ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.873.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 873/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně Ing. J. V. , zastoupené JUDr. Josefem Augustinem, advokátem se sídlem v Prostějově, Dukelská brána č. 213/4, proti žalovanému AKTIVA REAL, s. r. o. se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 544/36, IČO 26825473, zastoupenému JUDr. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, V Tůních č. 1636/1, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 6 C 505/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. října 2011 č.j. 17 Co 481/2010-118, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Konečného, advokáta se sídlem v Praze 2, V Tůních č. 1636/1.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 19.8.2009 se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že je vlastníkem „budovy č.p. (zastavěná plocha a nádvoří), pozemku p.č. (zahrada), to vše v k.ú. Čelechovice na Hané, obec Čelechovice na Hané“. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že na její majetek byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26.8.2008 č.j. KSBR 44 INS 639/2008-A-28 prohlášen konkurs, že insolvenční správkyně JUDr. Miroslava Čeřovská uzavřela smlouvu o provedení dražby uvedených nemovitostí, které byly ve vlastnictví žalobkyně, s dražebníkem St. HUBERT, s.r.o. a že ve veřejné dražbě konané dne 19.5.2009 byly tyto nemovitosti vydraženy žalovaným. Žalobkyně pokládá provedenou dražbu, při níž byly nemovitosti podhodnoceny, za neplatnou, neboť jde o „právní úkon, který se dle ust. §39 občanského zákoníku příčí dobrým mravům“ a na základě kterého proto žalovaný „nemohl nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem“.
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 8.7.2010 č.j. 6 C 505/2009-78 žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 25.593,06 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Konečného. Dospěl k závěru, že žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh insolvenční správkyně JUDr. Miroslavy Čeřovské dne 19.5.2009, jejíž platnost není možné přezkoumávat v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, nýbrž výhradně v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11.10.2011 č.j. 17 Co 481/2010-118 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 28.853,28 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Konečného. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a dodal, že soud prvního stupně ve svém rozsudku „nehodnotil otázku zákonnosti a správnosti uskutečněné dražby“, kterou „s ohledem na prekluzi práva žalobkyně domáhat se vyslovení neplatnosti dražby“ nebyl oprávněn v řízení o určení vlastnictví k nemovitostem posuzovat.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že dražba byla připravena a konala se dne 19.5.2009 „na základě trestného činu porušení zákona při správě cizího majetku“, kterého se dopustila insolvenční správkyně JUDr. Miroslava Čeřovská, a že je proto neplatná. Vytýká soudům, že se nezabývaly „vzájemnou provázaností“ žalovaného a věřitele žalobkyně SLAVIA INVEST a. s., který podal návrh na zahájení insolvenčního řízení, a že braly v úvahu pouze to, že nebyla podána žaloba o neplatnost dražby. Žalobkyně dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl, neboť odvolací soud věc „zcela správně posoudil“ a názor, který vyslovil ve svém rozsudku, je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Majetkovou podstatu lze v insolvenčním řízení zpeněžit veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu, prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí nebo prodejem majetku mimo dražbu; o způsobu zpeněžení majetkové podstaty rozhoduje insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru (srov. §286 insolvenčního zákona). „Zvláštním předpisem“, podle něhož se postupuje při zpeněžování majetkové podstaty veřejnou dražbou, je zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v době dražby předmětných nemovitostí účinný ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb., č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb. a zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 110/2007 Sb. a č. 296/2007 Sb. (dále jen „zákon o veřejných dražbách“).
Veřejnou dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona – veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby, konané na základě návrhu navrhovatele, při němž se licitátor obrací na předem neurčený okruh osob přítomných na předem určeném místě s výzvou k podávání nabídek a při němž na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, přejde příklepem licitátora vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby, nebo totéž veřejné jednání, které bylo licitátorem ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání.
Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách a §132 odst. 1 občanského zákoníku]. Zaplatil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází na něj vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby, jde-li o neplatnou dražbu.
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §17 odst. 5 a 6, §19, 20, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejná dobrovolná dražba je - jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 32/2005, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24.1.2006 sp. zn. 21 Cdo 20/2005, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006) - neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedené platí obdobně i tehdy, zpeněžil-li insolvenční správce věc nebo jinou majetkovou hodnotu z majetkové podstaty [ve shodě s ustanovením §286 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona] prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.1.2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007) se může domáhat určení neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení §80 písm. c) o.s.ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti dražby byla posuzována jako otázka předběžná. Nemůže-li být v řízení o takovém jiném určení posuzována otázka platnosti dražby, nemůže v něm být zpochybněn ani její výsledek, tj. vlastnictví vydražitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.2.2008 sp. zn. 21 Cdo 718/2007).
Vzhledem k tomu, že neplatnost veřejné dobrovolné dražby provedené na návrh insolvenční správkyně JUDr. Miroslavy Čeřovské dne 19.5.2009 dražebníkem St. HUBERT, s.r.o., při níž byly vydraženy nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně patřící do majetkové podstaty, nebyla – jak vyplývá ze skutkových zjištění soudů (správnost těchto zjištění nepodléhá přezkumu dovolacího soudu - srov. §241a odst. 2 a 3 o.s.ř.) - určena pravomocným rozhodnutím soudu vydaným podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, je nepochybné, že se žalobkyně v projednávané věci nemůže úspěšně domáhat určení svého vlastnického práva k nemovitostem. Nemůže-li být totiž nyní posuzována otázka platnosti veřejné dobrovolné dražby provedené dne 19.5.2009, znamená to mimo jiné, že její výsledek (vlastnictví žalovaného jako vydražitele) nemůže být v projednávané věci zpochybněn a že žaloba již z tohoto důvodu nemůže být důvodná.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť odpovídá ustálené judikatuře soudů, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 5.000,- Kč [srov. §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č.110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. a Čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.), celkem ve výši 5.300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát JUDr. Petr Konečný osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 1.113,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši 6.413,- Kč nahradila. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Jiří Doležílek, v. r.
předseda senátu