Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2013, sp. zn. 29 Cdo 1155/2011 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1155.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1155.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 1155/2011 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobců a/ B. K. , a b/ M. K. , obou zastoupených Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, PSČ 400 01, proti žalovanému Společenství vlastníků Pod Holoměří 954/1 , se sídlem v Ústí nad Labem, Pod Holoměří 954/1, PSČ 400 01, identifikační číslo osoby 25442244, zastoupenému JUDr. Jitkou Benešovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Revoluční 8, PSČ 400 01, o „zrušení“ usnesení shromáždění společenství vlastníků jednotek, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 86/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. května 2010, č. j. 14 Cmo 615/2008-102, takto: I. Dovolání se zamítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem ze dne 5. května 2010, č. j. 14 Cmo 615/2008-102, změnil Vrchní soud v Praze k odvolání žalobců rozsudek ze dne 23. června 2008, č. j. 68 Cm 86/2006-57, kterým Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu o „zrušení“ několika rozhodnutí shromáždění žalovaného, tak, že „zrušil“ rozhodnutí shromáždění žalovaného ze dne 2. listopadu 2006, nazvané „úhrada výměny stoupaček po havárii“; ve zbývajícím rozsahu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel z toho, že: 1) Shromáždění žalovaného dne 2. listopadu 2006 rozhodlo (mimo jiné) o tom, že úhrada výměny stoupaček bude hrazena jednou pětinou na každý byt. Rozhodnutí bylo přijato 78,4 % hlasů. 2) Podle prohlášení vlastníka představují stoupačky k bytům č. 2, 3, 4 a 5 společné části budovy, jež jsou společné pouze vlastníkům těchto jednotek. 3) Výměnou byly odstraněny následky havárie, k níž došlo na stoupačkách k bytům č. 2, 3, 4 a 5. Cituje ustanovení §13 odst. 1 a §15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, odvolací soud uzavřel, že „ve stávajícím vymezení společných prostor v prohlášení vlastníka není opora pro rozhodnutí shromáždění o stejné účasti všech vlastníků jednotek na opravě společných částí určených jen některým vlastníkům“. Proto shledal „požadavek“ žalobců na „zrušení“ napadeného usnesení shromáždění vlastníků důvodným. Proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jeno. s. ř.“). Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (uplatňuje tak dovolací důvody vymezené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v měnícím výroku a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení. Dovolatel předně namítá nedostatek aktivní legitimace žalobce b/, neboť vlastnicí bytové jednotky č. 1 a členkou společenství vlastníků je pouze žalobkyně a/. Závěr odvolacího soudu nepovažuje za správný již proto, že – jak plyne ze zápisu ze schůze shromáždění – napadeným usnesením byl schválen pouze návrh usnesení a o samotném obsahu se vůbec nehlasovalo. Znění návrhu je přitom natolik neurčité, že z něho není patrno, jaké rozhodnutí mělo být přijato. Již z tohoto důvodu měl soud žalobu i v této části zamítnout. Dovolatel dále dovozuje, že je-li v prohlášení vlastníka ze dne 3. července 1997 pod bodem c) určeno stoupací vedení teplé a studené vody a kanalizace včetně uzavíracích ventilů jako relativně společné pouze pro bytové jednotky č. 2, 3, 4 a 5, je prohlášení vlastníka v této části pro rozpor s §2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů absolutně neplatné podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jenobč. zák.“). Dotčené stoupací vedení je proto společnou částí budovy, jež je společná vlastníkům všech bytových jednotek, a na nákladech vynaložených na jeho opravu se tak musí podílet i vlastník bytové jednotky č. 1. Žalobci považují rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném výroku za správné a navrhují, aby dovolací soud potvrdil jeho „pravomocnost“. K námitce nedostatku aktivní legitimace žalobce b/ uvádějí, že žalobce b/ převedl svůj spoluvlastnický podíl na žalobkyni a/ až po právní moci napadeného rozhodnutí (ke dni 26. října 2010), a to z důvodu svého vysokého věku. Dále popisují, že dotčené stoupačky slouží výlučně bytovým jednotkám č. 2, 3, 4 a 5, neboť jejich bytová jednotka č. 1 je samostatně napojena, a to včetně bytových uzávěrů, na hlavní přívody v suterénní chodbě. Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., avšak není důvodné. Námitku, podle níž žalobce b/ není vlastníkem bytové jednotky č. 1 a tudíž ani členem žalovaného společenství vlastníků (z níž vyvozuje nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce b/), dovolatel uplatnil v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o. s. ř.; Nejvyšší soud k ní tudíž nemohl přihlédnout. Námitka neurčitosti napadeného usnesení shromáždění vlastníků nemůže vést k úspěchu dovolatele již proto, že případná neurčitost napadeného usnesení shromáždění vlastníků jednotek by byla důvodem pro vyslovení jeho neplatnosti (srov. obdobně pro poměry obchodních společností usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. 29 Cdo 3646/2008, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu dále citovaná, na webových stránkách Nejvyššího soudu). A konečně námitka neplatnosti prohlášení vlastníka v části upravující společné části domu, jež jsou společné pouze vlastníkům bytových jednotek č. 2, 3, 4 a 5, pro rozpor s §2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů, není důvodná. Označené ustanovení zákona o vlastnictví bytů toliko vymezuje pojem „společné části domu“, aniž jakkoliv určuje, které společné části domu musí být společné vždy všem vlastníkům jednotek a které mohou být společné i jen vlastníkům některých jednotek. Prohlášení vlastníka tudíž v projednávané věci nemůže být v části určující, že některé společné části domu jsou společné pouze vlastníkům některých jednotek, neplatné pro rozpor s §2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů. Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobcům podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly. Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. ledna 2013 JUDr. Petr Šuk předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2013
Spisová značka:29 Cdo 1155/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.1155.2011.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Společenství účastníků řízení
Dotčené předpisy:§2 písm. g) předpisu č. 72/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-26