ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.2062.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 2062/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně K. Ž., zastoupené Mgr. Marií Látovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Týnská 633/12, PSČ 110 00, proti žalovaným 1/ Ing. T. K., zastoupenému JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 2, Anglická 521/4, PSČ 120 00 a 2/ Ing. J. V., zastoupené JUDr. Michaelem Sonntagem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha - východ pod sp. zn. 4 C 11/2001, o dovolání druhé žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. září 2010, č. j. 27 Co 350/2008-196, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 7. června 2007, č. j. 4 C 11/2001 - 139, rozhodl Okresní soud Praha - východ o žalobě, kterou podala žalobkyně (K. Ž. ) proti žalovaným (1/ správci konkursní podstaty úpadce Bytového družstva K. s. Ř. /dále též bytové družstvo/ a 2/ Ing. J. V.), tak, že určil, že označený dům je ve vlastnictví bytového družstva v konkursu (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku)
K odvolání druhé žalované Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu v bodě I. výroku (první výrok), částečně jej změnil (a jinak potvrdil) ve výroku o nákladech řízení (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti všem jeho výrokům) podala druhá žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání druhé žalované odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné.
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozhodnutí o nákladech řízení, je Nejvyšší soud odmítl bez dalšího jako objektivně nepřípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku o věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolatelka dovolací argumentaci výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř.; úvodem dovolací argumentace pouze konstatuje, že odvolací soud se nevypořádal řádně s provedenými důkazy, některé zcela pominul, nesprávně „tak“ posoudil skutkový stav a nesprávné aplikoval právní předpis. K tomu Nejvyšší soud předesílá, že mezi jednotlivými dovolacími důvody neplatí vztah příčiny a následku (z existence jednoho nelze usuzovat na naplnění druhého). Jakkoli lze (podle obsahu dovolání) usuzovat, že jde o kritiku správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je vyhrazen dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., dovolatelka ji uskutečňuje prostřednictvím výhrad snášených ke skutkovým závěrům soudů nižších stupňů (a podrobuje kritice hodnocení důkazů).
Skutkový dovolací důvod však dovolatelka u dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., nemá k dispozici (srov. dikci §241a odst. 3 o. s. ř.) a samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Podle skutkových zjištění a závěrů soudů nižších stupňů, byla v době, kdy bytové družstvo (pozdější úpadce) převedlo dům na dovolatelku (19. dubna 1994), členkou bytového družstva a nájemkyní (jediného) bytu v domě právní předchůdkyně žalobkyně, která uplatnila nárok na převod bytu do svého vlastnictví a po jejíž smrti (21. září 2001) se stala členkou bytového družstva a nájemkyní bytu žalobkyně. Ve světle těchto skutkových zjištění a závěrů pak právní závěr o neplatnosti převodu z 19. dubna 1994 (vedoucí k určení, že vlastníkem domu je stále úpadce), žádný další výklad nevyžaduje (srov. §23 a §24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v rozhodném znění).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a u žalobkyně žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012), se podává z bodu 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu