ECLI:CZ:NS:2013:29.CDO.723.2011.1
sp. zn. 29 Cdo 723/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a Mgr. Milana Poláška v právní věci navrhovatelů a) M. T. , b) K. T. , c) J. T. , všech zastoupených JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Kellnerova 1322/3, PSČ 779 00, d) OSDA - ČR - Thrall Vagonka Studénka , se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě a Přívozu, Přívoz, Nádražní 532/157, PŠC 702 00, identifikační číslo osoby 75057549, e) MUDr. P. S. , zastoupeného JUDr. Petrem Zimou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Slezská 13, PSČ 120 00, f) R. K. a g) MOTORFIN, s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Moravské Ostravě, Nemocniční 2902/13, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25846299, za účasti 1) MSV Metal Studénka, a. s. , se sídlem ve Studénce, R. Tomáška 859, PSČ 742 13, identifikační číslo osoby 47675942, a 2) Trinity Rail Group, LLC , se sídlem 1209 Orange Street, 19801 Wilmington, Delaware, U. S. A., zastoupené Mgr. Davidem Ilczyszynem, advokátem, se sídlem v Praze, Na Příkopě 850/8, PSČ 110 00, o přezkoumání přiměřenosti protiplnění, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 26 Cm 141/2005, o dovolání navrhovatele e) proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. října 2010, č. j. 8 Cmo 426/2008-544, 8 Cmo 252/2010, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel e) je povinen zaplatit společnosti Trinity Rail Group, LLC na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.900,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejího zástupce.
III. Ve vztahu mezi navrhovatelem e) a společností MSV Metal Studénka, a. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelů usnesením ze dne 26. října 2010, č. j. 8 Cmo 426/2008-544, 8 Cmo 252/2010, mimo jiné „změnil“ usnesení ze dne 12. března 2008, č. j. 26 Cm 141/2005-372, ve výroku I., jímž soud první stupně určil, že přiměřené protiplnění za 1 kus akcie na jméno emitované společností MSV Metal Studénka, a. s. (dále jen „společnost“), v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě 300,- Kč, činí 12,- Kč, tak, že návrh na určení výše přiměřeného protiplnění zamítl (druhý výrok) a potvrdil doplňující usnesení ze dne 8. února 2010, č. j. 26 Cm 141/2005-448, ve výrocích II. a III., jimiž soud prvního stupně zamítl návrh navrhovatele d) na určení protiplnění za 1 akcii na jméno emitovanou společností, v zaknihované podobě o jmenovité hodnotě 300,- Kč ve výši 120,- Kč, a návrh navrhovatele e), aby soud uložil hlavnímu akcionáři (Trinity Rail Group, LLC) povinnost zaplatit mu doplatek na protiplnění za jeho akcie emitované společností ve výši stanovené soudem (třetí výrok).
Odvolací soud uzavřel, že soud může určit výši přiměřeného protiplnění podle §183k zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) pouze tehdy, zjistí-li, že výše protiplnění, určená usnesením valné hromady společnosti, byla nepřiměřená. Dospěje-li však k nižší částce protiplnění, je na místě návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění zamítnout a nikoliv, jak to učinil soud prvního stupně, určit přiměřené protiplnění v nižší výši, než byla stanovena usnesením valné hromady společnosti.
Proti druhému a třetímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu podal navrhovatel e) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje napadené rozhodnutí za zásadně právně významné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud v napadených výrocích zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání navrhovatele e) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Pro posouzení, zda je rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím měnícím ve smyslu §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., anebo rozhodnutím potvrzujícím ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., je rozhodující, zda odvolací soud posoudil práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení po obsahové stránce jinak než soud prvního stupně, nikoliv, zda formálně rozhodl podle §220 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněné pod číslem 52/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V projednávané věci posoudily práva a povinnosti účastníků řízení oba soudy shodně, odvolací soud pouze správně (srov. i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, uveřejněného pod č. 257/2008 Sb., odst. 68) dovodil, že jimi přijatý závěr musí vyústit v zamítnutí návrhu na přezkoumání přiměřenosti protiplnění. Napadené rozhodnutí je tudíž i ve druhém výroku rozhodnutím potvrzujícím a dovolání může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.
Jak je patrné z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (srov. §237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.), jestliže tvrzené vady řízení nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Jak Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010 (které je veřejnosti přístupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. červnu 2000 – na webových stránkách Nejvyššího soudu), určení hodnoty podniku společnosti, jež je obvykle základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§127 o. s. ř.); součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedné nebo více metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. Proto nelze dovolání připustit k posouzení námitek, podle nichž použil soudem ustanovený znalec v rámci zjišťování hodnoty podniku společnosti tzv. výnosovou metodou nesprávné veličiny, v důsledku čehož dospěl k nesprávným závěrům. Těmito námitkami totiž dovolatel zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů, čemuž je ovšem vyhrazen dovolací důvod vymezený v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jenž u dovolání přípustného toliko podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolatel nemá k dispozici a k jehož přezkoumání dovolání připustit nelze.
Námitky, jimiž dovolatel soudům vytýká chybné hodnocení znaleckého posudku, jsou pouhou polemikou s hodnocením důkazů učiněným odvolacím soudem. To však se zřetelem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. července 2005, sp. zn. 29 Odo 1058/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2005, pod číslem 145, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 20 Cdo 4352/2007).
Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud k námitkám dovolatele poznamenává, že má-li být protiplnění přiměřené (§183k obch. zák.) hodnotě účastnických cenných papírů, které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti.
V projednávané věci však k takovému snížení výše protiplnění (oproti ceně určené na základě znaleckého posudku) nedošlo. To, zda je při stanovení výše nákladů vlastního kapitálu (v rámci zjišťování ceny podniku společnosti tzv. výnosovou metodou) nutno vzít v úvahu i případnou nižší likviditu akcií společnosti (ovlivňující výši těchto nákladů), je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti; a priori však takový postup vyloučit nelze.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto, společnosti MSV Metal Studénka, a. s. podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly a společnosti Trinity Rail Group, LLC vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. února 2012 (dále jen „vyhláška“). Podle ustanovení §7 písmeno g/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 vyhlášky činí sazba odměny 7.500,- Kč. Takto určená sazba se podle §18 odst. 1 vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 3.750,- Kč, jelikož zástupce společnosti učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 850,50 Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal společnosti Trinity Rail Group, LLC k tíži dovolatele celkem 4.900,50 Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2012) se podává z části první, čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. ledna 2013
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu