Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.12.2013, sp. zn. 33 Cdo 4092/2013 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.4092.2013.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.4092.2013.1
sp. zn. 33 Cdo 4092/2013 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce J. K. , s místem podnikání v Jablonci nad Nisou, Liberecká 16, identifikační číslo 12045080, zastoupeného Mgr. Pavlem Vernerem, advokátem se sídlem v Turnově, Palackého 211, proti žalovanému J. S. , zastoupenému JUDr. Miroslavem Dongresem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 5, o 72.853,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 11 C 168/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 1. července 2013, č. j. 36 Co 320/2012-244, ve znění opravného usnesení ze dne 4. října 2013, č. j. 36 Co 320/2012-251, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.227,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavla Vernera, advokáta. Odůvodnění: Žalovaný podal dovolání proti shora uvedenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku o věci samé „změnil“ rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 17. dubna 2012, č. j. 11 C 168/2007-218, tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci 72.853,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), ohledně částky 15.264,- Kč se zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.), konstatoval, že ve výroku II. zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. až VI.). Přípustnost dovolání (hodnoceno podle jeho obsahu) dovozuje ze znění §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jeno. s. ř.“), neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na zodpovězení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od obvyklé soudní praxe, neboť v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1996, sp. zn. Cdon 227/96, dospěl k závěru o určitosti předmětu plnění podle smlouvy o dílo. Dovolání Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Námitkami, že se nikdy s žalobcem nedohodl na díle spočívajícím v rekonstrukci koupelny a WC, tj. že si nedohodli předmět díla (rozsah plnění) a jeho úplatnost, pouze se shodli na dodání materiálu vyššího standardu, přičemž žalovaný měl uhradit rozdíl v ceně, že na totožný předmět plnění již byla dříve uzavřena smlouva (učiněna objednávka) vlastníkem domu, včetně výhrady vůči zjištění soudů, co je obsahem listiny označené jako „Rekonstrukce ...“, neuplatnil žalovaný jediný možný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.; zpochybňuje totiž správnost zjištěného skutkového stavu věci a nikoli právní posouzení věci. Pro úplnost nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, tzn., že je povinen uvést, v čem se při jejím řešení odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) že jde o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou nebo c) že uvedená právní otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. že tato, již dříve dovolacím soudem vyřešená otázka má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak. Dovolatel podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) ve vztahu k řešení otázky nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu z pohledu §157 o. s. ř. shora uvedenému požadavku nedostál; existence vady řízení, která není uplatněna v souladu se zněním §237 o. s. ř., není způsobilá založit přípustnost dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. prosince 2013 JUDr. Václav Duda předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/19/2013
Spisová značka:33 Cdo 4092/2013
ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.4092.2013.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:čl. 241a odst. 1 o. s. ř.
čl. 241a odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-28