ECLI:CZ:NS:2013:33.CDO.858.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 858/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. T. Z. , s místem podnikání a bytem ve Vrbátkách 151, identifikační číslo: 68021682, zastoupeného JUDr. Romanem Haisem, advokátem se sídlem v Brně, Jiráskova 41, proti žalovanému V. H. , zastoupenému Mgr. Ing. Miroslavem Pagáčem, advokátem se sídlem v Lukově, Padělcích 163, o 60.000,- Kč a o zaplacení smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 32 C 41/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně-pobočky ve Zlíně ze dne 3. března 2010, č. j. 59 Co 428/2009-169, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. července 2009, č. j. 32 C 41/2008-116, ve znění opravného usnesení ze dne 17. srpna 2009, č. j. 32 C 41/2008-128, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému a (žalované) Jindřišce Holíkové zaplacení částky 60.000,- Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 60.000,- Kč za každý den prodlení od 1. 1. 2005 do zaplacení; zároveň zamítl vzájemnou žalobu, o zaplacení smluvní pokuty ve výši 150.000,- Kč a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že účastníci dne 15. 3. 2004 uzavřeli smlouvu o dílo, na základě které se žalobce zavázal dodat a nainstalovat tepelné čerpadlo v termínu do 15. 4. 2004, přičemž žalovaní naopak převzali závazek žalobci za to zaplatit 290.000,- Kč bez DPH. Pro případ prodlení žalovaných s úhradou kterékoliv části sjednané ceny díla byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Při prodlení se zhotovením díla se žalobce zavázal zaplatit žalovaným smluvní pokutu ve výši 300,- Kč za každý den prodlení. Dodatkem ke smlouvě ze dne 20. 4. 2004 bylo mezi nimi dohodnuto, že dílo bude dokončeno do 20. 5. 2004. Podle předávacího protokolu ze dne 21. 5. 2004 smluvní strany potvrdily, že dodávka a montáž tepelného čerpadla byla provedena v dostatečné kvalitě a v dohodnutém termínu a že ji považují za splněnou. V listině ze dne 30. 8. 2004 označené jako „dodatek č. 3 ke smlouvě o dílo ze dne 15. 3. 2004“ se žalobce s žalovaným dohodli, že zbývající částka za montáž tepelného čerpadla ve výši 60.000,- Kč bude uhrazena do 31. 12. 2004 a že žalobce do 30. 9. 2004 dodá položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadla. Žalobce však zmíněné dokumenty žalovaným ve stanoveném termínu nedodal, a žalovaní mu dosud nezaplatili 60.000,- Kč. Odkazuje na §631, §633 odst. 1, §517 odst. 1 a §544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „obč. zák.“), soud prvního stupně uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle §631 a násl. obč. zák., kterou se žalobce zavázal dodat a namontovat žalovaným tepelné čerpadlo a současně do 30. 9. 2004 dodat příslušnou dokumentaci. Naproti tomu žalovaní převzali závazek zaplatit žalobci cenu díla, přičemž její doplatek ve výši 60.000,- Kč měli uhradit do 31. 12. 2004. Žalobce část svého závazku splnil, neboť žalovaným dodal a namontoval tepelné čerpadlo, jež jim předal 21. 5. 2004. Neprokázal, že žalovaným dodal i požadovanou dokumentaci podle dodatku č. 3 smlouvy. Jelikož v tomto rozsahu nesplnil svůj závazek, nebyl oprávněn domáhat se splnění závazku žalovaných na zaplacení částky 60.000,- Kč, jak plyne ze znění §560 obč. zák. Žalovaní tak nejsou v prodlení se zaplacením zbytku ceny díla ve smyslu §517 obč. zák. a žalobci nevznikl nárok nejen na dlužných 60.000,- Kč, ale ani na smluvní pokutu. Nedůvodným shledal soud prvního stupně zároveň vzájemný návrh žalovaných. To, že žalobce v dohodnutém termínu nedodal položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadla, nepovažoval za porušení čl. VII. smlouvy o dílo, neboť pojem „provedení díla“ ve smyslu uvedeného článku smlouvy zahrnuje pouze dodávku a montáž tepelného čerpadla, nikoliv však dodání zmíněné dokumentace. Smluvní pokutou byla zajištěna pouze včasnost dodávky a montáže tepelného čerpadla, kterou však žalobce splnil včas; povinnost dodat položkový rozpočet a technický nákres zapojení nebyla zajištěna smluvní pokutou.
