ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.1125.2013.1
sp. zn. 32 Cdo 1125/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Intrum Justitia, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 25083236, proti žalovanému J. S., zastoupenému Mgr. Davidem Raifem, advokátem, se sídlem v Jeseníku, Krameriova 503/9, PSČ 790 01, o zaplacení částky 155.712,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 98/2005 a poté u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 229/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. prosince 2011, č. j. 69 Co 391/2011-240, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci potvrdil rozsudek ze dne 5. února 2008, č. j. 42 C 98/2005-163, kterým Obvodní soud pro Prahu 4 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 155.7121,- Kč s úrokem z prodlení tam uvedeným, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo rozhodnutí zrušené odvolacím soudem). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zrušeného nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ke dni 31. prosince 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, může dovolací soud posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, popřípadě jejichž řešení zpochybnil (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132). Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce může přitom založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2004, sp. zn. 29 Odo 1020/2003, jež je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách).
Dovolatel sám ve svém podání ze 7. března 2011 nevymezil žádnou právní otázku, natož pak otázku zásadního právního významu. Za právně významnou ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. nelze považovat ani otázku počátku běhu promlčecí doby, o niž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí opřel v doplňujícím podání ze 7. března 2013, sepsaném advokátem, jenž byl ustanoven jeho zástupcem, namítaje, že rozhodný okamžik pro počátek běhu promlčecí doby byl – v rozporu se zásadami soudního řízení, konstantně vykládanými judikaturou Nejvyššího soudu - soudem stanoven na základě neprokázaných skutkových tvrzení žalobkyně. Dovolatel totiž oproti svému očekávání nepředkládá otázku právní (otázku výkladu a aplikace právní normy), nýbrž správnost právního závěru odvolacího soudu, že nárok žalobkyně není promlčen, zpochybňuje toliko prostřednictvím argumentu, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Okolnosti uplatněné dovolacím důvodem stanoveným v §241a odst. 3 o. s. ř., o který se podle obsahu jedná, ovšem zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce a tudíž ani přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou (srov. kategorickou dikci ustanovení §237 odst. 3, části věty za středníkem, o. s. ř.).
Otázku zásadního právního významu, tj. otázku, která by vyhovovala kritériím stanoveným v §237 odst. 3 o. s. ř., nelze nalézt ani v obsahu námitek, jimiž dovolatel kritizuje procesní postup odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu věci. Ani okolnosti uplatněné dovolacím důvodem upraveným v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nelze vzít při zkoumání přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. na zřetel. O případ, kdy námitka procesní vady zahrnuje právní otázku a je tak uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., se tu – přes zjevnou snahu dovolatele o formulaci takové otázky – nejedná.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. června 2013
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu