ECLI:CZ:NS:2013:29.ICDO.3.2011.1
MSPH 94 INS 3902/2010
94 ICm 1893/2010
sp. zn. 29 ICdo 3/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce 2R Holding s. r. o. , se sídlem v Praze 10 - Hostivaři, Weilova 1451/2g, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 27274276, zastoupeného Mgr. Janem Tomaierem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Classic 7 Business Park, Jankovcova 1037/49, PSČ 170 00, proti žalované JUDr. Ing. H. H. , jako insolvenční správkyni dlužníka PALCOR CZECH s. r. o., identifikační číslo osoby 27615812, za účasti UniCredit Bank Czech Republic, a. s. , se sídlem v Praze 4 - Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, identifikační číslo osoby 64948242, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalované, zastoupeného JUDr. I. J., Ph. D., o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 ICM 1893/2010, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka PALCOR CZECH s. r. o. , se sídlem v Praze 2 - Vinohradech, Krkonošská 1511/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 27615812, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 3902/2010, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze a na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jindřich Havlovec, JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná, JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph. D., JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein, Mgr. Tomáš Braun, JUDr. Michal Kubín, Mgr. Ivana Mlejnková a JUDr. Jaroslav Bureš nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. MSPH 94 ICM 1893/2010, 103 VSPH 95/2011 (MSPH 94 INS 3902/2010).
II. Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 ICM 1893/2010, 103 VSPH 95/2011 (MSPH 94 INS 3902/2010) se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Žalobce (2R Holding s. r. o.) se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „ insolvenční soud “) domáhal vůči žalované ( insolvenční správkyni dlužníka PALCOR CZECH s. r. o.), za účasti UniCredit Bank Czech Republic, a. s., jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalované vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka.
V průběhu řízení před insolvenčním soud em namítl žalobce podjatost soudce JUDr. Pavla Janouta, povolaného věc projednat a rozhodnout (č. l. 69-75). Poté, co byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti JUDr. Janouta (je vedena pod sen. zn. 103 VSPH 95/2011), vznesl žalobce námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Jaroslava Bureše, coby soudce senátu příslušného rozhodnout o námitce podjatosti soudce Janouta (č. l. 113a). Námitku odůvodňuje tím, že je důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Bureše, jelikož:
1/ Manželka JUDr. Bureše je členkou dozorčí rady a ředitelkou právní divize vedlejšího účastníka.
2/ JUDr. Bureš je v blízkém pracovním a přátelském vztahu k Mgr. Petru Kuhnovi, MBA, partneru advokátní kanceláře White & Case, která zastupuje vedlejšího účastníka v této věci. Na tento „vztah“ usuzuje žalobce z toho, že jmenovaní jsou (nebo v minulosti byli) společně:
- členy pracovní skupiny, která připravila návrh insolvenčního zákona a členy „stálé skupiny Ministerstva spravedlnosti pro insolvenční právo“;
- spoluautory připravovaného komentáře k insolvenčnímu zákonu
- lektory seminářů o insolvenčním právu.
Z toho, že je dán (žalobcem tvrzený) důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Bureše, žalobce dále usuzuje, že je důvod pochybovat o nepodjatosti všech ostatních členů příslušného senátu a z toho, že JUDr. Bureš je (v době uplatnění námitky byl) místopředsedou Vrchního soudu v Praze pro insolvenční a civilní úsek, žalobce dovozuje, že je důvod pochybovat o nepodjatosti všech ostatních soudců oněch úseků.
Proto žalobce požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že JUDr. Jaroslav Bureš a další soudci Vrchního soudu v Praze zařazení do senátů působících na úseku civilního a insolvenčního soudnictví jsou vyloučeni z projednávání této věci.
