ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.2497.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 2497/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. D. , zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, proti žalovanému Městu Český Krumlov , se sídlem úřadu v Českém Krumlově, náměstí Svornosti 1, o zaplacení 141.645,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 15 C 82/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. března 2012, č. j. 22 Co 390/2012-146, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 29. 3. 2012, č. j. 22 Co 390/2012-146, potvrdil rozsudek ze dne 27. 9. 2011, č. j. 15 C 82/2009-122, kterým Okresní soud v Českém Krumlově zamítl žalobu na zaplacení 141.645,- Kč s příslušenstvím. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, že žalobci vznikla škoda v důsledku pádu na namrzlém a neudržovaném chodníku, avšak žalovaný za ni nenese odpovědnost, neboť nebyla způsobena závadou ve schůdnosti ve smyslu §26 odst. 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích; nešlo totiž o pád způsobený nepředvídatelným stavem chodníku, neboť vzhledem k povětrnostní situaci a celkovému stavu komunikace musel žalobce vědět, že pohyb vyžaduje zvláštní opatrnost.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky závady ve schůdnosti. Podle jeho názoru závadu ve schůdnosti nepředstavuje jen ojediněle neschůdné místo, které je pro chodce nepředvídatelné, nýbrž i celková změna dlouhodobě neuklizeného chodníku, která nad rámec obvyklých změn nastává při namrzání zejména v ranních a večerních hodinách. Kromě toho dovolatel upadl v místě, kam na chodník ústil okapový svod, takže námraza zde byla oproti celkovému stavu souvislá a pro chodce neočekávaná. Podle dovolatele odvolací soud bez dalšího převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, dospěl tak k nedostatečnému skutkovému zjištění a tím i chybnému právnímu posouzení věci. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť dovolací důvod spočívající v nesprávně zjištěném skutkovém stavu nelze v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. použít. Podmínky pro takovou přípustnost dovolání navíc nejsou dány ani z pohledu právního posouzení, neboť otázky odpovědnosti vlastníka místní komunikace za závady ve schůdnosti komunikace již byly dovolacím soudem opakovaně řešeny.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 29. 3. 2012, Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“).
Podle §237 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. splněny nejsou, zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.
Namítá-li dovolatel nesprávné skutkové zjištění ohledně stavu chodníku v místě, kde upadl, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedených důkazech), jímž však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze. Námitka dovolatele, že odvolací soud nesprávně vyložil pojem závady ve schůdnosti, není opodstatněná, neboť problém odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti pozemní komunikace ve smyslu §26 odst. 7 a §27 odst. 4 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a vymezení povahy závady ve schůdnosti, byl již judikatorně vyřešen (srov. např. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, uveřejněný pod č. 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008). Odvolací soud judikaturu dovolacího soudu respektoval, vyšel z jejích závěrů a vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu, jehož správnost nepodléhá dovolacímu přezkumu, neshledal závadu ve schůdnosti v souladu se zákonem i ustálenou soudní praxí.
Je tedy zřejmé, že námitky dovolatele nesměřují k řešení otázek, které by měly zásadní právní význam pro rozhodovací činnost soudů ani pro rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o.s.ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu