ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2909.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 2909/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně Ch. A. , bytem v E., zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem v Praze 4, Nad Spádem 640/18, proti žalovanému Dr.med. Dr.rer.nat K. A., bytem v A., zastoupenému Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 2, o určení, že se nemovitosti nacházejí ve společném jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 9 C 209/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. ledna 2012, č. j. 18 Co 500/2010-281, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22.520,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Jana Maurice.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud Plzeň - sever („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. července 2010, č. j. 9 C 209/2009-215, výrokem pod bodem I. určil, že ve společném jmění manželů žalobkyně a žalobce jsou nemovitosti budova č. p. 308 na st. parc. č. 386/2 a pozemky st. parc. č. 386/2 – zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. 386/1 zahrada, vše zapsané na LV č. 1422 pro katastrální území Z. a obec Z.–S., okres P. Výrokem pod bodem II. soud zamítl žalobu na určení, že nemovitosti v tomto výroku specifikované jsou ve společném jmění manželů žalobkyně a žalobce. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně i žalovaného rozsudkem ze dne 18. ledna 2012, č. j. 18 Co 500/2010-281, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá, neboť je v souladu s judikaturou.
Podstata sporu je v otázce, zda je dána pravomoc českého soudu k rozhodnutí o určení, že nemovitost ležící na území České republiky, kterou nabyl žalovaný český občan, který je současně i občanem Spolkové republiky Německo, je ve společném jmění manželů, je-li žalobkyně – manželka žalovaného – jen německou státní občankou.
Problém je ve dvojím občanství žalovaného. Nicméně již ve zhodnocení poznatků z používání některých ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, a mezinárodních smluv, projednaného a schváleného občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSSR 27. 8. 1987, Cpjf 27/86, publikovaném pod č. 26/1987 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se uvádí: „Zákon č. 97/1963 Sb. i jednotlivé mezinárodní smlouvy stanoví otázku státního občanství jako jedno z nejdůležitějších hledisek pro posouzení pravomoci soudu (státního notářství). V případech, kdy účastník řízení má dvojí státní občanství (např. čs. státní občanství a cizí státní občanství), je pro posouzení otázky pravomoci rozhodující, že má čs. státní občanství“. Z toho se podává, že v případě dvojího státního občanství českého občana se k druhému občanství nepřihlíží.
V R 26/1987 se též uvádí: „Také osobní a majetkové vztahy manželů, z nichž alespoň jeden je čs. občanem, se řídí čs. právem (§21 odst. 1 zákona č. 97/1963 Sb.)“. Také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. září 2003, sp. zn. 22 Cdo 314/2003, dovozuje příslušnost i pravomoc českého soudu v manželských majetkových věcech, je-li jeden z účastníků cizím státním občanem. Toto řešení vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu č. 97/1963 Sb., byť i důvody, vedoucí zákonodárce k tomuto řešení, se v dané věci neuplatňují.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokáta za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Náhrada nákladů řízení je představována odměnou ve výši 22.220,- Kč, stanovenou z tarifní hodnoty, jíž je cena věci, podle §6, §8 odst. 1, §7 bod 6, §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění vyhl. 399/2010 Sb., neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II a Čl. III vyhl. č. 486/2012 Sb.), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 22.520,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1 a §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř. Náhrada daně z přidané hodnoty nebyla přiznána, neboť zástupce žalobkyně neosvědčil, že je jejím plátcem.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, je žalobkyně oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Jiří Spáčil
předseda senátu