Současně žalobce navrhuje, aby vzhledem k tomu, že pravidla pro přidělování věcí jednotlivým soudcům Vrchního soudu v Praze transparentně nestanoví, který soudce má nahradit vyloučené soudce v případě rozhodování o námitce podjatosti, Nejvyšší soud věc z důvodu vhodnosti přikázal k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Vedlejší účastník ve vyjádření (č. l. 123-131) mimo jiné uvedl, že z údajné podjatosti JUDr. Bureše nelze dovozovat vyloučení všech soudců civilního a insolvenčního soudnictví daného soudu a nesouhlasí ani s tím, že důvodem k vyloučení těchto soudců je, že JUDr. Bureš je místopředsedou onoho soudu. Uvádí dále, že manželka JUDr. Bureše nepůsobí v divizi, která u něj spravuje insolvenční věc dlužníka a skutečnosti, z nichž žalobce vychází pro závěr o vztahu JUDr. Bureše k Mgr. Kuhnovi, důvodem pro vyloučení JUDr. Bureše nejsou (podle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i Ústavního soudu).
A konečně, vedlejší účastník nesouhlasí ani s návrhem na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci.
K námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze se vyjádřili JUDr. Jindřich Havlovec, soudce zpravodaj ve věci sen. zn. 103 VSPH 95/2011 (č. l. 132) [s tím, že nemá žádný poměr k věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, takže důvody své podjatosti neshledává], JUDr. František Kučera, JUDr. Iva Novotná a JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph. D. (č. l. 133), jako soudci senátu 15 Cmo, dle rozvrhu práce rozhodující též ve věcech 1 Ko, 1 VSPH a 101 VSPH (s tím, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům a není jim ani známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti), JUDr. Jiří Kareta, JUDr. Jiří Goldstein a Mgr. Tomáš Braun (č. l. 134), jako soudci senátu 10 Cmo, dle rozvrhu práce rozhodující též ve věcech 2 Ko, 2 VSPH a 102 VSPH (s tím, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům a není jim ani známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti), JUDr. Michal Kubín, Mgr. Ivana Mlejnková (č. l. 135), jako soudci senátu 13 Cmo, dle rozvrhu práce rozhodující též ve věcech 3 Ko, 3 VSPH a 103 VSPH (s tím, že nemají žádný vztah k věci ani k účastníkům a není jim ani známa žádná skutečnost, která by odůvodňovala pochybnost o jejich nepodjatosti).
Vyjádřil se rovněž JUDr. Jaroslav Bureš (č. l. 135), jako soudce senátu 13 Cmo, dle rozvrhu práce rozhodující též ve věcech 3 Ko, 3 VSPH a 103 VSPH, s tím, že k věci žádný vztah nemá. Skutečnosti uváděné v námitce podjatosti (že jeho manželka je ředitelkou právní divize vedlejšího účastníka a že Mgr. Kuhn je advokátem, se kterým působí v odborné skupině „S22“ a s nímž přednáší), potvrdil JUDr. Bureš jako pravdivé. Uvedl však, že nevytvářejí takový jeho vztah k účastníkům nebo jejich zástupcům, který by zakládal pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Poté, co byla věc předložena Nejvyššímu soudu a přidělena soudnímu oddělení č. 29 k projednání a rozhodnutí námitky podjatosti a návrhu na přikázání věci jinému soudu, namítl žalobce (č. l. 140-143), že Nejvyšší soud je nesprávně obsazen, maje za to, že způsob určení složení tříčlenného senátu Nejvyššího soudu odporuje ústavně garantovanému právu žalobce na zákonného soudce. S poukazem na pravidla přidělení věci určená v rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2011 (dále jen „RPNS 2011“) namítá, že není jasné, kteří ze čtyř soudců senátu č. 29, přicházejících v úvahu pro sestavení tříčlenného senátu v jeho věci, budou tento senát tvořit, a kdo bude předsedou senátu. Pochybuje též o tom, zda rozhodování o námitce podjatosti a o přikázání věci patří k „ insolvenční m“ věcem, o nichž je povolán rozhodovat senát č. 29.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Dle ustanovení §14 o. s. ř., jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
1/ K obsazení Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud je ve smyslu §12 odst. 3 o. s. ř. soudem, jenž je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) a soudu, jemuž má být věc přikázána (Vrchnímu soudu v Olomouci). Ve smyslu §16 odst. 1 o. s. ř. je i soudem nadřízeným Vrchnímu soudu v Praze (pro účely rozhodnutí o námitce podjatosti soudců onoho soudu).
V usnesení ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 85/2012“ ( které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu) , Nejvyšší soud ozřejmil, že námitka spočívající v tvrzení, že soud je nesprávně obsazen, není způsobilá založit důvod pochybovat o nepodjatosti soudců senátu, jemuž byla věc přidělena k vyřízení (přímo pro účely rozhodování o námitce podjatosti srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 29/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2012, pod číslem 142).
K pochybnostem, zda pravidla stanovená RPNS 2011 pro věci projednávané soudním oddělením č. 29, se pojí též s rozhodováním o námitkách podjatosti a návrzích na přikázání věci jinému soudu vznesených v insolvenční m řízení, případně v incidenčních sporech projednávaných v rámci insolvenční ho řízení, poukazuje Nejvyšší soud na to, že soudní oddělení č. 29 o dané věci rozhoduje na základě toho, že tak určil (poté, co mu tato otázka byla předložena k posouzení ze soudních oddělení č. 4 a č. 29 /srov. č. l. 147/) předseda občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu dne 11. října 2011 (č. l. 148), a to v souladu s článkem 7 odst. 1 Jednacího řádu Nejvyššího soudu (dále jen „JŘNS“).
Nejvyšší soud rovněž nemá žádných pochyb o tom, že pravidla RPNS 2011 identifikují (ve shodě s JŘNS) soudní oddělení povolané o věci rozhodnout k okamžiku, kdy je předložena Nejvyššímu soudu, ústavně konformním způsobem a neodporují ustanovení §42 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Soudci tvořící senát č. 29 jsou v RPNS 2011 řádně vyjmenováni a pravidlo obsažené v §42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích se týká „soudních oddělení“, což je významově jiná kategorie než „senát“ (srov. v tom to ohledu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2009, sp. zn. 21 Cdo 1542/2008 uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2010, pod číslem 5 nebo i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2010, sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, uveřejněný pod číslem 96/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /co do pasáže zmiňující se o „jednotlivých procesních senátech téhož soudního oddělení“).
Pro úplnost lze dodat, že v tom, že řídící předseda senátu Nejvyššího soudu (jenž má celkem 4 členy) přidělí věc konkrétnímu soudci (a ta je pak rozhodnuta v tříčlenném senátě), nespatřuje neústavnost ani Ústavní soud (srov. např. /za mnohá/ usnesení Ústavního soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. II. ÚS 3367/10).
2/ K námitce podjatosti.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. opět R 85/2012) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud především uzavírá, že i kdyby na základě žalobcových tvrzení byl důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Bureše, tato skutečnost není důvodem pro vyloučení dalších soudců senátu, v němž zasedá nebo dokonce pro vyloučení ostatních soudců civilního a insolvenčního úseku soudu, u kterého působí. V žádném případě není důvod pochybovat o nepodjatosti soudců jen proto, že případně vyloučený soudce je funkcionářem takového soudu (jeho předsedou nebo místopředsedou).
Ve vztahu k těmto dalším soudcům tedy důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodování dané věci zjevně dán není.
A konečně Nejvyšší soud uvádí, že se zřetelem ke skutečnostem shrnutým výše (jak se podávají i ze spisu) neshledává na základě žalobcových tvrzení ani důvod pochybovat o nepodjatosti JUDr. Bureše. V žádném případě nelze takový důvod spatřovat v tom, že v rámci literární či přednáškové činnosti a v rámci působení ve stálé expertní pracovní skupině pro insolvenční právo ustanovené při Ministerstvu spravedlnosti se JUDr. Bureš setkává s Mgr. Kuhnem (coby advokátem působícím ve stejné advokátní kanceláři, jako zástupce vedlejšího účastníka). Stejně tak nespatřuje Nejvyšší soud takový důvod v tom, že manželka JUDr. Bureše je ředitelkou právní divize a členkou dozorčí rady vedlejšího účastníka.
3/ K přikázání věci jinému soudu.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V situaci, kdy návrh na přikázání věci vycházel z předpokladu, že většina soudců Vrchního soudu v Praze bude vyloučena z projednávání a rozhodování označené věci, je závěr, že důvody pro vyloučení těchto soudců dány nejsou, současně pokladem pro závěr, že nejsou dány ani důvody pro přikázání věci jinému soudu.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. června 2013
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu