ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.2543.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 2543/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce T. K. , proti žalovanému J. P. , zastoupenému Mgr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Kladně, Váňova 3180, o 169.358,03 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 12/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2012, č. j. 25 Co 422/2011-167, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 23. 5. 2011, č. j. 4 C 12/2011-85, zamítl žalobu o 169.358,03 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 10. 5. 2008 žalovaný zavinil dopravní nehodu, při níž žalobci vznikla škoda. Uplatněná částka sestává z nároků na náhradu za poškození motocyklu, za ztrátu na výdělku za dobu od 10. 5. 2008 do 6. 6. 2008, za znehodnocení motocyklistického oblečení a zničení motocyklistické helmy, za poškození mobilního telefonu, za náklady na výměnu registrační značky motocyklu, za poplatek za lékařské potvrzení a za náklady právního zastoupení v trestním řízení. Soud prvního stupně neshledal opodstatněnými nároky na náhradu nákladů na výměnu registrační značky motocyklu a právního zastoupení v trestním řízení, u zbývajících dílčích nároků pak dovodil promlčení. Počátek běhu subjektivní promlčecí doby odvinul od 26. 6. 2008, neboť den před tím bylo právnímu zástupci žalobce doručeno poučení poškozeného v trestním řízení, takže se žalobce dozvěděl o vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Promlčecí doba se pak stavěla ve smyslu §112 obč. zák. v období od 14. 11. 2008, kdy poškozený žalobce uplatnil u trestního soudu při hlavním líčení nárok na náhradu škody, do 21. 1. 2009, kdy nabyl právní moci odsuzující trestní rozsudek, kterým bylo žalovanému uloženo, aby nahradil poškozenému žalobci škodu ve výši 1.800,- Kč (se zbytkem nároku byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních). Promlčecí doba tak marně uplynula dnem 2. 9. 2010, žaloba na náhradu škody byla podána až 12. 1. 2011.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2012, č. j. 25 Co 422/2011-167, rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o zamítnutí žaloby změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit 107.945,- Kč, jinak jej potvrdil, odmítl odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. 8. 2011, č. j. 4 C 12/2011-106, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, za počátek běhu subjektivní promlčecí doby však určil den 10. 5. 2008, kdy došlo k nehodě, neboť již od tohoto okamžiku žalobce věděl, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Shodně se soudem prvního stupně dovodil promlčení všech nároků s výjimkou nároků na náhradu za poškození motocyklu (101.115,- Kč) a za ztrátu na výdělku (6.830,- Kč). U nich se totiž podle odvolacího soudu promlčecí doba stavěla (§112 obč. zák.) již dnem 14. 7. 2008, kdy právní zástupce žalobce předložil Policii České republiky podání, jímž se připojil s těmito nároky na náhradu škody k trestnímu řízení, a neběžela tak po dobu pěti měsíců a čtyřiceti dnů, takže žaloba ohledně nich byla podána v poslední den promlčecí doby.
Žalovaný podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části výroku, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti nahradit škodu na motocyklu ve výši 101.115,- Kč. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, a to určení počátku běhu subjektivní promlčecí doby ke dni 11. 7. 2008. Podle dovolatele musel žalobce již v den nehody (10. 5. 2008) vědět, kdo mu škodu způsobil a mohl si udělat i rámcovou představu o nákladech na opravu. Subjektivní promlčecí doba počítaná od tohoto data tak uplynula před podáním žaloby. Protože odvolací soud v rozporu se zákonem a judikaturou Nejvyššího soudu k promlčení nepřihlédl, navrhuje dovolatel, aby Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu v dovoláním dotčené části zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí přezkoumal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., které dovolatel uplatňuje jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle §242 odst. 3 věta první o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.
Podle §106 odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
Dovolatel vytýká odvolacímu soudu nesprávný závěr o počátku běhu subjektivní promlčecí doby, mylně se však domnívá, že odvolací soud vycházel z data 11. 7. 2008. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž zřejmé, že za její počátek byl vzat okamžik dopravní nehody, tj. 10. 5. 2008, tedy stejný den, který označuje i dovolatel. Důvodem, proč dospěl odvolací soud k závěru o tom, že nárok na náhradu za poškození motocyklu se nepromlčel, je okolnost, že dvouletá promlčecí doba neběžela (stavěla se podle §112 obč. zák.) v období od 14. 7. 2008 do 22. 1. 2009, kdy o nároku probíhalo řízení v rámci trestního stíhání žalovaného, a neuplynula před podáním žaloby v nyní projednávané věci. Dovolací námitky ovšem proti závěrům odvolacího soudu o stavení promlčecí doby nesměřují, jejich správnost proto vzhledem k vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolání nepodléhá dovolacímu přezkumu. Pak nemůže být dovoláním, které napadá pouze počátek běhu promlčecí doby, úspěšně zpochybněn ani výsledný závěr odvolacího soudu o nepromlčení uvedeného dílčího nároku.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný ve věci úspěch neměl a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2013
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu