ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.54.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 54/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45 24 47 82, proti povinným 1) P. K. , 2 ) L. K. , zastoupeným JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1, za účasti vydražitele J. V., pro částku 7,674.044,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13Nc 8352/2008, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze z 2. 11. 2011, sp. zn. 20 Co 340, 341/2011, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 20. 5. 2011, č. j. 024 Ex 763/09-294, ve znění opravného usnesení ze 6. 6. téhož roku, č. j. 024 Ex 763/09-304, jímž soudní exekutorka udělila vydražiteli příklep k tam specifikovaným nemovitostem. Odvolací soud uzavřel, že při nařízení dražebního jednání ani při provedení dražby nedošlo k porušení zákona ve smyslu ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř., jelikož dražební jednání proběhlo a příklep byl udělen dne 20. 5. 2011, tedy poté, co dne 3. 4. 2010 nabylo právní moci usnesení o určení ceny dražených nemovitostí ze 16. 2. 2010, č. j. 024 Ex 763/09-82. S odvolací námitkou povinných, že dražební jednání proběhlo přesto, že podali návrh na obnovu řízení, v němž bylo vydáno usnesení o určení ceny předmětných nemovitostí, se krajský soud vypořádal závěrem, že v exekuci nelze podat žalobu na obnovu řízení, jelikož to výslovně zapovídá ustanovení §254 odst. 2 o. s. ř.; i kdyby tomu tak však nebylo, stejně by obnova řízení povolena být nemohla, jelikož usnesení o určení ceny není rozhodnutím ve věci samé ani usnesením o schválení smíru (§228 o. s. ř.) a podání návrhu na obnovu nemá ani odkladný účinek (o odkladu vykonatelnosti podle §235c o. s. ř. přitom rozhodnuto nebylo).
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzují s odůvodněním, že v něm je posuzována otázka dovolacím soudem dosud neřešená. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřují v závěru odvolacího soudu, že k porušení zákona při nařízení dražebního jednání nedošlo, odůvodněném skutečností, že všechna předchozí rozhodnutí včetně rozhodnutí o určení ceny nemovitostí byla pravomocná. Tento formalistický postup odvolacího soudu při řešení otázky stanovení odhadní ceny (jež je zároveň nejnižším podáním) je podle jejich názoru v rozporu se základními ustanoveními občanského soudního řádu uvedenými v §1 až 6, jelikož by mohl „způsobit absurdní situaci, že velmi hodnotná věc (např. umělecké předměty, starožitnosti atd.) by mohla být legálně vydražena za nicotnou finanční částku, neboť po nabytí právní moci rozhodnutí o určení odhadní ceny by již nebylo možno žádným zákonným způsobem dodatečně zjištěná pochybení odstranit.“ Dovolatelé poukazují i na mezinárodní smlouvu „č. 3/2004 Sb.m.s.“ o občanskoprávní úmluvě o korupci, kde v jejím článku 8 bodu 1. je zakotvena zásada, že protiprávní úkony jsou od počátku neplatné, „kdy s ohledem k ustanovení článku 10 Ústavy ČR má ustanovení mezinárodní smlouvy, která je součástí českého právního řádu, vyšší právní sílu obdobnou ústavnímu zákonu.“
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Povinní napadenému rozhodnutí sice přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování relevantních otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. května 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, z 10. ledna 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, z 29. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008, či z 13. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 2010/2010).
Ta, stejně jako právní teorie, zastává názor, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí, 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo (pravomocně) rozhodnuto. Tak tomu je i u určení výsledné ceny nemovitostí (stanovené ve smyslu §336a odst. 1 písm. d/ o. s. ř. podle výsledků ocenění a ohledání /§336/) a u dražební vyhlášky, v níž je soud povinen – kromě jiného – onu výslednou cenu uvést (§336b odst. 2 písm. c/ o. s. ř.). V daném případě se tak stalo usnesením soudní exekutorky ze 16. 2. 2010, č. j. 024 Ex 763/09-82.z 30.8.2004, pravomocným 3. 4. téhož roku, jímž je soud při rozhodování o udělení příklepu vázán (viz odůvodnění usnesení publikovaného ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod číslem 4/2000, s 16/46).
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu