ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.467.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 467/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Butran, spol. s r. o ., se sídlem v Brně, Lazarní 7, identifikační číslo osoby 00567868, zastoupené Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, proti povinnému R. M. , pro 100 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 1163/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. července 2012, č. j. 30 Co 362/2012-46, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kolíně usnesením ze dne 19. března 2012, č. j. 14 Nc 1163/2004-19, zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 9. září 2004, č. j. 14 Nc 1163/2004-7 (výrok I). Povinnému uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů exekučního řízení k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci usnesení 15 300,- Kč (výrok II) a exekutorovi náhradu nákladů exekuce nepřiznal (výrok III). Exekuci na základě podnětu pověřeného exekutora podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zjistil z obsahu připojeného spisu soudního exekutora sp. zn. Ex 2341/04, že soudní exekutor opakovaně prověřoval majetkové poměry povinného dotazem na Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, učinil pokus o soupis movitých věcí povinného v místě bydliště povinného, u VZP ČR, územní pracoviště Kolín ověřoval údaje o případném plátci mzdy, který za povinného odvádí povinné zdravotní pojištění. U Úřadu práce v Kolíně ověřoval, zda povinný má nárok na příspěvky státní sociální podpory, prostřednictvím Městské policie Kolín ověřoval bydliště povinného, dále ověřoval i případnou vazbu či výkon trestu povinného prostřednictvím Vězeňské služby ČR. Zjištění o majetku soudní exekutor čerpal z dotazu na příslušný finanční úřad, obecní úřad (ohledně plnění daňových povinností), činil dotazy na jednotlivé peněžní ústavy, majetek zjišťoval i prostřednictvím Registru živnostenského podnikání. Poté shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť povinný je dlouhodobě bez zdanitelných příjmů, v místě bydliště se nezdržuje, nevlastní žádnou nemovitost, stavební spoření ani penzijní připojištění nemá. Rovněž s negativním výsledkem byly prověřeny účty u bank. Podle odvolacího soudu exekutor vyvinul potřebnou snahu, aby ověřil existenci postižitelného majetku povinného, žádný majetek však zjištěn nebyl.
Oprávněný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. a důvodnost o §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů považuje minimálně za předčasná, a proto i nesprávná. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že soudní exekutor vyčerpal všechny zákonné možnosti pro zjištění exekucí postižitelného majetku, a nesouhlasí s odůvodněním obsaženým v napadeném rozhodnutí. Z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, jaký byl výsledek pokusu exekutora sepsat movité věci povinného, stejně tak není zřejmé, zda se soudnímu exekutorovi podařilo zjistit bydliště povinného a kde se soudní exekutor pokusil movité věci povinného sepsat. I když je povinný od roku 2010 veden jako osoba bez zdanitelných příjmů, neznamená to, že se do budoucna s ohledem na jeho věk takovou osobou nestane (zda již v roce 2012 bude mít vlastní příjem). Rovněž namítá, že z usnesení odvolacího soudu není zřejmé, kdy soudní exekutor naposledy „lustroval“ majetek povinného, a kolikrát od zahájení exekučního řízení (osm let) soudní exekutor majetek povinného zjišťoval, proč některé dotazy činil jen u úřadů v Kolíně (VZP, úřad práce), nikoliv též v Břeclavi, kde se má povinný též zdržovat. Konstatování soudu, že povinný byl od 27. prosince 2008 do 9. dubna 2009 ve výkonu trestu, nemá žádnou vypovídací schopnost, oprávněného by spíše zajímalo, jestli byl povinný po dobu výkonu trestu odnětí svobody zaměstnán či nikoliv. Oprávněný nesouhlasí asi s výrokem o nákladech odvolacího řízení. Jestliže soudní exekutor nevyčerpal všechny zákonné možnosti pro zjištění postižitelného majetku povinného, měl odvolací soud oprávněnému přiznat náklady odvolacího řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně s „náležitým poučením k dalšímu řízení“.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zastavil exekuci, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.) ve spojení s §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ex. řád“). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. prosinci 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. března 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné), podle něhož je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatel nevysvětlil, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, a ani hodnocením v dovolání obsažených námitek nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí takový význam má.
Exekuci podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek, event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008).
Namítá-li oprávněný, že nesouhlasí s odůvodněním obsaženým v napadeném usnesení, neboť podle jeho názoru soudní exekutor dosud nevyčerpal všechny zákonné možnosti pro zjištění exekucí postižitelného majetku povinného, přestože odvolací soud na základě obsahu exekutorského spisu sp. zn. Ex 2341/04 uzavřel, že exekutor vyvinul potřebnou snahu ke zjištění majetku povinného, zpochybňuje tím skutkové závěry odvolacího soudu. Neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Tyto dovolací důvody nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) založit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005).
Výtkami, že z rozhodnutí není zřejmé, jaký byl výsledek pokusu exekutora o soupis majetku, kdy naposledy exekutor „lustroval“ majetek povinného, kolikrát zjišťoval jeho majetek, proč některé dotazy činil jen u úřadu v Kolíně, že používá neurčité pojmy jako „opakovaně“, dovolatel namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu. Takový případný nedostatek v rozhodnutí odvolacího soudu by mohl zakládat dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který, jak již bylo uvedeno výše, není v souzené věci způsobilým dovolacím důvodem.
Proti rozhodnutí o nákladech řízení není dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod číslem 70).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Povinnému, jenž byl v dovolacím řízení úspěšný, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Proto dovolací soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal (§146 odst. 3, §224 odst. 1, §243b odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu