ECLI:CZ:NS:2013:3.TDO.725.2013.1
sp. zn. 3 Tdo 725/2013 -23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2013 o dovolání podaném M. S. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 68/2013 ze dne 11. 3. 2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 103 T 273/2012, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově sp. zn. 103 T 273/2012 ze dne 17. 1. 2013 byl dovolatel uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 2 písm. e), odst. 3 trestního zákoníku (dále jen tr. zákoník) a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále bylo též rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.
V předmětné věci podal M. S., stejně jako příslušný státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem sp. zn. 5 To 68/2013 ze dne 11. 3. 2013 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 trestního řádu (dále jen tr. ř.) z podnětu odvolání státního zástupce zrušil v napadeném rozsudku celý výkon o trestu. Následně podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obžalovaného zrušil v napadeném rozsudku výrok o náhradě škody učiněný dle §228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozenému Š. L. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obžalovaného M. S. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a pro jeho výkon jej zařadil do věznice s ostrahou a podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázal obžalovaného k náhradě škody poškozenému Š. L., když jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal M. S. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, ve věci byla podána obžaloba nesprávným procesním postupem do té míry, že byla ve skutečnosti porušeno „obžalovací zásada“. Dále vznesl výhrady proti svědeckým výpovědím poškozeného, které pokládá za rozporuplné či nepravdivé a nesouladné s ve věci podaným znaleckým posudkem stran jeho zranění. Stejně tak vznesl výhrady proti výpovědi (jím neoznačených) svědků, kdy pouze stran výpovědi svědkyně Č. namítl, že ta se neshoduje se závěry znaleckého posudku, který se zabýval zraněním poškozeného. Uzavřel s tím, že nebylo takto prokázáno, že mezi jeho jednáním a zraněním poškozeného (následkem) není dána příčinná souvislost a „jeho jednání mělo být kvalifikováno podle ust. §147 odst. 1 tr. zákoníku a současně podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. S ohledem na uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve spojení s citovaným rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově a aby posledně jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, jak je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatel namítl nesprávné hodnocení učiněných skutkových zjištění a sám přitom nabídl jiný průběh skutkového děje s tím, že byl vyprovokován a následným útokem vážné zranění poškozenému nepřivodil. V uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědi poškozeného a popsaly také proč, a v čem se jeho výpověď shoduje se svědeckou výpovědí J. N. a H. Č., které předmětný skutek pozorovaly. Z uvedených výpovědí, které jsou přiléhavé a ve svých podstatných bodech shodné, potom zjevně plyne, že poškozený byl dovolatelem fyzicky napaden, a to tak razantně, že před ním ve strachu ustupoval tak, že upadl na zem, v důsledku čehož utrpěl popsané zranění, které bylo i co do způsobu jeho vzniku v rámci podaného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, znalcem hodnoceno jako těžká újma na zdraví a to co do způsobu jeho vzniku. O tom, že mezi jednáním dovolatele a vznikem předmětného zranění (následkem) je dána příčinná souvislost, tak za daných okolností není pochyb. Je zjevné, že dovolatel vedl útok do té míry agresivně, že si mohl být vědom toho, že při ústupu poškozeného může dojít k jeho pádu a vzniku i vážného zranění. O tom, že jednal takto nejméně v úmyslu přímém, pochybnosti vzniknout nemohou. Námitky dovolatele tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění pak mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním nesouladu, takto dospět nelze. Je tedy namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého obsahu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v tomto směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad. Konečně k námitce stran nesprávně či nezákonně podané obžaloby je namístě uvést, že se především jedná o procesní námitku, kterou pod zvolený dovolací důvod nelze podřadit, ale také to, že uvedenou námitkou se zevrubně zabýval i odvolací soud, který také vysvětlil, jaké důvody jej vedly k závěru, že příslušná obžaloba byla podána v souladu se zákonem.
S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka