ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2328.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 2328/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně M. B., zastoupené JUDr. Karlem Polákem, advokátem, se sídlem Frýdek – Místek, Politických obětí 118, proti žalované Fakultní nemocnici Ostrava, IČO 008 43 989, se sídlem Ostrava – Poruba, 17. listopadu 1790, za účasti České pojišťovny, a.s. , IČO 452 72 956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 C 305/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2013, č. j. 57 Co 826/2012-347, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2013, č. j. 57 Co 826/2012-347, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 11. 2011, č. j. 34 C 305/2005-284, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody na zdraví ve výši 3.035.939,- Kč včetně příslušenství s odůvodněním, že u ní při operaci štítné žlázy v zařízení žalované došlo k poranění zvratného nervu, a tím k závažnému poškození jejího zdraví, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolatelka s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4223/2009 namítá, že odvolací soud věc nesprávně posoudil po právní stránce, když chybně vyhodnotil pojem „vitium artis“. Odvolacímu soudu vytýká, že nepřipustil provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, přestože znalecký posudek provedený v řízení k důkazu byl nepřesvědčivý. Poukazuje na skutečnost, že operatér zvratný nerv při operaci „viděl a měl vidět“ , a přesto jej přeťal. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Odvolací soud vyšel ze zjištění (opírajícího se zejména o závěry ústavního znaleckého posudku Fakultní nemocnice v Olomouci, písemného vyjádření znaleckého ústavu a výpověď znalce Krále), že postup žalované před operací, během operativního výkonu i v rámci pooperační péče byl lege artis, operatér zvolil operační metodu spočívající v obnažení zvratného nervu, kterou současná lékařská věda považuje za bezpečnější, a během operace se neodchýlil od běžného způsobu operování; poranění zvratného nervu je komplikací vyskytující se při operování štítné žlázy v 0,2 – 3 % případů, jedná se o „nešťastnou okolnost“ odvislou především od nepředvídatelných vlastností biologické hmoty. Tomuto skutkovému stavu věci (správnost skutkových zjištění nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit) odpovídá závěr odvolacího soudu, že na straně žalované nedošlo k porušení právní povinnosti, není tedy naplněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu (§420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013).
Závěr odvolacího soudu neodporuje ani právnímu názoru Nejvyššího soudu vyjádřenému v rozsudku ze dne 18. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4223/2009, na nějž dovolatelka odkazuje. Citované rozhodnutí Nejvyššího soudu totiž vychází ze skutkově zcela odlišné situace, kdy došlo k (byť nevědomému) pochybení operatéra, který volbou operační metody všeobecně považované za rizikovější podcenil nebezpečí poškození zvratného nervu. Pojem „vitium artis“ je zde použit a vyložen jako pochybení (nesprávnost postupu), tj. porušení povinnosti, a to sice neúmyslné a nevědomé, ale učiněné v nevědomé nedbalosti, nikoliv jako nepředvídatelná okolnost mající svůj původ ve vlastnostech biologické hmoty.
Dovolací námitky zpochybňující správnost a úplnost skutkových zjištění či přesvědčivost a kvalitu provedených důkazů nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§241a o. s. ř.), a nemohou tudíž založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Rozsudek odvolacího soudu byl dovoláním (formálně) napaden v celém rozsahu. Co se však týče nákladového výroku, neobsahuje dovolání žádné konkrétní námitky, postrádá tedy obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti.
Nejvyšší soud ze shora vyložených důvodů dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. července 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu