ECLI:CZ:NS:2013:7.TDO.1341.2013.1
sp. zn. 7 Tdo 1341/2013-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. prosince 2013 v Brně dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 12 To 222/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 92/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 3 T 92/2013, uznal obviněného P. K. (dále jen „obviněný“) vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že „v době od 1. 11. 2011 do 9. 10. 2012, kdy byl zadržen policejním orgánem na základě příkazu k dodání do výkonu trestu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 2 T 89/2010, bez závažného důvodu nenastoupil trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců nepodmíněně uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 2 T 89/2010, který nabyl právní moci dne 3. 8. 2011, přestože dne 1. 11. 2011 převzal výzvu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 10. 2011, na základě které měl ihned nastoupit do výkonu trestu ve Věznici P.-R., přičemž po celou dobu se zdržoval v místě svého dočasného bydliště v H. K., ulici S. K. N.“. Podle §337 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 12 To 222/2013, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že pokud předseda senátu soudu prvního stupně neshledal podmínky dané v §322 odst. 1 tr. ř., měl postupovat podle §322 odst. 2 tr. ř. a vyzvat jej, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici, což neučinil. Poukázal na to, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně o odkladu výkonu trestu podal stížnost, která byla odvolacím soudem zamítnuta dne 30. 4. 2012. Uvedl, že k dalšímu nařízení výkonu trestu odnětí svobody došlo až dne 28. 8. 2012, takže do této doby probíhalo řízení o odkladu výkonu trestu a bylo postupováno v souladu s trestním řádem. Obviněný namítl, že jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Soudy obou stupňů podle něj učinily ze správných skutkových zjištění závěry, které znamenaly nesprávné právní posouzení skutku a v důsledku toho učinily i zcela neodpovídající rozhodnutí o uloženém trestu odnětí svobody.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 12 To 222/2013, a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 3 T 92/2013, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání převážně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný namítl, že došlo k nesprávné hmotně právní kvalifikaci skutku, neboť jeho jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Obviněný ale již ve svém dovolání neuvádí, v čem tuto nesprávnou hmotně právní kvalifikaci skutku spatřuje, resp. neuvádí žádné konkrétní důvody, které ho vedou k závěru, že jeho jednání nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty výše uvedeného přečinu. Vzhledem k tomu, že dovolatel svým dovoláním vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, je tedy vzhledem k neurčité argumentaci obviněného otázkou, čím se měl Nejvyšší soud v případě výše uvedené námitky zabývat.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že výzva k nastoupení výkonu trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 3. 2011, sp. zn. 2 T 89/2010, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 3. 8. 2011, sp. zn. 7 To 244/2011, mu byla doručena dne 1. 11. 2011 (viz doručenka na č. l. 39 spisu). Obviněný podal následně dne 11. 11. 2011 žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 34 spisu). Taková žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody však nemá odkladný účinek a její podání nezpůsobuje zánik povinnosti odsouzeného k nástupu uloženého trestu. Po novele trestního řádu zákonem č. 283/2004 Sb. rozhoduje předseda senátu pouze pozitivně o povolení odkladu ze zdravotních důvodů, negativní rozhodnutí nevydává ani k žádosti obviněného. Pokud tedy předseda senátu neshledá důvody pro odklad výkonu trestu odnětí svobody podle §322 odst. 1 tr. ř., nezamítá žádost obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody, ale podle §322 odst. 2 tr. ř. vyzve obviněného k předložení lékařských zpráv nejpozději při nástupu výkonu trestu (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 3757). Předseda senátu soudu prvního stupně sice nesprávně, resp. nadbytečně rozhodl o zamítnutí žádosti obviněného o odklad výkonu trestu usnesením ze dne 12. 3. 2012, sp. zn. 2 T 89/2010, aniž by obviněného podle §322 odst. 2 tr. ř. výslovně vyzval, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o svém zdravotním stavu příslušné věznici. Tato skutečnost však obviněného nezbavuje povinnosti nastoupit do výkonu trestu odnětí svobody, což obviněný neučinil. Soud prvního stupně poté doručil obviněnému další výzvu k nástupu do výkonu trestu, i tuto výzvu obviněný ignoroval, do výkonu trestu sám nenastoupil a byl do něj dodán až dodatečně policejním orgánem dne 9. 10. 2012 na základě příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody. Z těchto skutečností je zřejmé, že se obviněný nástupu výkonu trestu odnětí svobody zcela záměrně vyhýbal a spáchal tak přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. K. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2013
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek