ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2644.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 2644/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce L. B., bytem v K. V., C. 889/13, zastoupeného JUDr. Jaromírem Malým, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Chebská 355/49, proti žalované V. Ř., bytem v B. n. T., R. 446, zastoupené JUDr. Věrou Říhovou, advokátkou se sídlem v Hroznětíně, Pod Lesem 32, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 141/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. května 2012, č. j. 61 Co 59/2012-166, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. listopadu 2011, č. j. 16 C 141/2010-129, zamítl žalobu na zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty přes pozemek st. parc. č. 267/2 k budově č. p. 258 na st. parc. č. 435 v katastrálním území B. n. T., podle geometrického plánu č. 557-17/2010 Ing. J. H. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 2. května 2012, č. j. 61 Co 59/2012-166, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá, neboť je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Ke tvrzeným vadám řízení lze přihlédnout jen v případě přípustného dovolání.
Odvolací soud učinil skutkové zjištění, že přístup k budově má žalobce, domáhající se zřízení nezbytné cesty, zajištěn přes pozemky parc. č. 3317/1 a č. 3317/2 k. ú. B. n. T. Jádrem dovolání je tvrzení, že tomu tak není, že pozemek parc. č. 3317/1 neústí na veřejnou komunikaci vedoucí po pozemku parc. č. 3164/1, nýbrž se veřejné komunikace pouze dotýká jedním bodem, což je významný rozdíl. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. (polemizuje se skutkovým zjištěním), ke kterému však nelze při posuzování přípustnosti dovolání přihlížet. Protože odvolací soud nevyšel ze skutkového zjištění, že by šlo o dotyk pozemků jen v jednom bodě, je třeba uzavřít, že jeho rozhodnutí o tom, že nelze nezbytnou cestu zřídit, je v souladu s konstantní judikaturou, která zřízení tohoto práva jen pro pohodlnější spojení nepřipouští (např. v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. února 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2007, dovolací soud vyslovil názor, podle kterého věcné břemeno nezbytné cesty nemůže soud zřídit, má-li žalobce zajištěn přístup na základě obligačního práva nebo může-li k přístupu využít pozemky ve svém vlastnictví. Skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni by byl pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější, nebo že by se obešel bez stavebních úprav, není významná).
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu