ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2699.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2699/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce ANGLIA AUTO ACCESSORIES LIMITED, se sídlem Unit 3 Eastlands Industrial Estate Leiston Suffolk IP 16 4LL, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, číslo společnosti 02303580, s adresou pro doručování – ANGLIA AUTO ACCESSORIES LIMITED, organizační složka, Brno, Šumavská 29, PSČ 602 00, IČO 65348907, zastoupeného Mgr. Vladanem Valou, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, proti žalovanému Mgr. M. K., o zaplacení částky 528 559 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 45/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. března 2012, č. j. 7 Cmo 225/2011-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. května 2011, č. j. 25 Cm 45/2008-59, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 528 559 Kč s úrokem z prodlení ve výši specifikované ve výroku pod bodem I a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Žalobce se v řízení domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout tím, že žalovaný jako jeho právní zástupce v soudním řízení, které žalobce vedl před Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 13 Cm 1847/2004 proti žalovaným poddlužníkům FRAMM, s.r.o., a V. S., o zaplacení částky 415 909 Kč s příslušenstvím a částky 77 740 Kč s příslušenstvím, nepodal přes pokyn žalobce odvolání proti zamítavému rozsudku uvedeného soudu ze dne 4. dubna 2006, č. j. 13 Cm 1874/2004-37.
Soud prvního stupně zjistil ze spisu Okresního soudu v Hodoníně vedeném pod sp. zn. E 2576/98, že jeho předmětem bylo nařízení výkonu rozhodnutí týkajícího se pohledávky žalobce vůči družstvu KYJOVAN, výrobní družstvo invalidů, podle rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR ze dne 15. prosince 1997, sp. zn. Rsp 94/93, kterým byla družstvu KYJOVAN, výrobní družstvo invalidů, uložena povinnost zaplatit žalobci pohledávku ve výši 4 812 170 Kč s příslušenstvím a náklady rozhodčího řízení. Usnesením ze dne 5. března 1999, č. j. E 2576/98-12, nařídil Okresní soud v Hodoníně výkon rozhodnutí týkající se uvedené pohledávky přikázáním jiných peněžitých pohledávek, které měl povinný KYJOVAN, výrobní družstvo invalidů, z titulu nájemného vůči 24 subjektům, mezi nimiž i vůči společnosti FRAMM, s.r.o. (poddlužník č. 12), a vůči V. S. (poddlužník č. 23). K odvolání povinného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. září 1999, č. j. 20 Co 391/99-79, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Soud prvního stupně dále zjistil, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno pouze oprávněnému, tedy žalobci, a povinnému, tedy družstvu KYJOVAN, výrobní družstvo invalidů, aniž bylo také doručováno poddlužníkům. Z obsahu celého spisu nebylo zjištěno, že by bylo doručováno poddlužníkům jakékoliv oznámení o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.
V řízení nebylo sporným, že žalovaný zastupoval žalobce na základě mandátní smlouvy, podle níž byl zmocněn vymáhat pohledávky žalobce vůči družstvu KYJOVAN, výrobní družstvo invalidů, zastupovat žalobce v již zahájených soudních řízeních, a to včetně poddlužnických žalob vůči poddlužníkům FRAMM, s.r.o., a V. S.. Stejně tak nebylo sporným, že poté, co byly poddlužnické žaloby vůči uvedeným poddlužníkům (které žalovaný nepodával) rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. dubna 2006, č. j. 13 C 1847/2004-37, zamítnuty, udělil žalobce žalovanému pokyn k podání odvolání proti tomuto rozsudku; žalovaný však odvolání nepodal a uvedený rozsudek nabyl právní moci. Žalobce poté uplatnil u žalovaného nárok na náhradu škody ve výši 781 245,20 Kč. Žalovaný však žalobci ničeho neuhradil a nárok odmítla uspokojit i Generali pojišťovna a.s., u níž byl žalovaný pojištěn, s odůvodněním, že není dána odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobci z důvodu absence příčinné souvislosti jako jedné z podmínek odpovědnosti za škodu.
Ve skutkově obdobných sporech, jako byl spor žalobce proti žalovaným FRAMM, s.r.o., a V. S., které žalobce vedl proti J. Č., L. P., I. S. a H. J. či R. M. nebo K. H., bylo žalobci v řízení o poddlužnických žalobách ve vztahu k dlužníku - družstvu KYJOVAN, výrobní družstvo invalidů, vyhověno, naopak v řízeních o poddlužnických žalobách, které žalobce vedl proti M. Č., M. J., M. D., či Z. V. či společnosti Klígl, spol. s r.o., byly poddlužnické žaloby Okresním soudem v Hodoníně zamítnuty z důvodu promlčení žalované pohledávky.
Poddlužnické žaloby uplatněné žalobcem proti žalovaným FRAMM, s.r.o., a V. S. byly zamítnuty proto, že byly podány předčasně. Soud prvního stupně proto v nyní projednávané věci posuzoval, zda za předpokladu, že by žalovaný podle pokynu žalobce podal proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně odvolání, byl po provedeném odvolacím řízení úspěšný. Vyšel z ustanovení občanského soudního řádu účinného ke dni nařízení výkonu rozhodnutí (dále jen „o. s. ř.“) upravujících výkon rozhodnutí přikázáním jiných peněžitých pohledávek (§313 odst. 1, 2 a 3, §314 odst. 1) a dále z ustanovení §315 odst. 1 o. s. ř. upravujícího podmínky podání poddlužnické žaloby. Povinnost dlužníka povinného platit oprávněnému byla podle §315 odst. 1 o. s. ř. vázána na okamžik, kdy byl dlužník povinného vyrozuměn o tom, že rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci. V dané věci však takové vyrozumění poddlužníků podle zjištění soudu prvního stupně vůbec nebylo učiněno. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že poddlužnické žaloby byly rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. dubna 2006, č. j. 13 C 1847/2004-37, správně zamítnuty pro jejich předčasnost, a žalobce proto nemohl být úspěšný se svými poddlužnickými žalobami, ani kdyby podal proti uvedenému rozsudku řádně a včas odvolání.
Soud prvního stupně s odkazem na §16 odst. 1 a §24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, konstatoval, že předpokladem odpovědnosti advokáta za škodu způsobenou výkonem advokacie, která je odpovědností objektivní, je výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. V dané věci byl naplněn pouze první z uvedených předpokladů, že k porušení pokynů žalobce jako klienta došlo při výkonu advokacie žalovaným - při zastupování žalobce v soudním řízení. Naplnění druhého a třetího předpokladu odpovědnosti žalovaného za škodu již soud prvního stupně nedovodil.
Pokud žalobce poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. dubna 2009, č. j. 28 Cdo 4880/2007-192, pak soud prvního stupně konstatoval, že toto rozhodnutí se nezabývalo otázkou vzniku práva podat poddlužnickou žalobu, takže jeho závěry nebyly v dané věci relevantní.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. března 2012, č. j. 7 Cmo 225/2011-111, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud se po částečném zopakování dokazování spisy Okresního soudu v Hodoníně vedenými pod sp. zn. 13 C 945/2004, sp. zn. 13 C 1847/2004 a sp. zn. 1 E 1185/2001 (předtím E 2576/98) zaměřil na posouzení otázky, zda byly splněny zákonem stanovené předpoklady k tomu, aby žalobce v řízeních vedených proti FRAMM, s.r.o., a V. S. u Okresního soudu v Hodoníně, jejichž předmětem byly poddlužnické žaloby, mohl být v případě odvolání proti zamítavému rozsudku soudu prvního stupně úspěšný.
Odvolací soud připomněl podstatu tzv. poddlužnické žaloby podle §315 o. s. ř., která vychází z procesní aktivní legitimace oprávněného (v dané věci žalobce), která na něj přešla z povinného v okamžiku, kdy bylo poddlužníku (dlužníku povinného) doručeno vyrozumění o tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci (§314 o. s. ř.), neboť až poté, kdy je poddlužník vyrozuměn o právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, vzniká mu povinnost vyplatit oprávněnému přikázanou pohledávku, pokud v takovém okamžiku měl podle práva takovou povinnost vůči povinnému, přičemž není rozhodné, že pohledávka povinného nebyla ještě splatná, nebo měla z téhož právního důvodu vzniknout v budoucnu.
Na základě svých zjištění z citovaných spisů vedených Okresním soudem v Hodoníně dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce ani v případě řádně podaného odvolání proti citovanému rozsudku nemohl být se svými poddlužnickými žalobami vůči FRAMM, s.r.o., a V. S. úspěšný. Z listin, které tvoří součást spisu sp. zn. 1 E 1185/2001, zjistil, že vyrozumění o nabytí právní moci usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, bylo V. S. doručeno dne 14. listopadu 2011 a společnosti FRAMM, s.r.o., v likvidaci náhradním způsobem dne 21. listopadu 2011.
Je tedy bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že nejen v době zahájení řízení u Okresního soudu v Hodoníně ve věci poddlužnických žalob proti uvedeným žalovaným, ale ani v době, kdy Okresní soud v Hodoníně o žalobách rozsudkem ze dne 4. dubna 2006 rozhodl, nebyl splněn pro úspěšnost žalobce v řízení jeden ze základních předpokladů, na nichž je úspěšnost poddlužnické žaloby postavena, a sice, že poddlužník, neboli dlužník povinného, byl o právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí vyrozuměn, navíc za situace, kdy zákon ukládá soudu, aby toto vyrozumění soudu bylo poddlužníku doručeno do vlastních rukou.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že i když žalovaný jako advokát porušil nebo nerespektoval pokyn žalobce jako svého klienta a nepodal odvolání proti zamítavému rozsudku, tímto porušením žalobci škodu nezpůsobil, neboť, jak bylo již uvedeno, ani v době, kdy o poddlužnických žalobách rozhodoval Okresní soud v Hodoníně, nebyl jeden, a lze říci stěžejní, předpoklad úspěšnosti poddlužnické žaloby žalobce v řízení, v němž byl zastoupen žalovaným, splněn.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Podstata jeho dovolacích námitek je založena na jeho názoru, že soud prvního stupně i soud odvolací se měl při posuzování otázky doručení vyrozumění poddlužníků o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí řídit závěry, které přijal Krajský soud v Brně v jiném řízení vedeném u tohoto soudu vůči jiným poddlužníkům, a to v řízení vedeném pod sp. zn. 20 Co 894/2008. V tomto řízení dospěl Krajský soud v Brně k závěru, že poddlužníci byli vyrozuměni o tom, že usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci, již v měsících srpnu či září roku 2001. Jedním z hlavních argumentů poddlužníků v tomto řízení bylo, že nároky dovolatele jsou vůči nim promlčeny, a proto Krajský soud v Brně žalobu v citovaném řízení zamítl. V nyní posuzované věci se měl odvolací soud za této situace řídit zásadou vyjádřenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2009, sp. zn. 28 Cdo 2901/2007, tj. měl přihlédnout i k odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci sp. zn. 20 Co 894/2008 a v otázce vyrozumění poddlužníků o nabytí právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí závěry Krajského soudu v Brně beze zbytku převzít. Pokud se tak nestalo, porušil odvolací soud podle názoru dovolatele princip předvídatelnosti práva, čímž zasáhl do právní jistoty dovolatele. Současně porušil základní právo dovolatele na spravedlivý proces zakotvený v článku 36 odst. l Listiny základních práv a svobod.
Dovolatel dále provedl s odkazem na několik rozhodnutí Ústavního soudu výklad ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jeho smyslem je podle jeho názoru sjednocení judikatury obecných soudů, z čehož dovolatel dovozuje právo účastníka řízení očekávat, že meritorně totožné věci či právní otázky budou rozdílnými soudy posuzovány jednotně (princip předvídatelnosti soudních rozhodnutí). Dovolateli tak za daných okolností svědčí „právo na dovolání“ bez ohledu na to, zda lze pochybení odvolacího soudu podřadit pod dovolací důvod vymezený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle tohoto ustanovení, jen z dovolacího důvodu uvedeného v 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy pro nesprávné právní posouzení věci.
Jak ze shora uvedeného vyplývá, při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se nepřihlíží k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241 odst. 3 o. s. ř. Podle §241a odst. 4 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Dovolací soud tedy nemůže v případě v úvahu přicházející přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat skutkové zjištění odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, z tohoto skutkového zjištění musí vycházet a nemůže je doplňovat.
Dovolatel v posuzované věci uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle něhož lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odkaz na uvedená ustanovení občanského soudního řádu odůvodňuje dovolatel svým nesouhlasem se závěrem odvolacího soudu, který učinil ohledně data doručení vyrozumění o nabytí právní moci usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, společnosti FRAMM, s.r.o., a V. S., tj. věřitelům družstva KYJOVAN, výrobní družstvo invalidů, v exekučním řízení vedeném Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 1 E 1185/2001 (předtím E 2576/98). Podle dovolatele byl totiž odvolací soud vázán pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Brně sp. zn. 20 Co 894/2008.
Tato námitka žalobce však nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §159a odst. 1 o. s. ř. je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení.
Podle §159a odst. 4 o. s. ř. v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány.
Podmínkou pro to, aby byl výrok pravomocného rozsudku závazný pro soud v jiné věci, je tedy to, aby účastníky řízení v jiné věci byli titíž účastníci jako ve věci rozhodnuté pravomocným rozsudkem. Podle citovaných ustanovení je navíc závazný pouze výrok rozsudku, samozřejmě ve spojení s odůvodněním rozhodnutí. Samotné odůvodnění tohoto rozhodnutí závazné není. Obsahem výroku by tudíž muselo být zjištění, kdy bylo věřitelům dlužníka žalobce doručeno vyrozumění o nabytí právní moci usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky. Pouze takový výrok by byl závazný, ovšem pouze pro účastníky řízení, a v tomto rozsahu i pro soud. Ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a soudu odvolacího, kterými je dovolací soud v případě v úvahu přicházející přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vázán a která přezkoumávat nemůže, se však taková skutečnost nepodává. Nelze tedy dovodit, že by odvolací soud postupoval v rozporu s konstantní judikaturou a že by svým rozhodnutím porušil zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí.
Dovolání v této věci tudíž není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, 2 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalovanému v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2013
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu