ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.3595.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3595/2012-873
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce R. F. , s místem podnikání ve Zlíně, Příluky 394, identifikační číslo 40424634, zastoupeného Mgr. Ilonou Dobrovolnou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, proti žalované JUDr. I. T. , o 208.808,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 6 C 114/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 20. října 2011, č. j. 60 Co 263/2011-813, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. května 2011, č. j. 6 C 114/2000-740, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 208.808,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); předchozí rozsudek ze dne 6. června 2007, č. j. 6 C 114/2000-243, jímž soud prvního stupně, poté, co řízení v důsledku zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 28.530,40 Kč s úrokem z prodlení zastavil, žalobě v rozsahu částky 71.776,- Kč s úrokem z prodlení vyhověl, a v rozsahu částky 137.032,- Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl, byl sice usnesením Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 20. března 2008, č. j. 60 Co 545/2007-289, zrušen, odvolací soud však ve zrušovacím rozhodnutí nevyslovil žádný závazný právní názor, kterým by soud prvního stupně v dalším řízení jakkoli limitoval; důvody kasace byly dány nedostatečným odůvodněním rozhodnutí.
Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou námitky žalobce, že odvolací soud nepřihlédl ke znaleckému posudku Ing. J. Z., že z provedených důkazů jednoznačně vyplývá rozsah provedených prací, včetně dodaného materiálu, a cena, kterou mu má žalovaná doplatit a že není správný závěr, že některé práce podle dotčeného znaleckého posudku nebyly provedeny. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou těchto dovolacích námitek jsou výtky týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.). Jinak řečeno, výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti, respektive námitce neúplnosti skutkových zjištění.
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkami dovolatele, že odvolací soud nedostatečně odůvodnil, proč nepřihlédl k závěrům znaleckého posudku Ing. J. Z., že v rozporu s §127 odst. 1 o. s. ř. posuzoval skutečnosti, k nimž je zapotřebí odborných znalostí, místo toho, aby nechal podle §127 odst. 2 o. s. ř. zpracovat revizní znalecký posudek.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle 243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 31. ledna 2013
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu