Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2013, sp. zn. 32 Cdo 3784/2012 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3784.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3784.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 3784/2012 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Pilkington Czech spol. s r.o., se sídlem v Novinách pod Ralskem č. p. 136, PSČ 471 24, identifikační číslo osoby 00 52 60 02, zastoupené Mgr. Jiřím Slavíčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 449/11, proti žalovaným 1) Z. T. , 2) P. F. , 3) L. P. a 4) J. P. , oběma zastoupeným JUDr. Miroslavem Bartošem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Bílinská 1147/1, o zaplacení částky 3,063.983,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 357/2006, o dovolání žalované 3) a žalovaného 4) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. června 2011, č. j. 2 Cmo 92/2010-186, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaní 3) a 4) jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 11.261,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. listopadu 2008, č. j. 68 Cm 357/2006-85, uložil všem žalovaným zaplatit žalobkyni částku 3,063.983,70 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku a náhradu nákladů řízení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních. K odvolání žalovaných 3) a 4) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně [po zpětvzetí žaloby a souhlasu žalovaných 3) a 4) se zpětvzetím] v části úroku z prodlení ve výši 8,75 % z částky 3,063.983,70 Kč od 11. listopadu 2005 do 31. prosince 2005 a úroku z prodlení ve výši 9 % od 1. ledna 2006 do 1. dubna 2006 a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok pod bodem I.), ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem III.). Proti rozsudku odvolacího soudu - výslovně proti výrokům pod body I. a II. - podali žalovaní 3) a 4) dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“). Dovolatelé, ač zastoupeni advokátem, neuvedli, který ze zákonných dovolacích důvodů uplatňují. Se zřetelem k datu vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012. Dovolání proti výroku pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dovolání však neobsahuje žádnou argumentaci, jež by rozhodnutí odvolacího soudu o částečném zrušení rozsudku soudu prvního stupně a zastavení řízení zpochybňovala. Veškeré dovolací námitky se vztahují k potvrzujícímu výroku ve věci samé. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů je rozhodnutí odvolacího soudu napadeno, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (srov. §241b odst. 3 o. s. ř.). Lhůta určená v ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. je lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 4204/2007, in www.nsoud.cz). Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl. Dovolání proti výroku pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) v projednávané věci nejde, neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. V úvahu tak přichází přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil. Z vylíčení uplatněných dovolacích námitek je zřejmé, že dovolatelé nevymezili žádnou takovou otázku, pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí při splnění kritérií uvedených v ustanovení §237 odst. 3 části věty před středníkem o. s. ř. Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat z hlediska námitek, že odvolací soud nevzal v potaz, kdo a jak zavinil, že dlužník - společnost Skloreal TPF s.r.o. - se nechtěl s žalobkyní jako věřitelkou dohodnout na úhradě dluhu, a nevzal v potaz ani skutečnost, že žalobkyně přistoupila na ručitelské prohlášení, přestože dlužník byl již prakticky v úpadku, a že si nezjistila finanční poměry dovolatelů, neboť tyto okolnosti nemají žádný vliv (z hlediska ustanovení §303 a násl. obchodního zákoníku) na posouzení práva žalobkyně na plnění proti dovolatelům jako ručitelům. Zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu rovněž námitka dovolatelů, že ručitelské prohlášení podepsali v omylu, když připouštějí, že se před jeho podepsáním nepřesvědčili, co ručitelské prohlášení znamená, čímž je podle jejich názoru žalovaná 1) uvedla v omyl. Přitom závěr odvolacího soudu, podle něhož nevědomost osoby, jež přijala ručitelský závazek, o obsahu tohoto závazku, nečiní tento právní úkon neplatným pro omyl podle ustanovení §49a občanského zákoníku, nezpochybnili. Namítají-li dovolatelé, že odvolacím soudem nebyla důsledně projednána jimi tvrzená dohoda o přednostních platbách na úhradu dluhu žalobkyni, dále že řádně nevyhodnotil svědeckou výpověď V. K. a důsledně nepřezkoumal skutečné platby na pohledávku žalobkyně, přičemž tvrdí, že na tuto pohledávku byla zaplacena částka 1,390.341,- Kč, takže celková dlužná částka je podstatně nižší, jde o námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Dovolatelé patrně přehlédli, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nemůže být přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založena (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.), neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě přípustného dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.). Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že se nezabýval liknavým postupem exekutora v nařízené exekuci proti dlužníkovi, čímž exekutor přispěl k tomu, že dluh nebyl vymožen v době, kdy společnost ještě byla činná a dluh mohl být uhrazen, a řádně „neprozkoumal“ veškeré důkazy z konkursního řízení, tvrdíce, že správkyně konkursní podstaty prodala nemovitosti ve vlastnictví dlužníka pod cenou, nejde o výhrady, jež by zpochybňovaly správnost právního posouzení věci odvolacím soudem (tj. správnost volby a výkladu norem hmotného práva). Správnost postupu exekutora či správkyně konkursní podstaty v jiných řízeních odvolací soud ani přezkoumávat nemohl. Jelikož dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná 3) a žalovaný 4), jejichž dovolání bylo odmítnuto, nemají na náhradu svých nákladů právo a jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. S ohledem na obsah vyjádření zástupce žalobkyně k dovolání považuje dovolací soud za účelně vynaložené náklady žalobkyně v rozsahu 1/3 ze sazby mimosmluvní odměny. Náklady dovolacího řízení sestávají [po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo - s účinností od 7. května 2013 - nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12] ze sazby mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v částce 27.020,- Kč podle ustanovení §1 odst. 2 věty první, §6 odst. 1, §7 bodu 6. a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z níž byla přiznána 1/3, tj. částka 9.007,- Kč, z paušální částky 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 téže vyhlášky a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 1.954,- Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. Náhrada nákladů řízení tak činí 11.261,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí. V Brně dne 19. prosince 2013 JUDr. Hana Gajdzioková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2013
Spisová značka:32 Cdo 3784/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:32.CDO.3784.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
§241b odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28