ECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.2254.2013.1
sp. zn. 26 Cdo 2254/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 11, IČO 00231126, se sídlem Praha 4, Ocelíkova 672/1, proti žalované J. Z. , P., zastoupené Mgr. Josefem Opltem, advokátem se sídlem Praha 2, Moravská 1553/52, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 385/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2012, č. j. 68 Co 470/2012-197, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího říze
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne ze dne 10. 12. 2012, č. j. 68 Co 470/2012-197, potvrdil rozsudek ze dne 27. 6. 2012, č. j. 28 C 385/2009-170, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 12 o velikosti 3+1, I. kategorie, v 4. podlaží domu, k. ú. Ch. do 15 dnů od právní moci rozsudku (dále též jen „předmětný byt“, resp. „byt“) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud (vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil) dospěl k závěru, že žalovaná užívá předmětný bez právního důvodu, neboť na ni nepřešlo ve smyslu §706 odst. 1 obč. zák. právo nájmu po její zemřelé matce, jelikož s ní nežila v době její smrti ve společné domácnosti.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustností se blíže nezabývala, a uplatnila dovolací důvody podle §241a odst. 1 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř. Vytýká soudům obou stupňů, že jejich rozhodnutí spočívají na nesprávných, resp. neúplných skutkových zjištěních, a proto i na nesprávných právních závěrech. Obsáhle polemizuje s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily svědecké výpovědi (zejména pokud jde o výpovědi osob, jež jsou v pracovněprávních vztazích k žalobkyni a výpověď svědkyně F.), a dále jim vytýká, že neprovedly důkazy, které navrhovala, v čemž spatřuje vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; současně požádala o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. prosince 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl v souladu čl. II bodem 7. zákona č. 404/2012 Sb., podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou tímto zákonem.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, nejde tedy o přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ o.s.ř.; dovolání tak může být přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 – použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy (§237 odst. 3 o.s.ř.), řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatelka však v dovolání žádnou otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí neoznačila (uplatnila sice i dovolací důvod podle §241a odst. 1 písm. b) o.s.ř., obsahově jej však nijak nevymezila). Její dovolací námitky pak směřují především proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, zejména proti hodnocení svědeckých výpovědí, na nichž byl právní závěr o neexistenci společné domácnosti žalované a její matky založen, a představují tak nezpůsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. Pokud odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy, uplatňuje rovněž dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Při posuzování přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. však k okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody (jak je ostatně uvedeno již výše) přihlížet nelze.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalované podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti (§243 o.s.ř.), jenž neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v této fází řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči dovolatelce, jejíž dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2013
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu