Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2013, sp. zn. 33 Cdo 2010/2012 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2010.2012.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2010.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2010/2012 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Správy služeb hlavního města Prahy , příspěvkové organizace se sídlem v Praze 8, Kundratka 19/1951, identifikační číslo 70889660, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 17/1158, proti žalovanému R. B. , zastoupenému opatrovníkem JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem v Praze 1, Křemencova 185/1, o 107.350,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 227/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2012, č. j. 58 Co 514/2011-73, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.921,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Brože, CSc., advokáta. Odůvodnění: Dovolání proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. srpna 2011, č. j. 28 C 227/2010-36, v části, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 107.350,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jeno. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. V rovině dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávného právního posouzení) přisuzuje žalovaný rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam, neboť má zato, že v souzené věci nebyly respektovány závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. 21 Cdo 4546/2009, a výklad podaný odvolacím soudem jde contra legem . Má zato, že není důvod, aby byla jinak posuzována situace při odtahu vozidla pro čištění silnice a jinak pokud vozidlo představovalo překážku provozu. Již v rozsudku ze dne 24. září 2008, sp. zn. 25 Cdo 813/2007, Nejvyšší soud přijal závěr, podle něhož „z dikce ustanovení §45 odst. 4 zákona o silničním provozu (viz zákon č. 361/2000 Sb.) jednoznačně plyne, že provozovatel vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci je povinen uhradit náklady spojené s odstraněním tohoto vozidla vzniklé vlastníkovi pozemní komunikace nebo osobě, jež je na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace oprávněna odstranit vozidlo tvořící překážku provozu na pozemní komunikaci“. Tamtéž dodal, že „za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu §45 zákona o silničním provozu nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. S ohledem na obecnou prevenční povinnost, tedy povinnost předcházet vzniku škod, zakotvenou ustanovením §415 obč. zák., jež se vztahuje na všechny účastníky občanskoprávních vztahů, nelze přičítat k tíži vlastníka pozemní komunikace, resp. osoby oprávněné k odstranění vozidla, pokud v zájmu zabránění vzniku škody vozidlo umístí na parkovišti s nepřetržitou ostrahou. Smyslem a účelem zákona o silničním provozu je zejména stanovit pravidla zabezpečující ochranu veřejnému zájmu - provozu na pozemních komunikacích; po vlastníkovi pozemní komunikace však nelze spravedlivě požadovat, aby nesl náklady vynaložené v souvislosti s plněním povinností uložených mu tímto zákonem v zájmu zabezpečení provozu na pozemní komunikaci, byl-li provoz ohrožen jednáním třetí osoby. Je-li tedy odtažení vozidla spojeno s jeho umístěním na střeženém parkovišti, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu §45 odst. 4 zákona o silničním provozu. Ostatně ani Ústavní soud ve výše citovaném nálezu (rozuměj nálezu ze dne 6. listopadu 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 2003, sv. 31, s. 149, pod č. 128) nerozlišoval mezi náklady vlastního odtahu a náklady spojenými s umístěním vozidla na střeženém parkovišti“. Tak jako ve věci sp. zn. 25 Cdo 813/2007 jde i v nyní projednávané o situaci předvídanou ustanovením §45 odst. 4 zákona o silničním provozu, který upravuje postup v případech, kdy se vozidlo stalo „překážkou provozu“ na pozemní komunikaci a kdy o jeho odstranění na náklad jeho provozovatele rozhoduje policista nebo strážník obecní policie, zatímco ve věci sp. zn. 21 Cdo 4546/2009 šlo o výklad §19 odst. 5 a 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Nesouhlas dovolatele s právním posouzením věci odvolacím soudem tak nemůže vést k závěru o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou, že se odvolací soud nevypořádal se všemi blíže označenými odvolacími argumenty žalovaného, které byly podle jeho názoru způsobilé zvrátit rozhodnutí soudu prvního stupně. Vznáší-li dovolatel výhrady vůči výroku o nákladech řízení, nelze pominout, že rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 ve spojení s §211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními §238, 238a a §239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl [§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c) o. s. ř.]. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Poté, co Ústavní soud zrušil vyhlášku č. 484/2000 Sb. (srov. nález ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 116/2013), výši mimosmluvní odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, 2, §2, §6 odst. 1, §7 bod 5., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), tj. částkou 5.420,- Kč. Součástí nákladů je paušální částka náhrady za úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 advokátního tarifu) a částka 1.201,20 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaný (povinný) dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně (oprávněná) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 19. prosince 2013 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2013
Spisová značka:33 Cdo 2010/2012
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.2010.2012.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28