Krajský soud v Brně-pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 3. března 2010, č. j. 59 Co 428/2009-169, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 106.260,- Kč (výrok I.), potvrdil jej v zamítavém výroku mezi žalobcem a žalovanou J. H. a v části, v níž byla zamítnuta žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu z částky 60.000,- Kč za dobu od 1. 1. 2005 do 21. 1. 2008 a od 4. 3. 2010 do zaplacení (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok III. a IV). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Se zřetelem k tomu, že dne 21. 5. 2004 byl předmět díla (dodávka a montáž tepelného čerpadla) předán (dílo bylo ukončeno), nemohla dohoda ze dne 30. 8. 2004 změnit předmět plnění (díla) žalobce, nýbrž je potřeba ji považovat za dohodu o změně splatnosti částky 60.000,- Kč (do 31. 12. 2004) a o vzniku závazku (nové povinnosti) žalobce předat žalovanému do 30. 9. 2004 položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadla. Tento nový závazek neměl synallagmatický charakter (předání dokumentace oproti zaplacení 60.000,- Kč) a nebyl zajištěn smluvní pokutou. Ve vztahu k požadavku žalobce na zaplacení smluvní pokuty odvolací soud dodal, že si účastníci nedohodli splatnost smluvní pokuty a tak její splatnost nastala prvního dne poté, kdy byl žalovaný o její zaplacení požádán (tj. po 21. 1. 2008). Zamítl-li odvolací soud žalobu vůči Jindřišce Holíkové, stalo se tak s přihlédnutím k závěrům vyjádřeným v rozsudku velkého senátu obchodního a občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. 31 Odo 677/2005, publikovanému pod č. 24/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož splnění závazku náležejícího do společného jmění manželů, sjednaného jen jedním z manželů, nemůže věřitel v nalézacím řízení vymoci po druhém z těchto manželů; právo věřitele domáhat se při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojení závazku povinného manžela postižením společného jmění manželů tím není dotčeno.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaný (dále též „dovolatel“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nepřezkoumatelnost jeho rozsudku, neboť postrádá odůvodnění, z jakých dílčích částek (a v případě smluvní pokuty za jaké období) sestává částka 106.260,- Kč, kterou má zaplatit žalobci. Není srozuměn se závěrem, že dodatkem č. 3 ze dne 30. 8. 2004 došlo k dohodě o nové výši ceny díla, neboť ta byla dohodnuta již ve smlouvě z 15. 3. 2004, přičemž dodatkem se změnila jen splatnost. Vzhledem k tomu, že žalobce podle předávacího protokolu nepředal požadované dokumenty, dohodli se účastníci smlouvy na jejich předání dodatkem č. 3; nešlo o sjednání nové povinnosti žalovaného. V uvedeném dodatku tedy byly jen upřesněny podmínky dodání výše uvedených dokladů a splatnosti doplatku ve výši 60.000,- Kč. Žalovaný má za to, že jeho povinnost doplatit cenu díla je vzájemně podmíněná povinností žalobce dodat mu položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadla, a to tak, že až po dodání těchto listin nastupuje jeho povinnost k finančnímu plnění. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), není důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu, vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Podle §157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce, přičemž není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.
Z citovaného ustanovení vyplývá mimo jiné povinnost soudu (tj. i odvolacího soudu - §211 o. s. ř.) v odůvodnění rozsudku uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti, významné pro rozhodnutí věci, má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu §132 až 135 o. s. ř. hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Povinnost soudu rozsudek tímto způsobem odůvodnit (§157 odst. 2 o. s. ř.) je přitom jedním z principů řádného a spravedlivého procesu vyplývajících z článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a z článku 1 Ústavy České republiky, který představuje součást práva na spravedlivý proces. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v §157 odst. 2 o. s. ř., je nepřezkoumatelné (pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů).
Nelze přisvědčit dovolateli, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, jelikož odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil v souladu s výše uvedenými zásadami a nelze mu v tomto směru vytknout žádné pochybení. I přesto, že odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku je kusé, jednoznačně z něj vyplývá, že částka 106.206,- Kč představuje doplatek ceny díla ve výši 60.000,- Kč a kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 46.260,- Kč, tj. ve výši 0,1 % z částky 60.000,- Kč za dobu od 22. 1. 2008 do 3. 3. 2010 (srovnej stranu 6 a 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Výrokem rozsudku soudu prvního stupně byla (mimo jiné) zcela zamítnuta žaloba o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky 60.000,- Kč od 1. 1. 2005 do zaplacení, přičemž odvolací soud ve vztahu k této části předmětu řízení potvrdil zamítavý výrok jen za dobu od 1. 1. 2005 do 21. 1. 2008 a dále za dobu od 4. 3. 2010 do zaplacení. Je evidentní, že změnil-li rozsudek soudu prvního stupně o smluvní pokutě, pak šlo pouze o dobu od 22. 1. 2008 do 3. 3. 2010. Při výši smluvní pokuty 0,1 % za každý den prodlení, počtu dní prodlení 771, je výsledkem prostého matematického výpočtu (součin částky 60,- Kč jako denní výše pokuty a počtu dní prodlení) částka 46.260,- Kč. Na základě shora řečeného tudíž není řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebyl uplatněn opodstatněně.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. žalovaný výhradou vůči závěru, že dodatkem č. 3 ze dne 30. 8. 2004 došlo mezi ním a žalobcem k dohodě o nové výši ceny díla, odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, Svazku 1, pod č. C 8).
Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
V daném případě byl pro právní posouzení věci podstatný (určující) skutkový závěr, zda podle smlouvy má žalobce právo na zaplacení částky 60.000,- Kč a zda nastala splatnost tohoto závazku. Nebylo tak rozhodující, zda uvedená částka představuje doplatek či nově dohodnutou (novou) cenu díla. Správnost závěru odvolacího soudu o povaze částky 60.000,- Kč tak nebyla určující pro úvahu o oprávněnosti požadavku žalobce na její zaplacení.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s .ř. tudíž nebyl žalovaným uplatněn důvodně a jeho prostřednictvím se mu nepodařilo zpochybnit správnost dovoláním napadeného měnícího výroku rozsudku odvolacího soudu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný prosazuje názor, že žalobce nemá právo na zaplacení doplatku ceny díla ani smluvní pokuty, neboť jeho povinnost k plnění byla vázána na vzájemné plnění žalobce.
Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Názoru žalovaného, že jeho povinnost zaplatit žalobci doplatek ceny díla je podmíněna vzájemným plněním žalobce, tj. dodáním položkového rozpočtu a technického nákresu zapojení tepelného čerpadla, nelze přisvědčit.
Podle §560 obč. zák. mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, může se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohroženo skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, když smlouvu uzavřel.
Citované ustanovení je výjimkou ze zásady, že každý je povinen splnit svůj závazek v době stanovené ve smlouvě a vztahuje se na dvoustranné závazky, v nichž mají smluvní strany vzájemná práva a povinnosti; tomu odpovídá jejich postavení, kdy každá z nich je zároveň v postavení dlužníka i věřitele, neboť má vůči druhé straně povinnost něco plnit a naopak má právo jiné plnění požadovat. Za synallagmatické jsou přitom označovány ty dvoustranné závazky, v nichž plnění obou stran je na sebe vzájemně vázáno (povinnost plnit je podmíněna současným protiplněním). Jde tedy nejen o vzájemnost práv a povinností, ale i o vzájemnou podmíněnost plnění (např. z kupní smlouvy je kupující zavázán zaplatit cenu koupeného zboží oproti jeho převzetí a prodávající je zavázán předat mu předmět koupě oproti zaplacení kupní ceny). Ne všechny dvoustranné závazky jsou zároveň synallagmatickými (k tomu srovnej Švestka, J., Jehlička, O., Škárová, M., Spáčil, J. a kol: Občanský zákoník, Komentář, 10. vydání, Praha, C. H. Beck 2006, str. 994 a n., a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. února 2000, sp. zn. 25 Cdo 2406/98).
Jestliže závazek každého z účastníků smlouvy byl dohodnut k jinému časovému okamžiku (žalobce měl dodat položkový rozpočet a technický nákres zapojení tepelného čerpadle do 30. 9. 2004 a žalovaný zaplatit částku 60.000,- Kč do 31. 12. 2004), nejedná se o synallagmatický závazek ve smyslu ustanovení §560 obč. zák.; vzájemná podmíněnost plnění nevyplývá ani z obsahu smlouvy ani ze zákona (§631, §634 odst. 2 obč. zák.). V úvahu nepřichází aplikace věty druhé téhož ustanovení, neboť žalovaný je povinen plnit až následně a nikoliv předem. Nelze proto než dospět k závěru, že povinnost žalovaného k finančnímu plnění není podmíněna vzájemným plněním žalobce (nemá synallagmatický charakter), a tedy nelze žalobci upřít nárok na doplatek ceny díla (a se zřetelem k prodlení s jeho úhradou) ani na smluvní pokutu za dobu od 22. 1. 2008 do 3. 3. 2010.
Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl tedy užit opodstatněně a ani jeho prostřednictvím se žalovanému nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku; Nejvyšší soud proto jeho dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Žalovaný sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnil. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. ledna 2013
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu