ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.310.2013.1
sp. zn. 30 Cdo 310/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce JUDr. Ing. P. M. , zastoupeného JUDr. Michalem Kloudou, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 49, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 367.239.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 12 C 122/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2012, č. j. 51 Co 111/2012-115, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 9. 2011, č. j. 12 C 122/2010-85, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 305.357.129,- Kč s příslušenstvím (do částky 61.881.871,- Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno, když tento výrok rozsudku soudu prvního stupně nabyl samostatně právní moci). Té se žalobce domáhal jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku trestního stíhání vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 5/2001, které skončilo pro žalobce zproštěním obžaloby, a měla spočívat v ušlém zisku v důsledku nerealizovaných (blíže neurčených) obchodů s akciemi.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 – viz čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb. (dále jen o. s. ř.) - odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. zrušen uplynutím doby dne 31. 12. 2012; k tomu viz i nález ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, dostupný na internetových stránkách Ústavního soudu, http://nalus.usoud.cz ), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum je zde přitom předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Jen z pohledu tohoto důvodu je možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.
Otázku ušlého zisku řešil odvolací soud v obecné rovině v souladu s ustálenou judikaturou, vyžadující, aby šlo o újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, tedy že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku; nepostačuje jen tvrzené zmaření zamýšleného podnikatelského záměru (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS, pod C 4027). Posouzení, zda v konkrétním případě byla tato podmínka naplněna, je pak založeno na skutkových zjištěních. Námitky žalobce proti nim (nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, včetně námitky neprovedení žalobcem označených důkazů), představují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a proto k nim nelze v souladu s §237 odst. 3 o. s. ř. při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlédnout (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2013
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu