ECLI:CZ:NS:2013:29.ND.185.2013.1
sp. zn. 29 Nd 185/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a/ T. R. . a b/ Bc. L. R. , proti žalovanému C - KODECAR, spol. s r. o. , se sídlem v Ostravě - Přívoze, Trocnovská 1088, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25370774, zastoupenému Mgr. Janem Kubicou, advokátem, se sídlem v Ostravě - Porubě, Nad Porubkou 2355, PSČ 708 00, o vydání osobního automobilu a náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 132/2009, o návrhu žalobců na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 132/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 18. května 2013, doplněným podáním ze dne 2. června 2013, žalobci navrhli, aby v záhlaví označená věc byla přikázána z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh odůvodnili změnou bydliště obou žalobců a nepříznivým zdravotním stavem žalobkyně.
Žalovaný s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí. V podání ze dne 19. června 2013 k návrhu žalobců uvedl, že s ohledem na navrhované důkazy a místo, kde mělo dojít ke skutkovým dějům, popsaným žalobci, se jeví i v zájmu ekonomické stránky soudního řízení vhodnější, aby řízení proběhlo u místně příslušného Okresního soudu v Ostravě.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Ostravě, u nějž je věc vedena, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), důvod k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti neshledal, a proto věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější a rychlejší projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 24. května 2011, č. j. 4 Nd 148/2011-89, jímž rozhodl o předešlém návrhu žalobců na delegaci věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 v předmětné věci, uzavřel, že skutečnost, že žalobci se v současné době zdržují v Praze, nemůže být sama o sobě důvodem k přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu.
Na uvedených závěrech nemá Nejvyšší soud důvod cokoliv měnit ani při posuzování návrhu žalobců ze dne 18. května 2013, který byl odůvodněn obdobně jako návrh předchozí, jen doplněn poukazem na nepříznivý zdravotní stav žalobkyně.
Obecně totiž platí, že situace, že některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. Tím spíše v případě, kdy druhý účastník (žalovaný) s navrhovanou delegací nesouhlasí.
Přehlédnout nelze ani to, že řízení je u Okresního soudu v Ostravě vedeno již déle než čtyři roky a že v žalobě vylíčený skutek, z něhož žalobci dovozují svůj nárok vůči žalovanému, se měl stát v územním obvodu Okresního soudu v Ostravě, z čehož vyplývá, že přikázání věci jinému soudu by nepřispělo k rychlejšímu a hospodárnějšímu projednání věci.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobců na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti nevyhověl.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2013
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu