ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2382.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2382/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně BLANÁŘ NÁBYTEK, a.s. , se sídlem v Brumovicích 410, PSČ 691 11, IČO: 26259842, zastoupené Mgr. Janem Hrazdírou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti žalované NÁBYTEK POHODA s.r.o. , se sídlem v Praze 8, Sokolovská 366/84, PSČ 186 00, IČO: 26946912, zastoupené JUDr. Dagmar Křesťanovou, advokátkou, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 9, o ochranu práv z průmyslového vzoru a ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 19 Cm 78/2009, o dovolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2012, č. j. 3 Cmo 251/2011-214, takto:
I. Dovolání žalobkyně proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I tak, že se zamítá žaloba o uložení zde uvedených povinností žalované nad dobu platnosti průmyslového vzoru č. 34420, č. vzoru 3.1, 4.1, se zamítá .
II. Dovolání žalované proti potvrzujícím částem výroku rozsudku odvolacího soudu se odmítá .
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně (dále jen „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 22. března 2011, č. j. 19 Cm 78/2009-183, uložil žalované povinnost zdržet se výroby, distribuce, propagace a prodeje výrobku - postele
(výrok pod bodem I) a zajistit stažení již vyrobených výrobků
- postelí
z běžného prodeje v rámci prodejní sítě v České republice (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
Soud prvního stupně tak rozhodl poté, co jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne 30. října 2009, č. j. 19 Cm 78/2009-92, Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 12. října 2010, č. j. 3 Cmo 93/2010-125, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení proto, že v době jeho rozhodování žalobkyni již práva vyplývající z průmyslových vzorů č. 1.1 a č. 2.1, hromadně zapsaných pod č. 34420, nenáležela, neboť rozhodnutím Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „ÚPV“) ze dne 18. listopadu 2009 byl průmyslový vzor č. 34420, pokud jde o průmyslové vzory č. 1.1 a č. 2.1, částečně vymazán. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby se podrobněji zabýval důvodností žaloby z titulu ochrany před nekalou soutěží, a rovněž tím, zda v průběhu doby nedošlo k nivelizaci stavu, tedy zda vzhled postelí ONTARIO vyráběných žalobkyní neztratil na originalitě a nestal se běžným stavem designu.
Soud prvního stupně podle odůvodnění svého pozdějšího rozhodnutí vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem průmyslového vzoru č. 34420, předmětem jehož ochrany bylo pod vzory č. 1.1 a č. 2.1 tvarové řešení postele, kterou vyrábí a prodává pod názvem ONTARIO:
Průmyslové vzory č. 1.1 a č. 2.1 byly rozhodnutím ÚPV ze dne 18. listopadu 2009 z důvodu nenovosti (uveřejnění průmyslového vzoru žalobkyní dne 28. února 2003) vymazány, v platnosti zůstaly průmyslové vzory č. 3.1 a č. 4.1 týkající se tvarového řešení čela postelí:
,
Žalobkyně postel ONTARIO vyrábí a dodává na trh od roku 2000, žalovaná pod názvem SANDRA vyrábí, prodává, inzeruje a nabízí postel, která je s ní prakticky (co do designu) shodná. K odstranění závadného stavu žalobkyně žalovanou vyzvala, ta však její nároky odmítla a k jejímu návrhu ze dne 7. července 2009 ÚPV průmyslové vzory č. 1.1 a č. 2.1 vymazal.
S poukazem na ustanovení §19 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 207/2000 Sb.“) soud prvního stupně uzavřel, že postel SANDRA v části čela zasahuje do práv z průmyslového vzoru žalobkyně, neboť jeho tvarové řešení je prakticky shodné s vyobrazením průmyslových vzorů č. 3.1 a č. 4.1, drobné technické odchylky (způsob čalounění - uchycení potahu čela) nejsou takového charakteru, který by vyvolal u spotřebitele odlišný celkový dojem o tvarovém řešení čela postelí podle §10 zákona č. 207/2000 Sb.
K otázce nekalé soutěže soud prvního stupně uvedl, že obě účastnice jsou soutěžitelkami, jelikož se pohybují na stejném trhu s nábytkem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uvedla na trh látkové lůžko s kovovým čelem s dřevěným zakončením a obdobně tvarovanými nožkami, že jde o úspěšný typ vyráběný žalobkyní dlouhodobě, a že žalovaná prodává a nabízí k prodeji prakticky identické postele, bez ohledu na soudem nařízené předběžné opatření v této závadné činnosti pokračuje a neučinila ničeho, aby se případné záměně vyhnula nebo ji podstatně vyloučila. Drobné změny v provedení postelí SANDRA nejsou natolik výrazné, aby oba výrobky od sebe odlišily. Prokázáno bylo i to, že žalovaná využila známosti a úspěšnosti postelí žalobkyně a prodává jejich „napodobeniny“ a zároveň parazituje na jejich pověsti, o čemž svědčí i pokles jejich prodeje. Žalovaná se tak dopouští nejen napodobování cizích výrobků (§47 písm. c/ obch. zák.), ale i využívání pověsti výrobků jiného soutěžitele s cílem získat pro vlastní podnikání prospěch (§48 obch. zák.). Žalobkyně předmětné tvarové řešení užívá více než 10 let a žalovaná na něm začala parazitovat až v roce 2008 až 2009, v roce 2010 došlo k poklesu prodeje z 500 na 179 kusů ročně. Nelze tedy argumentovat tím, že (na trhu zavedený) výrobek se vyrábí již „dlouho“ a nelze mu přiznat ochranu proti nekalé soutěži. Soud prvního stupně nesdílí názor žalované, že tvarové řešení použité žalobkyní je již běžné, neboť z provedených důkazů vyplývá, že zcela běžným řešením na trhu postelí je látkové lůžko s kovovým (trubkovým) čelem. Všichni ostatní výrobci postelí obdobného typu si však zvolili odlišné tvarové řešení čela, tudíž učinili to, co po nich lze požadovat, aby své výrobky od výrobků žalobkyně odlišili. Proto je namístě vyhovět nejen zdržovacímu nároku, ale i odstraňovacímu nároku, jelikož žalovaná v závadné činnosti pokračuje (byť postele nabízí pod jiným názvem, avšak ve stejném provedení).
Odvolací soud tento druhý rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 28. února 2012, č. j. 3 Cmo 251/2011-214, ve výroku pod bodem I potvrdil v rozsahu povinnosti žalované zdržet se výroby, distribuce, propagace a prodeje výrobku - postele tam vyobrazené - po dobu platnosti průmyslového vzoru č. 34420, č. vzoru 3.1, 4.1, ve zbytku výrok pod bodem I změnil tak, že nad dobu takto stanovenou žalobu o uložení uvedených povinností zamítl. Ve výroku pod bodem II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že provedení čela postele žalované
zasahuje do práv z průmyslových vzorů č. 3.1 a č. 4.1 žalobkyně. Z pohledu informovaného uživatele nepůsobí čelo postele žalované celkově odlišným dojmem než čelo postele zachycené v uvedených průmyslových vzorech a nejsou zde žádné markantní rozdíly, jež by výrobky účastnic odlišily. Odlišnosti v provedení obou výrobků zdůrazňované žalovanou jsou podrobnostmi, jež nevyvolávají u informovaného uživatele celkový odlišný dojem. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu sice ve svém rozhodnutí neodůvodnil splnění všech předpokladů nekalé soutěže ve smyslu §44 odst. 1 obch. zák., když se omezil na konstatování, že účastnice jsou soutěžitelkami v hospodářské soutěži, a dále se již zabýval naplněním skutkových podstat zlehčování (§47 obch. zák.) a parazitování na pověsti (§48 obch. zák.). Protože ale správně dovodil, že jednání žalované tyto speciální skutkové podstaty nekalé soutěže naplnilo, je zjevné, že považoval za splněné i zbývající dva znaky nekalé soutěže - rozpor jednání s dobrými mravy soutěže a objektivní způsobilost jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům (od 1. července 2010 i dalším zákazníkům).
Odvolací soud však nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že závadným jednáním, splňujícím znaky nekalé soutěže, je výroba a prodej postelí jako celku. Zjistil totiž, že „základna“ postele sestávající z různě tvarovaných noh a matrace, popř. dvou matrací, je běžným designem postelí, nadto jde o prvky technicky předurčené - každá postel musí být opatřena matrací a každá musí být (z důvodu úklidu) opatřena nohami. Postel žalované, jak je vyobrazena ve výroku napadeného rozsudku, tak nemůže být jako celek způsobilým zásahem do práv žalobkyně. Jak bylo soudy obou stupňů zjištěno, podstatným markantem, který postele daného typu jednotlivých výrobců odlišuje, je čelo, tedy pouze ve vztahu k tomuto prvku je třeba zvažovat porušení práv na ochranu před nekalou soutěží. Žalovaná své postele opatřuje čelem, jehož provedení odpovídá průmyslovým vzorům č. 3.1 a č. 4.1 hromadně zapsaným pod č. 34420, a toto její jednání je třeba kvalifikovat jako zásah do průmyslového vzoru žalobkyně, neboť z pohledu informovaného uživatele nepůsobí čelo postele žalované celkově odlišným dojmem než čelo postele formálně chráněné pro žalobkyni. Popsané jednání žalované znamená snížení možností žalobkyně uplatnit se na trhu s výrobkem podle průmyslového vzoru, je tedy nepochybně způsobilé přivodit žalobkyni újmu ve snížení jejího uplatnění v hospodářské soutěži. Neoprávněné využití průmyslového práva žalobkyně je třeba mít vždy za rozporné s dobrými mravy soutěže. Jednání žalované je tedy jednáním nekalé soutěže ve smyslu ustanovení §44 odst. 1 obch. zák. a současně naplňuje speciální skutkové podstaty vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti.
Pokud tedy soud prvního stupně uplatněným nárokům vyhověl, je jeho rozhodnutí podle odvolacího soudu věcně správné. Je však třeba zohlednit, že podstatou závadného jednání žalované je porušení průmyslového práva žalobkyně, tedy i uložené povinnosti je nutno spojit s existencí práv žalobkyně z průmyslového vzoru. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I potvrdil v rozsahu tam uložených povinností po dobu platnosti průmyslového vzoru č. 34420, č. vzoru 3.1, 4.1, ve zbývající části výrok pod bodem I změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl. Výrok pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Pro úplnost odvolací soud uvedl, že ač na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že porušením práv je nikoli výroba a distribuce postelí jako celku, nýbrž pouze použití čela, nebylo možné změnit výroky napadeného rozsudku tak, aby se v nich uložené povinnosti vztahovaly jen k čelu postele, neboť žalobkyně tím, jak formulovala své nároky (pomocí vyobrazení celé postele), vymezila jejich rozsah. Pokud by odvolací soud výroky rozsudku soudu prvního stupně omezil pouze na vyobrazení čela postele, přiznal by de facto žalobkyni více, než požadovala - takto formulované výroky by totiž sice dopadaly na vyobrazené čelo postele, ale při jeho použití na jakémkoli typu postele, zatímco podle žalobkyní formulovaných výroků se ukládané povinnosti vztahují k použití čela jen na vyobrazeném typu postele.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podaly dovolání obě účastnice.
Dovolání žalobkyně ze dne 19. června 2012 směřuje proti měnící části výroku pod bodem I rozsudku odvolacího soudu. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení §237 odst. l písm. a) o. s. ř. a důvody z ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu v této části podle jejího názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a rovněž z ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Žalobkyně v odůvodnění dovolání namítá, že ani jednotlivé prvky postele (nohy a matrace), natož pak její celkový vzhled, nemohou být z hlediska designu něčím běžným. Byť se jedná o prvky, které jsou částečně předurčeny svým účelem, existuje mnoho variant a způsobů, jak je odlišit. Podle konstantní judikatury i odborné literatury tzv. otrocké napodobeniny zasahují do práv soutěžitelů a jsou považovány za nekalosoutěžní praktiky, zejména pokud soutěžitel neučinil všechna opatření, která lze od něho požadovat, k vyloučení či podstatnému omezení vyvolání nebezpečí záměny. A právě k takovémuto otrockému napodobení vzhledu postelí jednoho výrobce (žalobkyně) druhým výrobcem (žalovanou) v tomto případě došlo. Vzhled žalobkyní vyráběných postelí je jedinečný a žalobkyně je uvedla na trh jako první. Jedinečnost spočívá nejen v originálním řešení čela, ale i ve tvaru nohou, vzoru čalounění a v dalších prvcích, které utvářejí celkový vzhled postele. V řízení nebylo prokázáno, že by se celkový vzhled žalobkyní vyráběných postelí stal běžným, ani že by žalovaná učinila všechna opatření, která lze od ní požadovat, k vyloučení či podstatnému omezení vyvolání nebezpečí záměny. Její jednání je tak v rozporu s dobrými mravy soutěže, je způsobilé přivodit žalobkyni újmu, a proto žalobkyně požaduje, aby žalované byla zakázána výroba, distribuce, propagace a prodej jí vyráběných postelí jednou provždy.
Žalobkyně navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Žalovaná svým dovoláním napadla potvrzující části rozsudku odvolacího soudu a jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. l písm. c) o. s. ř. Podává je z důvodu, že řízení je podle jejího názoru postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a dále že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Napadený rozsudek odvolacího soudu podle žalované neakceptuje dosavadní praxi poskytování ochrany před nekalosoutěžním jednáním a ochrany práv k průmyslovému vzoru, pokud jde o časové omezení poskytování soudní ochrany z důvodu nivelace stavu, tedy zda vzhled postelí vyráběných žalobkyní pod označením ONTARIO neztratil na originalitě a nestal se běžným stavem designu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Odo 189/2005 a sp. zn. 32 Odo 267/2005). Ani přes závazný pokyn odvolacího soudu v usnesení ze dne 12. října 2010, č. j. 3 Cmo 93/2010-125, se soud prvního stupně s nivelací stavu řádně nevypořádal a tento nedostatek nebyl napraven ani odvolacím soudem.
Dále žalovaná namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by porušila průmyslové vzory žalobkyně č. 3.1 a č. 4.1, zapsané pod č. 34420. Žádný ze žalobkyní předložených listinných důkazů totiž nezobrazuje ty části postele, které jsou těmito průmyslovými vzory chráněny, a na žádném z vyobrazení postele SANDRA není vyobrazena konstrukce, neboť na jejím čelu jsou polštáře a matrace zakryty přehozem.
Žalovaná soudům obou stupňů dále vytýká, že se nezabývaly naplněním všech znaků generální klauzule nekalé soutěže, zejména, zda jde o jednání v rozporu s dobrými mravy a zda je takové jednání způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli, což je v rozporu s rozhodovací praxí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 866/2009, sp. zn. 23 Cdo 1057/2009 a další). Žalovaná je přesvědčena, že se vyvolání nebezpeční záměny podle §47 písm. c) obch. zák. nedopustila. Obě postele se od sebe liší v podstatných markantech, zejména tvarem nohou, tvarem postele a materiálovým složením. Dalším odlišitelným znakem byl název postele žalované a odkaz na jejího výrobce (žalovanou). Čelo postele je nedílnou součástí většiny postelí, jehož originální řešení není v dnešní době proveditelné. Ke svému tvrzení o parazitování žalované na pověsti žalobkyně podle §48 obch. zák. žalobkyně nedoložila jediný důkaz.
V souvislosti se závěrem odvolacího soudu, kterým poskytl ochranu posteli žalobkyně jako celku, ačkoliv uzavřel, že ochranu je třeba poskytnout toliko použití čela postele, považuje žalovaná za otázku zásadního právního významu, zda lze stanovit účastníku řízení povinnost zdržet se výroby, distribuce, propagace a prodeje výrobku, i když samotný (rozuměj celý) výrobek žádné ochraně nepodléhá, ale podléhá jí pouze jeho část.
Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek v potvrzující části, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle vyjádření žalobkyně ze dne 13. července 2012 odvolací soud předmětnou právní otázku posoudil v souladu s konstantní judikaturou. Namítá-li žalovaná nedostatek časového omezení poskytování soudní ochrany, pominula, že ji soud omezil na dobu platnosti průmyslových vzorů č. 3.1 a č. 4.1, zapsaných pod č. 34420. Pokud žalovaná namítá, že nebylo doloženo žádné vyobrazení čela jí vyráběné postele z přímého pohledu, pomíjí, že to byla ona, kdo měl takové vyobrazení doložit k prokázání svého tvrzení, že se nejedná o kopírování.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) obě dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán dne 28. února 2012, tedy před 1. lednem 2013 (srov. článek II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolací soud zjistil, že obě dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastnicemi řízení), zastoupenými advokáty, jimiž byla dovolání též sepsána (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř.
Dovolání žalobkyně proti měnící části výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu pod bodem I je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Tuto část napadeného rozsudku odvolacího soudu tedy Nejvyšší soud přezkoumal z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, jsa jimi vázán, včetně toho, jak je žalobkyně obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, které spatřuje ve skutečnosti, že jí odvolací soud poskytl ochranu z titulu práv z průmyslového vzoru a z titulu nekalosoutěžního jednání na dobu omezenou dobou trvání platnosti průmyslových vzorů č. 3.1 a č. 4.1, souhrnně zapsaných pod č. 34420.
Nesprávným právním posouzením věci se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil.
Žalobkyně svoji dovolací námitku nesprávného právního posouzení otázky, zda je na místě v tomto případě práva žalobkyně z průmyslového vzoru a z titulu nekalosoutěžního jednání časově omezit, založila na argumentaci o zaměnitelnosti postelí vyráběných účastnicemi a o tom, že žalovaná neučinila všechna opatření, která lze od ní požadovat, k vyloučení či podstatnému omezení vyvolání nebezpečí záměny. Přehlíží však, že k těmto závěrům dospěl i odvolací soud a na tomto základě založil potvrzující část svého rozhodnutí. V čem spatřuje omyl soudu při aplikaci právních předpisů při posouzení otázky časového omezení práv z průmyslového vzoru a z titulu nekalosoutěžního jednání, se z dovolání žalobkyně nepodává. Již z tohoto důvodu lze uzavřít, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn.
Pro úplnost však dovolací soud považuje za vhodné uvést, že otázkou, zda lze právo na ochranu proti jednání v nekalé soutěži časově omezit, se Nejvyšší soud již v řadě svých rozhodnutí zabýval a opakovaně dospěl k závěru, že soutěžiteli nenáleží právo výlučného užívání nového řešení v předstihu před ostatními soutěžiteli a právo bránit se proti všem ostatním na trhu v převzetí a užívání tohoto řešení bez jeho souhlasu jednou provždy, ale pouze po dobu odpovídající zhodnocení postavení tohoto soutěžitele na trhu tak, aby náklady, jež bylo třeba k prosazení konstrukce vynaložit, byly vyrovnány, a aby přínos nového řešení byl oceněn v jeho určitém postavení na trhu. Smyslem ani účelem ochrany proti jednání v nekalé soutěži není zakonzervovat určitý stav, který by v důsledku vyhovění zdržovacím nárokům nastolil časově neomezené monopolní postavení takového soutěžitele na trhu a tím znemožnil volnou tržní soutěž. Je třeba přihlédnout k významu chráněného řešení a jeho novosti na trhu dosavadní nabídky ve smyslu jejího vysokého obohacení i přiměřenosti délky ochrany formálních práv, a to vše zvážit v souvislosti s návratností investic a obdobím, v němž soutěžitel plně ustálil svoji pozici na trhu, i za analogického hodnocení časového omezení práva na „monopolní postavení“ podle právních předpisů upravujících formální průmyslová práva. (srov. např. usnesení ze dne 15. února 2006, sp. zn. 32 Odo 189/2005, usnesení ze dne 15. února 2006, sp. zn. 32 Odo 267/2005, či rozsudek ze dne 26. března 2013, sp. zn. 23 Cdo 1757/2012).
Pokud tedy odvolací soud v posuzované věci dospěl k závěru, že zdržovací nárok žalobkyně je třeba časově omezit, a to na dobu platnosti průmyslového vzoru č. 3.1 a 4.1, hromadně zapsaných pod č. 34420, je jeho rozhodnutí v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a nelze mu ničeho vytknout.
Ohlašuje-li žalobkyně dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, žádné konkrétní vady napadenému rozhodnutí dovolacího soudu nevytýká, proto se dovolací soud tímto dovolacím důvodem zabývat nemohl.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Přípustnost dovolání žalované přichází v úvahu jen při splnění předpokladů stanovených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť směřuje proti částem rozsudku odvolacího soudu, jimiž byly potvrzeny část výroku pod bodem I a výrok pod bodem II rozsudku soudu prvního stupně, kterými soud prvního stupně nerozhodl jinak než ve svém dřívějším rozsudku.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho vyplývá, že jediným způsobilým dovolacím důvodem schopným založit přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení je nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a případné námitky směřující proti vadám řízení či nedostatkům ve skutkových zjištěních nejsou pro posuzování této přípustnosti dovolání relevantní.
Namítá-li žalovaná, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což spatřuje ve skutečnosti, že se soud prvního stupně, přes závazný pokyn odvolacího soudu, nevypořádal s otázkou časového omezení poskytování soudní ochrany z důvodu nivelace stavu a že toto pochybení nenapravil v dalším odvolacím řízení ani sám odvolací soud, přehlédla nejen to, že přichází-li v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá tento dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. k dispozici (§237 odst. 3 o. s. ř.), ale i to, že se odvolací soud otázkou časového omezení poskytování soudní ochrany zabýval a žalobou uplatněný zdržovací nárok žalobkyně časově omezil na dobu platnosti průmyslového vzoru č. 3.1 a 4.1, hromadně zapsaných pod č. 34420.
Dovolacími námitkami založenými na argumentaci, že žádný ze žalobkyní předložených listinných důkazů nezobrazuje ty části postele, které jsou průmyslovými vzory č. 3.1 a 4.1, hromadně zapsanými pod č. 34420, chráněny, když na vyobrazeném čelu postele SANDRA jsou polštáře a matrace zakryty přehozem, a že žalobkyně nepředložila žádný důkaz ke svému tvrzení o parazitování žalované na její pověsti, žalovaná ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod však žalovaná v případě přípustnosti dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici rovněž nemá (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Právní námitka žalované vytýkající odvolacímu soudu, že se nezabýval naplněním všech znaků generální klauzule nekalé soutěže, zejména, zda jde o jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže a zda je takové jednání způsobilé přivodit újmu jinému soutěžiteli, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založit nemůže již proto, že se naplněním uvedených znaků generální klauzule nekalé soutěže zabýval a dospěl k závěru, že neoprávněné využití průmyslového práva žalobkyně (v tomto případě použití čela postele chráněného průmyslovými vzory č. 3.1 a 4.1, hromadně zapsanými pod č. 34420) je třeba mít vždy za rozporné s dobrými mravy soutěže, a že takové jednání je způsobilé přivodit žalobyni újmu spočívající ve snížení jejího uplatnění v hospodářské soutěži, protože znamená snížení možnosti žalobkyně uplatnit se na trhu se svým výrobkem.
Zásadně právně významným nečiní napadené rozhodnutí ani vyřešení žalovanou předložené otázky, zda lze stanovit účastníku řízení povinnost zdržet se výroby, distribuce, propagace a prodeje výrobku, i když samotný (rozuměj celý) výrobek žádné ochraně nepodléhá, ale podléhá jí pouze jeho část. Jak správně uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku, v posuzovaném případě nebylo možno vztáhnout povinnost zdržet se výroby, distribuce, propagace a prodeje výrobku výlučně k zadnímu čelu postele (chráněnému průmyslovým vzorem), neboť žalobkyně tím, jak formulovala své nároky (pomocí vyobrazení celé postele), vymezila jejich rozsah. Pokud by odvolací soud povinnost zdržet se výroby, distribuce, propagace a prodeje výrobku omezil pouze na vyobrazení čela postele, přiznal by de facto žalobkyni více, než požadovala, neboť takto uložená povinnost by se sice týkala vyobrazeného čela postele, ale při jeho použití na jakémkoli typu postele, zatímco podle žalobkyní formulovaných výroků se ukládané povinnosti vztahují k použití čela jen na vyobrazeném typu postele.
Nejvyšší soud s ohledem na uvedené proto dospěl k závěru, že dovolání žalované není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť neshledal právní otázku vymezenou žalovanou za právně významnou. Proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a dovolání žalované bylo odmítnuto.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. června 2014
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu