řízení o zastavení exekuce. Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci „(§237 zákona č. 99/1963 Sb., v platném znění)“. Postup odvolacího soudu považuje za „zjednodušený závěr za účelem potvrzení exekuce“, která je podle povinného vedena zcela nedůvodně a v rozporu s úpravou exekučního řízení. Znovu připomněl, že již ve svém odvolání proti usnesení soudu prvního stupně uvedl, že není dlužníkem, neboť vyživovací povinnost na obě dcery Š. a nezletilou P. plnil. Nezletilá dle svého prohlášení žádnou pohledávku za ním neeviduje, přičemž vzhledem k jejímu věku je třeba považovat její stanovisko za závazné. Odkázal zároveň na rozsudek Krajského soudu v Budějovicích ze dne 1. 11. 2012, č. j. 14To 303/2012-136, jímž byl zproštěn obžaloby pro zanedbání povinné výživy nezletilé P. Dále uvedl, že ačkoliv podle dohody schválené rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 23. 9. 2002, č. j. Nc 259/2002-11, dle něhož byly dcery svěřeny do péče matky a jemu stanoveno výživné, dcera Š. zůstala v jeho péči bezvýhradně a nezletilá P. u něho byla fakticky šest dní v týdnu. Je tedy zřejmé, že otec svou vyživovací povinnost „plnil a sporný návrh osoby odlišné od oprávněné nemůže ani ze skutkového základu obstát“. Podle povinného nelze přehlížet, že v době podání návrhu na nařízení exekuce byla nezletilá již v péči otce a „nelze přehlížet ani ustanovení §37 odst. 1 zákona o rodině“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Dovolání není přípustné. Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Ačkoliv povinný nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem, nevymezil, s čím spojuje přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak). Přitom je zřejmé, že odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikatorní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2005, pod č. 101), podle níž soud při nařízení exekuce zkoumá jen to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem, zda právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí na peněžité plnění není zřejmě nevhodný. Námitkami, že povinný na výživném žádnou částku nedluží, že byl také v trestním řízení zproštěn obžaloby pro zanedbání povinné výživy, že některé splátky výživného jsou již promlčeny a že dcera je již na základě soudního rozhodnutí v jeho výchově, se bude zabývat soud na základě jeho návrhu na zastavení exekuce (č. l. 31). Nedůvodně podaný návrh na nařízení exekuce může mít vliv na rozhodování o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl. O nákladech řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. prosince 2013 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2013
Spisová značka:20 Cdo 3117/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.3117.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28