ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3455.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 3455/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce H. M. , zastoupeného JUDr. Jaroslavem Viglaským, advokátem se sídlem Nová Ves 142, adresa pro doručování Banská Bystrica, Mlynská 54, Slovenská republika, proti žalovaným 1) MUDr. D. K. , 2) ALMEDA, a. s., IČO 25079174, se sídlem Neratovice, Alšova 462, oběma zastoupeným JUDr. Janem Havlem, advokátem se sídlem Kralupy nad Vltavou, Přemyslova 457, 3) M. K. , 4) M. K. , 5) K. M. , 6) Oblastní nemocnici Mladá Boleslav, a.s. , nemocnici Středočeského kraje , IČO 27256456, se sídlem Mladá Boleslav, třída Václava Klementa 147, 7) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 424/1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 9 C 54/2005, o dovolání ustanoveného zástupce žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2012, č.j. 19 Co 320/2012-488, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2012, č.j. 19 Co 320/2012-488, k odvolání žalobci ustanoveného zástupce advokáta JUDr. Jaroslava Viglaského změnil usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 4. 2012, č.j. 9 C 54/2005-379, jímž bylo rozhodnuto o odměně a náhradě nákladů ustanoveného zástupce, tak, že ustanovenému zástupci přiznal odměnu a náhradu nákladů v celkové výši 83.240 Kč.
Proti tomuto usnesení podal ustanovený zástupce dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť rozhodnutí o zaplacení hotových výdajů, odměny za zastupování a náhradě za daň z přidané hodnoty je ve vztahu mezi státem a advokátem věcí samou. Důvody dovolání spatřuje v nesprávném právním posouzení, dále namítá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. V dovolání podrobně popisuje skutečnosti a nároky žalobce, které měl soud při stanovení výše odměny zohlednit. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o něm rozhodl podle dosavadních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
V posuzovaném případě přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána, neboť usnesením odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem „věc sama“ je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - §79 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. l2. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Rozhodnutí o přiznání odměny a náhrady nákladů ustanovenému advokátovi je rozhodnutím procesního charakteru, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není tedy rozhodnutím o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních §238 a §238a o. s. ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení §239 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat opodstatněností námitek uplatněných v dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu