ECLI:CZ:NS:2013:28.CDO.3939.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 3939/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) Ing. M. M., R., b) R. K., M., obou zastoupených JUDr. René Huškem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 4, proti žalované MND a. s., IČ: 28483006, se sídlem v Hodoníně, Úprkova 807/6, zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 1, o zaplacení 97.559,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 1766/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. dubna 2013, č. j. 38 Co 374/2011-444, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobci jsou povinni každý rovným dílem nahradit žalované k rukám JUDr. Mgr. Jiřího Drobečka, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení náklady dovolacího řízení ve výši 10.640,- Kč.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem odvolací soud z podnětu odvolání žalobců potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 11. 11. 2010, č. j. 6 C 1766/2004-387, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 6. 12. 2012, č. j. 6 C 1766/2004-425, v části výroku I., jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 97.559,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení z titulu vydání bezdůvodného obohacení vzniklého bezesmluvním užíváním pozemku v podílovém spoluvlastnictví žalobců (každý z nich je vlastníkem jedné ideální poloviny pozemku), a ve výrocích II., kterým bylo určeno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, III., jímž bylo žalobcům uloženo, aby nahradili náklady státu ve výši 9.647,- Kč, a žalované uloženo, aby nahradila náklady státu ve výši 197,- Kč a IV., kterým ve znění doplňujícího usnesení bylo rozhodnuto, že účastníci řízení nejsou povinni zaplatit státu žádné další náklady řízení (výrok I.). Současně odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Napadli jím rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu.
Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 31. 12. 2012 (srov. článek II., bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř.; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Směřuje-li dovolání proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení 97.559,- Kč s příslušenstvím, nelze přehlédnout, že uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého bezesmluvním užíváním předmětného pozemku v podílovém spoluvlastnictví žalobců (každý je spoluvlastníkem jeho jedné ideální poloviny) není solidárního charakteru (z petitu žaloby ani zamítavého rozsudečného výroku nevyplývá, že by nárok byl uplatněn jako solidární, ani v jakém poměru má být dluh jednotlivým žalobcům zaplacen). Jde tedy o dělitelné plnění. Každý z věřitelů (žalobců) tudíž může požadovat jen svůj díl (srov. §512 odst. 1 obč. zák.) pohledávky. Dílčí nároky žalobců při požadavku na zaplacení celkové částky 97.559,- Kč s příslušenstvím (s ohledem na velikost jejich spoluvlastnických podílů, jež odpovídá u každého z nich jedné ideální polovině) přitom nepřesahují částku 50.000,- Kč (97.559,- Kč : 2 = 48.779,50 Kč). Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nárocích více samostatných účastníků, je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým účastníkům a jejich nárokům samostatně bez ohledu na to, zda součet těchto nároků převyšuje částku 50.000,- Kč (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 55/2000, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2009, sp. zn. 25 Cdo 198/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod C 6867), je v situaci, kdy nejde o některou z výjimek, kdy je dovolání přípustné bez ohledu na výši peněžitého plnění, o němž bylo napadeným výrokem rozhodnuto, přípustnost dovolání proti uvedenému výroku objektivně vyloučena (§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.).
Brojí-li dovolatel proti té části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo určeno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (před soudem prvního stupně), je při stanovení výše peněžitého plnění, o němž bylo rozhodnuto napadeným výrokem, třeba vyjít z výše nákladů účtované za dotčenou fázi řízení dovolatelem, eventuálně, nebyla-li náhrada nákladů dovolatelem účtována, z výše nákladů podávajících se z obsahu spisu. V projednávané věci žalobci za řízení před soudem prvního stupně účtovali náklady pouze ve výši zaplaceného soudního poplatku ze žaloby (4.000,- Kč). Jelikož žalobci účtované náklady řízení před soudem prvního stupně částku 50.000,- Kč zjevně nepřevyšují, je přípustnost dovolání proti posuzovanému nákladovému výroku rovněž objektivně vyloučena (§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.).
Z důvodu, že napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je vyloučena též přípustnost dovolání proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo žalobcům uloženo, aby nahradili státu náklady řízení ve výši 9.647,- Kč, a proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobci totiž na nákladech odvolacího řízení účtovali pouze zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 4.000,- Kč (§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.). K podání dovolání proti části výroku I. rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, pokud jím bylo žalované uloženo, aby nahradila náklady státu ve výši 197,- Kč, a jíž byl potvrzen výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že účastníci řízení nejsou povinni hradit státu další náklady řízení, žalobci nejsou subjektivně legitimováni, neboť jim uvedeným výrokem nebyla způsobena újma (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28).
Se zřetelem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 věty první ve spojení s §243f odst. 3 věty první o. s. ř.).
Podle §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodnění nákladového výroku odpadá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. prosince 2013
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu