ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.3880.2013.1
sp. zn. 29 Cdo 3880/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně GE Money bank, a. s. , se sídlem v Praze 4 – Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, zastoupené JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D., advokátem, se sídlem v se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Plzeňská 232/4, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) JUDr. K. T. a 2) Ing. J. T., o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 186/2009, o dovolání první žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2013, č. j. 6 Cmo 195/2013-121, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. června 2013, č. j. 6 Cmo 195/2013-121, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání první žalované potvrdil usnesení ze dne 24. dubna 2013, č. j. 13 Cm 186/2009-116, jímž Městský soud v Praze vyhověl návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupila společnost CML s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, U Cihelny 457, PSČ 503 11, identifikační číslo osoby 26 00 08 57 (dále jen „společnost“).
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle kterého v daném případě byly splněny všechny předpoklady stanovené ustanovením §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro vstup nabyvatele práva do řízení na místo dosavadní žalobkyně. Z obsahu spisu totiž plyne, že žalobkyně indosovala na společnost směnku, o jejíž zaplacení v projednávané věci jde (dále jen „sporná směnka“) a společnost také vyslovila se svým vstupem do řízení souhlas.
Za opodstatněné přitom neměl ani výhrady první žalované, že pouhý rubopis (bez fyzického předání směnky) k převodu práv ze směnky nepostačuje. Potud zdůraznil, že k přechodu předmětné pohledávky došlo již indosací směnky.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala první žalovaná dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a řízení zastavil.
Dovolatelka poukazuje na to, že již v podaném odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně namítala, že nebyla-li indosovaná směnka předána jejímu nabyvateli, nemohlo k převodu práv ze směnky dojít. Potud rovněž odkázala na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 14. prosince 2006, sp. zn. 29 Odo 1285/2006.
Společnost ve vyjádření navrhuje dovolání jako nepřípustné odmítnout, popř. zamítnout.
Dovolání první žalované shledává Nejvyšší soud přípustným podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud posoudil otázku naplnění předpokladů, za nichž lze podle ustanovení §107a o. s. ř. vyhovět návrhu na vstup nového účastníka do řízení na místo dosavadního účastníka, v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 29 Odo 1285/2006.
Podle ustanovení §107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Podle ustanovení §17 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech (dále jen „zákon o cenných papírech“), k převodu listinného cenného papíru dochází jeho předáním nabyvateli, nestanoví-li zákon nebo dohoda stran něco jiného.
Ustanovení §18 odst. 1 zákona o cenných papírech určuje, že k převodu listinného cenného papíru na řad se vyžaduje i rubopis. Rubopis musí být bezpodmínečný a přecházejí jím veškerá práva s papírem spojená, pokud ze zvláštního zákona nevyplývá něco jiného. Jakákoliv podmínka, na níž byl rubopis učiněn závislým, platí za nenapsanou.
Podle ustanovení čl. I. §11 zákona č. 191/1950 Sb. (zákon směnečný a šekový) každou směnku, i když nebyla vystavena na řad, lze převést indosamentem /rubopisem/ (odstavec 1). Pojal-li výstavce do směnky slova „nikoli na řad“ nebo jinou doložku stejného významu, lze převést směnku jen ve formě a s účinky obyčejného postupu /cesse/ (odstavec 2).
Nejvyšší soud ve výše označeném rozhodnutí vysvětlil, že podmínkou pro převod směnky na řad je (s výjimkami uvedenými v §17 zákona o cenných papírech), vedle rubopisu, také její předání nabyvateli. Na splnění této podmínky přitom nelze bez dalšího usuzovat již z toho, že žalobce směnku rubopisoval ve prospěch třetí osoby a následně vrátil do úschovy soudu; tyto skutečnosti totiž nevypovídají nic o tom, zda směnka byla třetí osobě (nabyvateli směnky) skutečně předána, když k jejímu rubopisu a vrácení do úschovy soudu mohlo dojít, aniž by se směnka fakticky do rukou nabyvatele dostala.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru, že k převodu směnky dochází již její indosací) výše zmíněným závěrům (od nichž nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci) odporuje, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soud je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že řízení v dané věci již bylo ve vztahu mezi žalobkyní a první žalovanou pravomocně skončeno, když soud prvního stupně usnesením ze dne 19. ledna 2011, č. j. 13 Cm 186/2009-20 (které odvolací soud potvrdil usnesením ze dne 21. listopadu 2011, č. j. 6 Cmo 255/2011-52), námitky první žalované podané proti směnečnému platebnímu rozkazu odmítl jako opožděné (toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. prosince 2011). O procesním nástupnictví na straně žalobkyně tak může být nadále rozhodováno jen ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným, o jehož námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu doposud rozhodnuto nebylo.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu